Mylouch

Aspirace, které film od první chvíle naznačuje z výtvarného hlediska, jsou neustále rozmělňovány tu stylovými zcizeními, tu odbytými vedlejšími rolemi provedenými v detailu nebo okatými kulisami. Scénáristicky obratně vypracované prolínání osudů mnoha jednotlivců v bouřlivé době je "upgradováno" úmorně ostinátním omíláním už tak triviální symboliky na sto způsobů, uměřeně pojatá neutrální hudba film příliš nepozdvihuje, ale chvalbohu mu hlavně neubírá, střih si s natočenými záběry pohrává překvapivě kreativně. Nade vším ovšem vysoko trůní aktualizující národní duch, snažící se mobilizovat čisté domácí zdroje proti vnějšímu (světskému i církevnímu) a vnitřnímu nepříteli v dobách národního úpadku. Wolodyjowski, Vojna a mír, Piráti z Karibiku, Černý Tulipán + Velká vlastenecká. Snad to dnešní Rus opravdu potřebovala.

Seneca a Tacitus v časech Neronových. S jistotou rozpracovaný formát povídky, setkání hereckých 2 generací profesorů + generace studentské ve filmu, který atmosférou naznačuje budoucí Obchod na korze. Silný přínos Liškovy hudby

Vycpávková předzvěst seriálu Chlapci a chlapi. Celková svižnost nesmaže převládající scénáristickou plytkost.

Nadčasová teenagerská i třicátnická komedie nejen o práci a rodině, která se bude líbit čím dál méně, pokud si divák nenamluví, že je film především o srandovní době normalizace. Střih V.Flaková, kam. M.Čvorsjuk. "Já teda barák stavět nebudu."

Solidní produkční počin v zaběhaných kolejích zdivočelého Západu. Jinak solidní privatizační příběh: -"Jakou dobrou cenu ? Nemají ani cent !" -"Můj bratr bude muset najít správná slova."

Klasika o agentovi a femme fatale, která ve mně probouzela bujné radostné ržání kromě hereckých výkonů zejména mistrovskými scénáristickými hříčkami s předvídatelností, klišé i zvraty. (Objevila se scéna v polní pustině už někde dřív ?)

Melancholicko-hurónská pocta invazi z éteru za dob mládí na Rockawayi (NJ) plus letem světem dobovými hitparádami rozhlasových vln i chlapeckého srdce ... a rádio dodnes "svádí k falešným hodnotám a velkým snům".

Průměrná (tzn. mistrovská) allenovka v kulisách NY, Benátek a Paříže, v níž mě i intermezza beze slov občas přivedla k hlasitým výbuchům smíchu, se závěrečnou poctou bratrům Marxovým. Oddechovka nabitá perlivými hláškami, sladkou retromuzikálovou atmosférou a nenápadně nápaditými choreografiemi.

Podpora alternativní ekonomiky občany v sociálním filmu z doby tuhé diktatury ? Paradoxy, paradoxy, dneska už ale víme, co se smí. Herecká kvalita drží schematický scénář i provedení pohromadě. Úterské náměstí dávno před Zdivočelou zemí.

Až se tobě bude třásti ruka, to budou teprv filmy ! Jen si jdi, Verunko. Ta FAMU je, říkáš, na pět let ? No dobře. Etika profese i obecně lidská dostává na frak, ale jako kolektivní dílo s pedagogy a kolegy to má svůj smysl.