Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akční

Recenze (2 442)

plakát

Mamma Mia! Here We Go Again (2018) 

Já vlastně ani moc nevím, co napsat. Jde o oplodňovák ve světě filmu. To je jasné napoprvé. Nicnéně i přes naprosto křečující a děsivé scény plné klišé bych nemohl říci, že mě film nebavil. Primárně jde o počin, který je hold dělaný Abbou pro fanoušky Abby. To má logický následek toho, že se to bude líbit fanouškům Abby. Nepokládám se za nějakého velkého fan boye, ale zároveň bych neřekl, že je tato hudba špatná. Spíše naopak. To, že zpracování filmu je pro dívky pubertálního intelektu, který kupodivu sledují převážně šedesátileté babičky je docela tabu. Co si budeme. Je to mainstream jak prase. Je to trochu hovadina. Ale viděl jsem i horší. A to dostávali i třeba ocenění.

plakát

Všichni moji blízcí (1999) 

Film, který mi unikal a v podstatě jsem o něm ani nijak nevěděl. Perfektní herecké obsazení, které si tak nějak jde ruku v ruce a popisuje dojemný příběh podle skutečnosti. Režie a styl filmu je pojat trochu všestraně a skoro až béčkově. Ale v rámci děje, hereckých výkonů a vývoje to nakonec končí dobře. Rozhodně důležitý film.

plakát

Patrick Melrose (2018) (seriál) 

Já vlastně moc ani nevím co říci. Všichni o tom mluvili jako o události roku. Trochu undergroudové, ale přeci. A ona nakonec i byla. Ale jinými různými směry. První díl mě naprosto nadchl. Jednalo se o naprosto neuvěřitelný formát, který normálně nemá obdoby. A v tomto směru se to dost a tvrdě drželo. První díl byl prostě The Wolf of Wall Street v jiném kabátě. Já si říkal, že jsem narazil na něco více než výjimečného. Druhý díl byl klasický flashbackový. Což ani tolik nevadilo. Více jste se vcítili do hlavní postavy. No a pak přijde tvrdý a divný zvrat, kdy se najednou posunete v ději o skoro deset let a všechno je jinak. Je to sentimentálnější, emotivnější a sušší. Až neuvěřitelně moc. A opět to není špatné. Jen z mé strany došlo k neuvěřitelnému zklamání, jelikož jsem byl zvyklý na neuvěřitelný formát prvního dílu. Poté se posunete o dalších bůh ví kolik let a opět je všechno jinak. A pak je finále, kde nic moc také není při starém. Ve výsledku je to dynastie příběhu Patricka Melrose. Jak příhodné. Celé je to zpracované neuvěřitelně autentickým a svým způsobem.První díl bude neustále pro mě něčím výjimečným. And nothing else actually matters.

plakát

Akumulátor 1 (1994) 

Bezpochyby se zde najdou velcí příznivci i odpůrci. Lehce po právu, zároveň taky ne. Díváme se na jeden z nejoriginálnějších filmů, kdy u nás v Česku vznikl. Totální nadčasovost a prozíravost pánů Svěráků. Prostě géniů ve svém oboru. Tímhle se to ultimátně potvrdilo. Češi na to ale evidentně ještě moc tenkrát ani nyní nejsou moc připravení. I já, 24 let po vydání jsem v podstatě na rozpacích. Alespoň jsem byl. Když mi dokázalo vše k sobě zapadlo a došlo mi to, docela dost rád jsem se na této příběhové vlně svezl. Film by mohl mít i světový potenciál, ale mně toto přijde jako klasický český vymyšlený kumšt. Bylo by asi těžké ho přetransformovávat. Hlavně to zpracování, které u filmu proběhlo a režisér se s ním musel dělat... v tomto klobouk dolů. Poletuji v tom jaké dát hodnocení. Film mne totiž nijak zvlášť nenadchl, ale beru ho jako jeden z nejlepších filmů jaký kdy u nás vznikl. Nechť dějiny rozhodnou.

plakát

Půjčovna masa (2018) (seriál) 

1. série... asi? Moc ani nevím jak hodnotit, když jsem nebyl schopen dokoukat první sérii. Neustálá šmatlanice v podobě rozplétání příběhové linky, která se snaží ukázat nějaký ten nový pseudosvět a vlastně zapomíná na nějakou zápletku. Vlastně ani nevím o čem to bylo. O čem to mělo být. Táži se Vás, vážená poroto. Oceňovaná kravinka, která si zřejmě našla dost příznivců. Pro mě osobně šlo o neustálý náběh čehosi futuristicky bláznivého a ne moc smysluplného. Už samo o sobě, že to sklouzávalo do nějakého druhu anime, bylo nanejvýš prapodivné. Asi nikdy viac.

plakát

Perfektní den (2015) 

Je zajímavé, že se španělský režisér a tvůrce dostane k něčemu jako je válka v Jugoslávii v rámci ještě ke všemu ne války jako takové, ale humanitární pomoci a týmu jako takového. Spolu s tím i docela hvězdné obsazení. A co víc i příjemný, nadlehčený a hlavně dobrý příběh. Originální ještě ke všemu. Setkáváme se zde s jednoduchou zápletkou, která ale v rámci války nemá zrovna jednoduché řešení a sranda pro mnoho lidí to taky nebude. Vy se ale bavíte. Protože vám to scénář nádherně umožňuje skvělými replikami, které mohou být v jistém ohledu nezapomenutelné a nesmrtelné. To vše je doplněno skvělý soundtrackem. Prostě perfektní den a skvělý film. "Kdo bude pomáhat lidem? Přemýšlel jsi nad tím? Ne! Jsi sobec! Musíš ji ošukat! Pro bosenský lid!"

plakát

Psychiatr (2018) (seriál) 

Takový Mindhunter z 19. století. Funguje to na poli kriminálního kousku, který má své gradace, postavy, které se vyvíjejí a pokračuje to směle dále. Má to i momenty, které prostě nezaujmou, má to i momenty, které nějak jdou a dokáží zabavit, ale někdy, aby vás to chytilo, tak to trvá velmi dlouho. Nicméně jsem dospěl i do fáze, kdy jsem se na další díly těšil podívat. Druhou sérii bych asi klidně rád uvítal. Uvidíme, co přinesou zítřky.

plakát

Chlapi nepláčou (2017) 

Tahoun minulého karlovarského festivalu, který mě zaujal již právě tenkrát. Akorát mi bylo jasné, že v rámci toho, že jde o bosenský film, tak vidět ho ještě někdy krom festivalu bude asi mission impossible. Nakonec zde jsme. Rok po festivalu, kdy najednou má film i český dabing a nedá se i jinak zhlédnout v podstatě. A to jsem se těšil na nějakou tu slovanskou řeč z jihu. Bylo mi skoro jasné, že se mi film bude líbit. Nakonec se ukázalo, že má trochu jiný směr, než jsem čekal. Ale ani to mi ve výsledku nevadilo. Téma okolo války v Jugoslávii dokáže stále říct a filmů o tomto směru je dle mého velmi málo na to, aby lidé věděli, že vůbec něco takového existovalo. Ve výsledku jde asi o nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války a co hůř, u dál se už v době, kdy já byl naživu. Navíc je to podáno alternativně a tak, že to neuškodí a člověk se nad tím jednoduše zamyslí. Prostě za mě osobně ten film, který má skvělý nápad a je i skvěle podaný do finále. Jediné, co hold musíte čekat je to, že film skončí prostě divně. Tohle není ani otevřený konec, ale divný konec. Ten máte hold i tady. A to velmi tvrdě.

plakát

Panický záchvat (2017) 

[KVIFF] Za celý život jsem neviděl moc polských filmů. Asi protože moc netočí, ale asi i jejich tvůrčí situace je skoro stejná jako u nás. I když ale bohatá na minulost. Film, který začíná hlavně nekompromisně. A poté se odvíjí různými příhodami a věcmi nad kterými zůstává rozum stát. A umí si to držet v celku dobře naladěnou vlnu. Poté to vlastně eskaluje do velkolepého plot twistu, který sice vypadá hustě, ale pokud si neděláte celý film poznámky, tak stejně budete mít jenom asi 50% z toho všeho. Ale každopádně celý film je zajímavý a zpracovaný dle mého v celku dobře. Zabavilo i pobavilo.

plakát

Muž, který zabil Dona Quijota (2018) 

[KVIFF] 25 let. Nebo kolik. A takhle se lid odvděčí mistrovi. Nicméně ať žije subjektivita. Terryho Gilliama jsem nikdy upřímně tolik nemusel. Nebo tedy. Nikdy nenatočil film, který by mě vyloženě nadchl a nebo mne nějak uchvátil. A vlastně ani ne, že bych měl potřebu, některé vidět víckrát. Co si budeme, on Python taky nikdy nebyl nic extrémně skvělého, až na výjimky. (opět subjektivní záležitost). V každém případě jde o to, že tenhle film byl lehce zklamání samo o sobě už jenom proto, že jsem doufal, že to bude nějak první kvalitní podání tohoto literárního skvostu a ještě z důrazem ohledně smrti. To byl dokonalý plán. Nakonec se i tohohle lid vzdal a radši vytvořil něco s paralelou na reálný svět. Což je alespoň originální. Film má hlavně své typicky prazvláštní momenty, kdy vlastně ani nevíte co se děje. Klasicky. A finální zakončení jako takové je i ve výsledku napůl napumpováno satisfakcí a taky mírným zděšením. Ale! Já nevím jak vy. Ale já se bavil. Je mi jasné, že zde nemluvíme o komediálním skvostu, ale já se jednoduše bavil. A především za to mohl naprosto geniální Jonathan Pryce. Kupodivu to pokládám asi za nejsilnější Gilliamův film, co jsem kdy viděl. I když trochu ujetý a zvláštní.