vyfuk

Tady se jedou už slušný psychobomby. Těžko mluvit, co do hororu patří a co ne. Asi vlastně všechno. Akorát vlastně zápletka okolo démona, který se zdá být jako reálná postava, akorát ve stylu druhé předělávky Michaela Jacksona, jenže se pak ukáže, že cápek je tak trochu v hlavní postavě... doslova. Trochu je poté na otázce nějaké to nelogičnosti v příběhu, které nevím, jestli se dali nějak vysvětlit, ale pro mě to tak nevypadalo. Byl to další horor, který se pokusil posunout hranici někam dál směrem k originalitě. Poté je na nabíledni zda toto, co nám bylo nabídnuto bylo spíše směšné nebo strašidelné.

1. série: Lotos nabízí nečekanou zábavu, kterou bych v podstatě asi přehlédl nebýt českých médií. Ty v celku seriál brali jako zjevení ve stylu Agathy Christie a vlastně měli pravdu. I když Agatha to v celku stále drží s Černoušky na vysoké úrovni, kterou jen tak někdo nedožene. Lotos se ukazuje ve skvěle rozehraném světě postav, kde skoro nikdo není hrdinou ani antagonistou. Nabízí se i problémy minulosti kolektivní viny, až moc liberální dnešní svět. Tam asi chybí nějaké dořešení těchto situací, ale mnoho věcí ve scénáři jsou naprosto ukázkové, které nádherně na sebe navazují. Konečně zase příjemný seriál, který s každým dílem šel svým stylem a příjemností. U6 jsem ani nedoufal. 2. série: Nechápu, jak to White dělá, ale aniž bych věděl, že má být druhá série, říkal jsem si, že to půjde do kopru... ale ne. White dokazuje své mistrovství na poli moderního antického dramatu znovu a opět a nyní i v kulisách právě takové Itálie. Nevěřil bych, že bych to v tomto konceptu řekl, ale ať tohle nikdy neskončí.

Tady se nabízí stejná zábava a stejný styl jako poslední roky. Vlastně jde o neustálý kolotoč nějakého až moc silného humoru, občasné neuvěřitelné zmagořelosti, které nedávají smysl, ani kdyby mohli a někdy to jsou zase díly, tak nějak bez nápadu, bez humoru, bez pointy. Ty jsou logicky nejhorší a zdá se, že se občas objeví až v dominantním měřítku. Oceňuji nicméně, že se stále držíme nějaké příběhové celistvosti viz poslední díl, klasicky s retardovaným klifhengrem. Proč ne... stále se drží určité kvality. Avšak až o nějakém až sentimentálním vnímání příběhů si mohu nechat jenom zdát.

Neuvěřitelné dílo. Je skoro až těžké vnímat příběh a nebýt jen čistě okouzlen stylem, nápadem a především provedením tohoto geniálního díla. Van Gogh byl vždycky zřejmě depresivní příběh, který bude pokaždé znít tvrdě a smutně, ale v tomto podání se to posouvá na úplně nový rozměr. Poláci opět dominují i s určitou anglofonací tohoto filmu, což se ukazuje jako skvělý krok. Až možná Coco je super disneyovka, tak tomuto nesahá ani po kotníky. Dozvuk tohoto filmu jen dokazuje, že koncept těchto cen je zastaralý a nemá ani z poloviny potřebného vkusu na hodnocení filmografie.

Nevím, jestli jsem prostě až moc velký fanatik v tomto tématu a nechal jsem se zlákal emocemi, ale tohle je prostě pro mě jasné. Toto téma je passé a je až trapné, že o něm někdo musí dělat dokument. Že vůbec se na tomto někdo takto přiživuje a dělá si kampaň. Že někdo mluví o homosexualitě jako o ztrátě hodnot, které nikdy neexistovali. Že to někdo srovnává se zoofilií a podobně. Docela ubohost. Film za mě v pohodě. Nejsem prostě doku expert, ale v rámci sestavení, logiky a všeho v pohodě. Asi chápu, že nemusím mít pravdu, ale 66 % je docela v rámci objektivity harš. Takže pojďme doufat ve zdraví rozum.

Film, který se zdá být příběhem o hledání vraha se nakonec spíše stane příběhem vypořádáním se se sebou samotnými, se svým svědomím a se svým životem. Nakonec se to však ukáže v celku pozdě. Celý film nás to tahalo směrem vraždy, ale nakonec co  jsou spíše psycho příběhy, které jsou někdy trochu nedotažené. O to více bolí, že se nedozvíme, jak se případ celkově měl. Jak dopadl. Škoda.

Nečekaný přírůstek do polské práce, který nám odrývá život na hraně mezi kardio specialisty v minulém století. Pro laika jako já to otevírá skoro nový svět plný etických problémů,  které by mě snad ani nikdy už v dnešní době nenapadli, ale v minulém století, hlavně na východě to stále bylo velké téma. Zároveň je hezké, že odlehčení skrze komunismus je jen krátké a není to téma celého filmu. Palkowskému docela jdou tyto reálné  příběhy. Hlavně zde má napínavý podklad, se kterým skvěle pracuje od začátku až do... poslední třetiny? Film trpí docela divným syndromem toho, kdy jsem rozhodnutý mu prcnout pět hvězd, jelikož je to skvělá práce a pak vlastně najednou film končí. Já se pomalu chystám na vrchol, ale ten  už asi evidentně byl. Jen jsem ho asi zaspal. To je docela tristní otazník nad velice super filmem. Škoda ho. Ale nemohu upřít super práci.

Filmu by primárně pomohla lepší kamera. Za tu bych utratil více než za sice příjemné, ale zbytečné Čtvrtníčkovo cameo. Navíc Nohovi moc nejsem schopný věřit jeho bezďáctví s čerstvě umytými vlasy, který svítí jak prdel bělošky v černošském  pornu. Na debut je to docela dobré. V celku originální doplnění horor žánru, jenže postupem času se v celku jasný film, začne zbytečně zamotávat sám do sebe skoky mezi scénami a jinými vychytávkami. Ten samotný film volá do lesa  nebo do jámy, že je to béčko. Dobře pro něj.  Ale je to béčko.

Pokud jsem někdy za poslední dobu viděl filmy, u kterých bych dlouho nevěděl, zda jsou dobré nebo špatné, tak věřme, že toto mi dělalo problém do poslední scény. Do teď nevím, jestli jsem viděl sračku nebo jeden z nejlepších českých filmů posledních let. O to je to smutnější, že ani nevím, kde víc byli  díry. Scénář občas má  absolutní nelogičnosti, zdlouhavosti, které jsou zabité režií. Platí to i pro scény před oponou, u kterých nejsem schopen prostě rozklíčovat o co mělo sakra jít. Pak je i smutnější, že ať už pod náporem scénáře nebo čehokoliv jiného jsou toto jedny z nejhorších hereckých výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl a přesto jde o životní roli Martina Pechláta. K tomu právě ta tvůrčí schizofrenická situace, která řeší některé scény naprosto iracionálně až otravně a poté máte scény jako samotnou úvodní nebo jednu z těch finálních, které jsou naprosto strhující. Ten film má hlavně super pointu a skvělé myšlenky. Je to vlastně opus z Česka za posledních několik let, ale zpracování toho filmu dokáže někdy strašně nasrat. Tam kde měl excelovat scénář, tak  zklamal. A tam kde měla dominovat režie, tak se spalo. Neuvěřitelný film, který je dokonale silný. Až na to, že není.

[KVIFF 2021] Trochu paralely na dnešní dobu, trochu odtažitost, trochu bizár, trochu nuda. To Řecko je svými filmy přeci jen trochu někde jinde, ale alespoň mají nějaký styl nebo směr, který skoro musí i z trucu nenávidět, aby už nebyli všichni trapní tam dole. Po zamyšlení nazpátek, tak vlastně v celku silný příběh pojatý i zajímavým stylem, ale někdy strašně nejednoznačně a zbytečně umělecky, tak spíše, aby to zapůsobilo na privilegovanou skupinu kritiků nebo cinefilů, kteří jsou schopni vidět v hovně životní osudy mouchy. Ve výsledku v celku výslovný film, který šlo pochopit s přehledem. Předtím to nebylo moc čitelné. Teď je to jeden z nejjasnějších filmů letošního festivalu.