Kostroun

První dojem: holka z Alabamy vyrůstá na křesťanském rocku, dělá křoví v kapele tátovi, který kdysi měl hit, ale ambice bují stejně jako postpubertální stavy. Shawnee Smith je úžasná MILFka. Pak přichází americký sen, ve vzduchu visí to, jak si to Gracie posere... a nakonec to dopadne tak, jak od půlky stopáže všichni diváci čekají. Včetně zbytečného "dva roky poté".

Nějak nechápu, proč to na nás tvůrci seriálů zkouší pořád stejně. I když je mi z amerického patosu v podobě, v jaké se objevuje i ve FS, na blití, dá se to překousnout. Bylo by to lepší, kdyby jako podkres k těmto scénám nehrály ty samé kýčovité smyčce pořád dokola. Co je mnohem horší, jsou logické lapsy. Chápu, je to masovka... ale když to tolik mlátí do očí... následují spoilery... Děj začíná několik měsíců po invazi. Benzín, baterie náboje by měly být tou dobou sakra nedostatkové zboží a přesto se jezdí, svítí a střílí ostopéro. Strašlivě se plýtvá, pořád běží generátory na zbytečné svícení. A je divné, že když už používají tak moc motorových prostředků, že je tak těžké je najít. Navíc když v táboře jim pořád hoří ohně a nikdo z emzáků si jich nevšimne... přes den postupují jako celá skupina, všichni řvou, motory běží a nikdo si jich zase nevšimne... Táboří na volném prostranství a nenapadne je se schovat v lese. Staví rádiový přijímač a místo jednoduché krystalky tam vytvoří zrůdnost, kterou je potřeba natáčet klikou. Drží se pohromadě několik set lidí místo toho, aby utvořili malé skupinky, které budou nenápadné. Neustále se profesor ohání válkou za nezávislost, ale dle všeho neví nic o záškodnících, kteří ničí zásoby nepřátelům, poškozují jejich infrastrukturu, sbírají informace apod... pořád vedou konvenční válku a přitom by nejlepší metodou byly teroristické útoky, volná organizace a drobné skupinky útočníků s využitím znalosti terénu. Má cenu nastavovat zrcadlo dál?

Tak jako jsem si u první série občas povzdychnul, že tempo je zbytečně pomalé a charaktery se dají prokreslit i bez nudy, tak druhá série byla pro mě takřka utrpením. O to větší překvapení je třetí série, která mě po čtyřech dílech vcucla a rozehrála ve velkém stylu. Kvituji, že se děj nedrží striktně komiksu, funguje to a je to zábavné.

Po všem tom hypeu kolem jsem si opravdu představoval něco víc než Řím v kulisách historické fantasy. Rozhodně je to koukatelné a to navzdory nepříjemnému zvyku HBO cpát do každého dílu aspoň jedny kozy, prostě proto, že můžou. Druhá série je o něco slabší než první, ale i tak se tu najdou silné momenty, proto ****.

Místy hypnotické, místy ironicky vtipné, místy rozvleklé... V určitou chvíli jsem měl pocit, že sleduju sestřih screensaverů, v další mě až mrazilo z odosobněnosti drůbežích jatek... jako celek to každopádně funguje a i neškolený divák přežije tu hodinu a dvacet minut klipu bez příběhu, i když ne bez myšlenky.

Hned potom, jak se rozehrají karty, je jasné, kam se film bude ubírat... a přesto sedíte, čumíte... užíváte si to... je to citlivé... ze života... upřímně nekorektní... tomu teda říkám NASTAVIT ZRCADLO... a ten konec... tušíte to... ale doufáte... no a ten song nakonec.

Staré francouzské animáky s fešným Obelixem a Asterixem v hlavních rolích mi zkrátily mnoho deštivých odpolední... proto prostě nemůžu ignorovat takhle špatně NASTAVENÉ ZRCADLO... dvě hvězdy za pár dobrých gagů, které nebyly v komiksu (esemeska, Vikea s reklamou na nábytek)... žel bohu takových bylo příliš málo... a naprosto to převážily blbosti... tatam je poetika a znovukoukatelnost těch starších epizod... každou z nich jsem viděl několikrát a pokaždé jsem si všiml něčeho nového, co mě rozesmálo... achjo.

Narozdíl od některých komentátorů se mi vizuál hračkářství docela líbil... těšil jsem se na další a další překvápka... jenže ten konec, ten tomu teda NASTAVIL ZRCADLO... pořád jsem doufal, že postavy vypadnou z klišé, nějaká katarze... a nakonec to skončilo nemastně neslaně... jak tu někdo psal, buď to mohl být film pro děti s nějakým neškodným poselstvíčkem... nebo to mohla být tripově barevná pohádka pro dospělé... a je to kočkopes s nulovou znovukoukatelností... ovšem napoprvé (až na ten) závěr to není k nevydržení.

Známe se?... v životě jsme se neviděli... co jsme bez vzpomínek?... věčně svítící neposkvrněné mysli, nadosobní, mimo tento svět... a víte co nejlíp NASTAVÍ ZRCADLO?... láska... osud...

Černobílá klasika... cigáro do koutku... proč jsem vlastně holičem?... geniálně nasvícená scéna s Tonym Shalhoubem ve vězení... mladičká Scarlett... k sežrání... dáte si borůvkový koláč... nebo doutník?...ale hlavní je nechat si NASTAVIT ZRCADLO a najít se...