Mylouch

"Bílí se ženou za zlatem, indiáni se ženou za bílejma, armáda za indiánama." Nudná řemeslnost s vtipnou jízdou peřejemi. 2-3*

Švejk by si na to pořídil pořádnej Browning ! Statečně schematická kostra, posouvající příběh do roviny velké komedie, pevné herecké postavy, které patřičnou genderovou dávku hormonů nerozprašují ale odstřikují, celkem poctivá filmařina - i přes některé zásadní scénáristické lapsy stále potřebná základní škola pro dnešní české scénáristy a dramaturgy ! Také ovšem ideologická agitka úrovně, že kdyby se něco podobného ve stejných letech zrodilo východně od linie Vltava-Labe, válelo by se to bez slitování zneuctěno ve zdejším odpadu (srvn. biografii S.Haydena a koneckonců v jiném ohledu i Sinatrovu). Ale třeba by za to ta minuta po páté (než by někdejší průzračné Náhle bylo nahrazeno nějakým maskovanějším Postupně) někomu stála i v tomto případě... ♫ Aranžmá řemeslně kvalitně provedené hudby připomene v úvodních titulcích pozdější verzi My Fair Lady.

Českému Maigretovi se tu nedostává elegance ani na úrovni socialistického esenbáka a zbývající plachost to nezachrání. Po Schmidtovi zůstává otisk v bahně českého bulváru. Rojnice esenbáckejch sekáčů, volha na renesančním dvorku, vyšetřovatel mléčný závislák ve slipech. Oč vážněji se tu ale dá brát třeba role starého béčkaře Zounara než výkony hvězd v dnešních filmech !

Průvodce životem a dílem historicky všudypřítomného P.Kohouta ve vzpomínkách lidí z jeho generačního, literárního a divadelního okruhu (dále Trefulka, Lis, Horčička ad., někteří mi naopak chybějí) i v dokumentárních záběrech a ukázkách z jeho tvorby. "No jo, soudruhu, tak co ?" Tím možná jediným nepovedeným jsou otravně a trapně snaživé ideologicky pseudodobové vstupy (Pavlata) spojovacích textů a ♫ hudební dovětek M.Pavlíčka v podobném duchu. Dokument je asi tím nejlepším z celé Polesného tvorby ! Velká část zdejších hodnocení se bude tradičně vztahovat k samotné době přelomu 40.-50.let, u mě poučné 3-4* (reprízováno k 85.výročí narození)

Po historicko-místopisném úvodu dokument provází přehledem disciplín s citlivým důrazem na československou účast a vrcholné výkony. Opomenuto není ani poděkování hostitelské zemi, ani souvislost s politickým děním v okupovaném Československu

"Teď když máme, co jsme chtěli" a květen 1949. Dokument o moravských svazácích sice vypadá jako něco z hořké přítomnosti, ale jedná se o připomínku někdejší svazácké akce pod vedením oblíbeného předsedy Otto Šlinga v duchu rozhodně umírněnějším než sovětských kolektivizačních 20000 nebo čínská Kulturní revoluce. Vzpomínky někdejších účastníků, kteří i po letech těžko skrývají dojetí. Sestřih vzácně prezentovaných dobových záběrů s ne vždy původní hudbou.

Dobrý námět, který zoufale trpí nudou jednotlivých záběrů ( i na samotce se děje víc než na mnohých popisovaných neživých sezeních ). Velmi kvalitní herecké výkony vedle amatérských, kamera, která neumí vyprávět, zvuk, který atmosféru spolehlivě zabíjí. 2-3*

Portrétistická poučka "Borovice ti přes hubu nedá, když jí netrefíš", ale co veverka ? Scénáristicky vypracovaný příběh s povětšinou průměrnými dialogy, které zamrzí především kvůli nevyužití jedné z nejzralejších rolí pro Plachtu, i když pár hlášek pobaví: "Tak jsem se v manželce zklamal, je to zavilá osoba." Partnerské dvojice připomenou budoucí Hostinec „U Kamenného stolu“, ♫ Stelibského hudba přináší trochu nepatřičnou, příliš vtíravou sentimentalitu. 2-3*

Pak že Dejdar nenatočil slušnou ságu ! I když postavy nejlehčího žánru jsou rozvrženy nosným způsobem, nápadů se v Čechách nikdy nerodí na víc dílů.

Trh bez přívlastků v harmonickém soužití těch, SPOILER: kdo na oslech rozvážejí dostupnou (=znečištěnou) vodu z jezera Naivasha a těch, kterým koupí květin v našich obchodech platíme šukačku se zaměstnankyněmi těsně před tím, než dotyčné ženy někdo postříká pesticidy a herbicidy a znetvořené z práce propustí. 3-4*