obitus

Je vidět, že Prowler vznikal v době, která slasherům přála nejvíce (ne, děti, nejsou to devadesátá léta) a pod vedením člověka, který je uměl točit, což ostatně dokázal i svým zářezem do série Pátek 13. Největší devizou jsou jednoznačeně jednotlivá zabití, vždy nádherně vyvedená, realistická a působící dostatečně odporně, aby se ani otrlý divák (nic společného se srazem preudointelektuálů) neušklíbal. Vrcholemm pro mě je vidličkovaná ve sprše a jedno moc luxusní podříznutí. Trochu zamrzí rozkolísanost tempa, kdy především prohledávání obrovského baráku nudí znatelně, ale naštěstí se voják včas vrátí, aby do situace vnesl pořádek. Vzniknout tenhle film o dva roky dříve, tak má dnes deset pokračování a alespoň jeden remake. Naštěstí byl první Pátek 13 a tak to odskákal on. Prowler zůstal jediný a jedinečný.

Po dlouhých pěti letech se Wes Craven vrací na pole celovečerní režie, aby znovu zasáhl do žánru, který v osmdesátých letech pomáhal formovat. Ale tenhle zásah nemá razanci nože pronikajícího do teplého břicha bezmocné oběti, spíš to připomíná vidličku, kterou se někdo omylem rýpnu do dásně. A přitom to začíná opravdu pěkně, klasický exkurs do historie, ve které vzniká kult a legenda hlavního záporáka a pak skok do současnosti, kdy jsou děti z předchozích záběrů už v pubertě. Čert vem, že to není originální, slashery o originalitě nejsou a každý nemůže být Wong nebo Vojkůvka. Větší problém je, že Craven najednou otáčí a z přímočaré vyvražďovačky se stává psychologická sonda do duše hlavního hrdiny a jeho spolužáků. Ti jsou bohužel do jednoho velmi nevýrazní a neschopní výjádřit jakékoli emoce (například hrdinův přerod v drsňáka proběhne výměnou děsného svetříku za černý rolák) a divákův vztah k nim je tedy nulový. Navíc se Craven držel při zemi co se brutality týče a hluboko pod zemí pokud jde o sebemenší náznak nahoty. Čím více času uplyne, tím více vás to zmatené pobíhání a nelogické jednání postav bude unavovat, až nakonec odzíváte zcela tuctový závěr. Od roku 1991 nenatočil Craven opravdu vynikající film a obávám se, že ani přicházející čtvrtý Vřískot na tom nic nezmění, už jen kvůli tomu, že by musel být lepší než jeho starší bráchové...

Na Total Detox jsem se těšil opravdu hodně a to ani ne proto, že je režisér můj kamarád, ale spíš vzhledem k faktu, že jeho předchozí počiny prostě byly dobré a tak jsem chtěl zjistit, jak dopadne na poli slasheru. A s výsledkem jsem velmi spokojený. Vojkůvkova největší síla byla zatím vždy v originálním a zajímavém příběhu a dobře napsaném scénáři a ani tentokrát tomu není jinak. Příběh je originální nejen zasazením do ryze specifického prostředí, ale i svým vývojem, což je u slasheru věc, která už z filmového světa prakticky vymizela. Technická stránka je velice kvalitní, jediné co zlobí (a vzhledem k rozpočtu se tomu nelze divit) je zvuk. Herecky je Total Detox na standardní české úrovni (ne, nemluvím teď o amatérských filmech), prakticky u žádné větší role jsem neměl problém s uvěřitelností. Otec hlavního hrdiny mi přišel dokonce naprosto vynikající. Hodně pomáhá, že herci nemusí pronáše šroubované věty, ale mluví jako normální moraváci. S tou spisovnou moravštinou mám trochu problém, kterého se asi nikdy nezbavím. Neubráním se srovnání s NTDTMR, proti kterému mi připadá Total Detox sevřenější a celý lépe šlapající. Aby taky ne, vždyť je to slasher (s pořádným bodycountem) standardního střihu, s maskovaným vrahem, originální zabijáckou zbraní, kozama, říznout muzikou, dobrou pointou a řadou velmi příjemných režisérských vychytávek a správně mířených odlehčení (Kamilové; citace Raimiho...). Co víc si přát? Snad aby dal Romanovi někdo prachy na další film.

Zbytečný jak extra vroubkovaný kondom v klášteře. Let Me In si od svého předchůdce (a zprostředkovaně od knihy) bere jasně danou dějovou linku, ale vše ostatní, co dělalo ze švédského originálu nadpozemský horror nějak zapomíná. Hlavní dětští představitelé jsou děsní, chemie mezi nimi věškerá žádná, americká produkce tlačí na pilu do brutality (velmi zbytečně a nevkusně), ale nahé dospělé "dítě" je tabu. Triky dávají vzpomenout běhání po stromech v Twilight a celé je to nějaké takové nepropojené, nefunkční....no prostě akorát tak k nasrání. BTW výroční Fangoria 300 má v sobě dvoustránkovou reklamu, ve které Stephen King o tomto paskvilu tvrdí, že je to nejlepší americký horror za posledních 20 let. To může znamenat jen dvě věci. Buď američani dvacet let nenatočili alespoň průměrný horror. Anebo začal Stephen zase chlastat první ligu.

Na rok 1974 musel předloni zelsnulý Bob Clark jistě vzpomínat hodně rád. Nejenže položil pevné základy moderního slasheru svým Black Christmas, ale zabrousil také mezi oživlé mrtvoly. Jeho přístup k zombie byl ale poměrně inovátorský a tak sledujeme příběh rodiny, které zemře ve Vietnamu devatenáctiletý syn, aby se jedné noci vrátil domů jako zdánlivě normální voják. Že opravdu jen zdánlivě se ukáže posléze, když nejdříve před zraky dětí uškrtí psa. A je vám asi jasné, že o zabíjení psů v tomhle filmu zrovna nejde. Perfektní herci, hlavně chladný představitel titulní role jen podpořují dobrou atmosféru, která z filmu dělá podívanou ne nepodobnou kouskům, jako třeba Romerův Martin. Prostě zombie hodně jinak a vůbec ne špatně.

Geniální ve všech směrech!

Ben Ketai mi dluží hodinu a půl života, protože jediné, co bylo na téhle laciné parodii na Blade zajímavé, byly ty dva opakující se záběry z jedničky.

Hezky natočené a rozhodně ne nezajímavé, přesto si to mou plnou pozornost udržet nedokázalo. Rozhodně oceňuji fakt, že se to celé netočilo jen kolem šíleného řidiče kamionu, alespoň ne v tradičním pojetí a snažilo se to být originální. I když filmu lecos chybělo, spíše doporučuji.

Klasicke neduhy levnějších a hůře obsazených pokračování se daly očekávat, ale pořád je to místy slušná sranda, která jako by z oka vypadla umírněnějším kouskům od Tromy. Extra potlesk pro talentovanou Christu Campbell, její nadání je nepřehlédnutelné.

Už se tomu ani nedivím, ale remake Noční můry je ještě mnohem horší, než jsem očekával. Obsazení emo dětiček způsobuje, že dvacet minut po dokoukání nevím, jak vypadala představitelka Nancy (možná proto ji ve scénáři preventivně změnili příjmení na Holbrookovou). A jediný, kdo postraší ve snech nebude sterilní Haley, jehož maska je epic fail, ale slaďouškovský kripl Gallner. Brrrr. Všechny důležité scény originálu samozřejmě nechybí, ale každá z nich je odborně zlikvidována, aby byla co nejméně strašidelná a zajímavá. Zoufalé, trapné, zapomenutí hodné.