Schlierkamp

Český film natočený podle autobiografické knihy J. Formánka, v níž popisuje svůj boj s alkoholismem. Hlavní postavu, spisovatele Josefa, ztvárnil D. Švehlík. Většina snímku se odehrává v léčebném zařízení, v němž jsou ukázány léčebné procedury i vzájemné soužití pacientů. Pokud chtěl nějaký pacient opustit ústav a vrátit se do běžného života, musel před ostatními léčenými a před lékařským sborem přednést svou obhajobu, shrnutí své léčby a své vize do budoucna. Přestože se pacienti snažili o maximální přesvědčivost svých slov, málokdo dokázal své závazky splnit a byl nucen se vrátit do ústavu. Nejinak tomu bylo i u Josefa, jemuž pobyt se svou rodinou ve střízlivém stavu dlouho nevydržel. V rolích osob potýkající se se svou závislostí se objevili J. Dušek jako podivín, jenž se představil jako ztělesnění archanděla Gabriela, dále O. Malý, kterému s odstraněním závislosti nepomohla ani záliba v běhání, I. Franěk s nepřekonatelnou milostnou touhou ke své nevlastní dceři, depresemi stíhaný R. Novák st., J. Maryško či K. Ondrka. Primářku představovala S. Babčáková a terapeutky M. Procházková a D. Nesvačilová, avšak ani jedna postava nebyla příliš významná. Těhotnou manželku alkoholika si zahrála M. Šoposká a v malé roli Josefova otce se objevil Davidův skutečný otec pan A. Švehlík. Mám dojem, že filmy z prostředí alkoholických léčeben či ze života pijanů mají v sobě něco poutavého a přitažlivého a zatím jsem se nesetkal s případem, že by snímek s touto tematikou byl špatný. Hlavní hrdina v tomto filmu D. Svátka si nakonec uvědomí, že boj se svou závislostí je až do konce života a každou budoucí vteřinu má povinnost myslet na to, aby se choval tak, aby nezklamal svou rodinu. Co se týká hereckých výkonů, D. Švehlík v hlavní roli předvedl svůj standartně kvalitní a přesvědčivý výkon, a je hlavní důvod mého nadprůměrného hodnocení.

Americký film, který se zabývá poměrně netradičním tématem, a sice vznikem blackmetalové scény v Norsku na přelomu 80. a 90. let. Snímek se věnuje legendární kapele Mayhem, která má asi největší podíl na utvářením této hudební scény a která se kromě hudby proslavila i kontroverzní minulostí spojenou s tragickými událostmi v počátcích jejich tvorby. Příběh je vyprávěn z pohledu zakladatele této kapely Oysteina Aarsetha (Rory Culkin, mladší bratr slavnějšího M. Culkina), zvaného Euroymous, který tomuto žánru vtiskl jeho styl spojený s agresivním, energickým projevem a satanistickou a morbidní tematikou. Na začátku se film, který je natočen čistě hranou, nikoli dokumentární formou, zabývá sebevraždou psychicky narušeného zpěváka bez zábran nazývaného Dead (J. Kilmer, syn V. Kilmera) v roce 1991. Poté se na scéně objevuje postava mladého muže z Bergenu s radikálními názory, odpůrce křesťanství, stoupence Hitlerova nacismu, ale především geniálního hudebníka Varga Vikernesse (E. Cohen), který svým jednoduchým, ale temným hudebním a srdceryvným vokálním projevem předčil i umění Euronymovo. Varg nejdříve k frontmanovi Mayhemu obdivně vzhlížel, a poté co byl přizván do kapely jako baskytarista a nahrál své vlastní věci, začal se na Euronyma povyšovat a obviňovat ho z pozérství. Kromě toho, že ve svých 17 letech ve svém hudebním projektu Burzum složil opravdu geniální skladby, věnoval se i trestné činnosti, tedy především vypalováním dřevěných kostelů po celém Norsku. Když se ke své žhářské činnosti přiznal v novinách, vypukl mezi ním a umírněným Euronymem spor, který skončil Euronymovou brutální vraždou ubodáním. Autor snímku J. Akerlund, švédský filmový režisér, autor hudebních klipů a bubeník, který svého času hrál i v legendární kapele Bathory, se už dalšímu osudu kapely ani osudu Varga nevěnoval, film končí s Euronymovou smrtí v roce 1993. Nutno dodat, že tomuto násilnému úmrtí byl ve filmu věnován velký prostor, možná na úkor hudební tematiky. Ve snímku jsem postrádal více scén ze zkoušek, koncertů, nahrávání desek, zkrátka činností spojných s hudbou. Jako fanoušek této hudební kapely i tohoto hudebního žánru jsem byl zpočátku, kdy se film věnuje hudebním činnostem a utvářením vztahů mezi muzikanty, nadšen, postupně však hudební stránka odchází do pozadí a hlavním tématem je právě trestná činnost a tragické události. Snímku proto nemohu dát plný počet hvězd, neboť závěr filmu ne zcela úplně splnil mé očekávání, ale jinak velmi oceňuji, že se někdo tomuto hudebnímu žánru i s jeho temnou minulostí věnoval.

Český šestidílný seriál, jenž vypráví o událostech v malé šumavské obci Bučina, kde se v opuštěné lesní hájence našly dvě mrtvá těla a současně se v okolí objevují zvířata nakažená vzteklinou. Na místo činu je vyslán pražský virolog Pavel Rogl (K. Hádek), aby zastavil šíření nebezpečné nákazy a posoudil, zda nemá vzteklina souvislost s objevením mrtvol. Tým kriminalistů, jenž tvořil major Valenta v podání L. Nohy, dále nesymaptický F. Čapka a P. Beretová, vyšetřující další vraždy místy vypadá bezradně, ne nadarmo je Rogl se svou aktivní a cílevědomou povahou vždy o krok před nimi. V seriálu vystupuje řada zajímavých venkovských postav, nejzajímavěji na mě působili starosta M. Hanuš, jenž z dobrého srdce věnuje mladému vědci své Volvo, dále nepřátelský podivín Pudil se svými krvelačnými psími bestiemi, pomatený I. Bareš, jenž přežil onu osudnou noc v hájence, místní lékař J. Vlasák či agresivní čalouník Machar s nevysvětleným podílem na případu v podání v poslední době hojně obsazovaného S. Majera. Do výrazných ženských rolí byly obsazeny květinářka J. Matoušková coby Roglova milá a její sestra G. Heclová, pátrající v archivech po osudech postav zobrazených na nalezené fotce. Postupně vychází najevo, že nelítostné vraždění má spojitost se starou mstou za zabití rodičů Revolučními gardami při německém poválečném odsunu. Seriál Vzteklina, jenž v jistých ohledech (nejen kvůli hlavnímu vyšetřovateli) připomínal kultovní seriál Pustina, pokládám jednoznačně za nadprůměrný a poutavý, bohužel však stojí na stěží reálných základech a současně je překombinovaný s mnoha nezodpovězenými otázkami, jež vedly ke snížení hodnocení.

Český šestidílný televizní seriál vyprávějící o osudech hereckých osobností v nelehkém období československých dějin od Mnichovského diktátu po politické procesy v 50. letech. Seriál se zabývá profesními a především soukromými událostmi vybraných hereckých prvorepublikových osobností, přičemž při výběru jejich hereckých představitelů se autoři snažili brát v potaz jejich fyzickou podobnost. Bohužel dílo na mě působí poněkud neuceleně, neboť vyprávění se týká pouze vybrané části tehdejší herecké elity (mnoho zajímavých osobností té doby nebylo vůbec zmíněno, namátkou T. Pištěk, H. Haas, Č. Šlégl či totální absence tehdejších hereček) a současně celek působí v některých ohledech kvůli množství postav dosti nepřehledným dojmem. Do seriálového příběhu byly přidány některé fiktivní postavy, zejména v podobě vypravěče Arnošta Žáka, filmového dramaturga (M. Balcar/O. Pavelka) a proněmecky smýšlející herečky L. Krahlové (J. Bárdos). Příběh je vyprávěn O. Pavelkou své dceři během srpnové sovětské okupace, jenž nostalgicky vzpomíná na doby, kdy u filmu začínal a osobnosti, s nimiž se dostal do styku. Příběh se věnuje takovým legendám československé kinematografie jako byl V. Burian (V. Javorský), Z. Štěpánek (M. Dlouhý), O. Nový (S. Rašilov), O. Vávra (P. Batěk), M. Frič (P. Stach) či v menší míře J. Marvan (ne úplně věrohodný D. Novotný). Dále mě velmi zaujala postava a životní příběh pana Miloše Havla, zakladatele Barrandovských ateliérů, předválečného filmového producenta, majitele Lucerny a strýčka prvního polistopadového prezidenta, jehož s velkým přehledem ztvárnil vynikající J. Plesl. Výprava a kulisy jsou na ucházející úrovni, kladné body tomuto dílu přináší, jak už v mnoha případech bývá, dialogy. Divák v příběhu může sledovat jak se tyto osobnosti vypořádaly s výraznými společensko-politickými změnami, jež se v té době děly. Děj se také zabývá známými kauzami, jež v této neklidné době probíhaly, ať už máme na mysli tragedii A. Letenské či neblaze proslulou hru Hvězdy nad Baltimorem, jež stála hereckou kariéru našeho nejznámějšího komika. Nejvíce mě zaujaly nadprůměrná třetí, pátá a především poslední epizoda, pouze díky nimž volím nakonec přece jen nadprůměrné hodnocení. Domnívám se, že větších či menších výtek by se našlo v díle R. Sedláčka a ve scénáři T. Brdečkové, dcery geniálního scénaristy a manželky písničkáře J. Dědečka, poměrně dost, přece jen oceňuji nápad a šíři projektu, od něhož jsem očekával kousek víc.

Česká pohádka a chudém mládenci Ondrovi (Z. Piškula), který přijde ke štěstí díky přátelství s čertem Matějem. Tento mladý nezkušený pekelník M. Adamczyk v okrade v lese hříchem nezatíženého dřevorubce Ondru a podle pekelných zákonů mu musí splnit každé přání, dokud se nebude poškozený cítit šťastný. Během cesty za štěstím díky bezpracně nabytému bohatství a zařízeným úspěchům pochopitelně dojde k postupné proměně mladíkova charakteru, zpychnutí a pocitu nadřazenosti, jež je v pohádce dobře zachyceno. Následuje pochopitelně nevyhnutelný pád na dno a potřebný hrdinský skutek v podobě proniknutí do pekla za svým rohatým přítelem. Úspěch pohádky K. Janáka, jenž se do jisté míry inspiroval legendárními Bočanovými S čerty nejsou žerty, spočívá v zajímavé hlavní herecké dvojici, přičemž zaujal především představitel temných podzemních sil, ale i na dnešní dobu výjimečně solidním neinfantilním scénáři. Vynikající herci ve vedlejších rolích rozhodně přispěli ke zkvalitnění díla, mám na mysli zejména pana nadlesního/čerta pokušitele J. Langmajera, lakotného knížete J. Lábuse či zákeřného zlodějského barona O. Sokola. Ženskou složku a cíl Ondrova štěstí představovala komtesa Rézinka v podání Slovenky K. Svarinské a čertovu vyvolenou hrála knížecí kuchařka Marjánka H. Vagnerová. Velmi působivým a zajímavým způsobem byla divákovi nabídnuta autorova představa o podzemní pekelné říši, včetně tamější temné mrazivé hudby a jejího vládce F. Němce. Tato pohádka na mě působila milým příjemným, nevtíravým dojmem a pokud bych měl projevit navzdory zdejším odborníkům názor, přinejmenším po dějové stránce a i v rámci jakéhosi pohádkového poselství, hravě strčí vysoce přeceňovaný druhý Strachův andělský hit do kapsy.

Český čtyřdílný televizní seriál z krimi série Detektivové od Nejsvětější trojice navazující na Případ pro exorcistu. Kriminalisté pod vedením majora Výrové (K. Melíšková) se zabývají vyšetřováním vraždy docenta Chalupy v universitní budově zřejmě související s neprůhlednými finančními transakcemi universitního kvestora Jonáše (M. Huba). Brzy se ukázalo, že stopa začíná už v 90. letech na olomoucké radnici, odkud se politik známý svými nečistými praktikami dostal až na ministerstvo vnitra a kterému má v blízké budoucnosti kvestor Jonáš dělat náměstka. Vyšetřování na nejvyšších místech je pochopitelně nežádoucí a kriminalistická skupina, která je díky inspekci a neuvěřitelně křivému jednání kapitána Barana, jenž byl do týmu komisařky Výrové dosazen seshora, na pokraji rozpadu. Do vyšetřování zasáhnou kromě K. Melíškové také její pravá ruka kapitán Mráz (S. Majer), M. Krobot, u něhož vyplavala napovrch jeho estébácká minulost, a T. Voříšková a T. Dastlík, jež dostali mnohem více prostoru než v předchozí sérii. Kapitán Baran v podání vynikajícího D. Novotného, jenž proslul svým buranským vzezřením, neuctivostí ke svým nadřízeným a neslýchaně drzým a nekolegiálním jednáním, neobyčejně tuto sérii obohatil. Totožnost a motiv pachatele se ukázal v závěrečné akční scéně v Jonášově domě, kde majitel bezpečnostní agentury Mitner v podání režiséra V. Tauše projevil svůj skutečný charakter a své šílené plány. V zajímavé roli ženatého vysokoškolského profesora Termera, prožívající svůj milostný románek s T. Voříškovou a jenž se v krizové chvíli ukázal jako agresivní psychopat, se objevil M. Pechlát. Modré stíny od V. Tauše rozhodně hodnotím jako velmi povedené dílo, jak po herecké tak po příběhové stránce, které patří k nejlepším českým krimiseriálům poslední doby.

Český televizní seriál z nepřívětivého a pochmurného prostředí severočeské fiktivní obce Pustina, jejíž název nemohl být lépe vybrán a dokonale koresponduje s okolím těžce a nevratně postiženým povrchovou těžbou uhlí a v němž se hlavní dějová linie věnuje vyšetřování vraždy čtrnáctileté dcery místní starostky. Ona všudepřítomná depresivní atmosféra beznaděje, nikam nesměřující budoucnosti pramenící z neutěšeného prostředí, jež vévodí celému osmidílnému seriálu, je na české poměry nevídaná a velmi působivě je přenesena i na charaktery jednotlivých účinkujících obyvatel Pustiny. (Geograficky je Pustina situována do Libereckého kraje, váhám však, zda ono město, jež bylo zmiňováno je Frýdlant, Hrádek nad Nisou či snad dokonce samotné krajské město, nicméně často zobrazovaná měsíční krajina se čtyřmi kolosálními komíny nemůže být nic jiného než důl Bogatynia-Turów, pár kilometrů od českých hranic, nedaleko česko-německo-polského trojmezí.) Neutěšená a temná atmosféra je ještě zesilována pohledem do života lidí na okraji společnosti (prostitutky, drogoví dealeři, chovanci nápravného zařízení pro mladistvé, cikáni). Během vyšetřování vychází najevo nehezké vztahy mezi obyvateli zapomenuté obce, děj a souvislosti jsou značně spletité, a zároveň stále pochopitelné. V hlavních rolích manželů Hany a Karla Sikorových se představili starostka Z. Stivínová a především herecky fenomenální, psychicky nemocný, sexuálně náruživý J. Dušek, jehož postava dostávala v průběhu seriálu stále víc prostoru, na rozdíl od své manželky, jejíž postava se naopak postupně vytrácela. V dalších rolích se objevila E. Křenková coby starší dcera Klára Sikorová, podnikavý J. Cina, jeho charakterní bratr vychovatel v nápravném zařízení pro mladistvé Š. Benoni či jako obvykle nesnesitelná, záludná a mstivá P. Špalková. V zajímavé roli kriminalisty Rajnera překvapil velmi dobrý L. Noha a také bych chtěl zmínit vynikající práci kameramanů. Režii seriálu si rozdělili rovným dílem I. Zachariáš a A. Nellis, každý natočil čtyři díly v nepravidelném pořadí. Domnívám se, že strhující seriál Pustina je na české poměry ve všech ohledech nadprůměrný, vysoko převyšuje současnou televizní tvorbu a také ho podle toho hodnotím.

Český televizní krimiseriál, jenž se odehrává v Jáchymově a v pohraničí Karlovarského kraje, kam byl za jistý prohřešek převelen svérázný kriminalista major Kuneš v podání charismatického a působivého H. Čermáka. Třináct hodinových dílů seriálu se nese v duchu a atmosféře severských kriminálek, v nichž jsou zdůrazněny nepřívětivé a pochmurné přírodní podmínky, postavy na okraji společnosti a celková odloučenost od okolního světa, čímž může Rapl v jistých ohledech připomínat jiný výjimečně povedený projekt Pustina. Každý díl má svoji vlastní kriminální zápletku a současně je příběh majora Kuneše a problémy ostatních postav rovnoměrně rozloženy do celého seriálu. Do značné míry se Rapl zabývá zkorumpovanými policejními příslušníky a jejich napojením na mafiánské podsvětí a nelegální činností typickou v dané oblasti, čili pašování a výroba drog. V kriminalistickém týmu vedeném podplukovníkem Rohanem (A. Pyško) se kromě rapla Kuneše objevují nadporučík Lupínek (L. Příkazký), kapitán Gregor (J. Dolanský), cynický šprýmař Mácha (T. Jeřábek) a podceňovaná Slepičková (L. Žáčková). V jednotlivých poutavých dílech se představili známí herci, především náčelníkův bratr Lucas (M. Etzler), Lupínkova manželka Lucie (A. Krejčíková), záhadná společnice J. Ježková, Kunešova dcera Johana S. Sandeva či L. Vaculík v roli hlavního vyšetřovatele útvaru odhalující zločiny policistů. Domnívám se, že Rapl nadějného režiséra J. Pachla, patří jednoznačně k nejlepším českým krimi seriálům, soudím tak podle zábavnosti a strhující atmosféry a dobře napsaných postav.

Český film natočený podle předlohy J. Hájíčka vyprávějící o hledačích vltavínů, drahocenných kamenů, které jsou ukryty pod povrchem země. Tato činnost se ukázala jako velmi namáhavá s nejistým výsledkem a navíc na hranici zákona, neboť všechny nevytěžené cenné nerosty by měly patřit státu. Pro dvojici hledačů, či spíše kopáčů Pavla (M. Adamczyk), vystudovaného geologa, který dokonce kvůli této činnosti skončil s přednášením na vysoké škole, a Václava Kačmara, řečeného Kača (P. Liška), však tato časově náročná aktivita znamenala svobodu, adrenalin a příležitost ke zbohatnutí. Mezi Kačou a Pavlovou manželkou Karolínou, jíž představovala J. Boková, bylo však cítit zřetelné napětí, které pramenilo z minulosti a ačkoli se divák dozví původ jejich nevraživosti až v závěru, je zřejmé, že před Pavlem skrývají skutečnost, že spolu měli kdysi vztah. Pavel je stále více přitahován težbou kamenů a oddalován od své manželky a zatímco mladý geolog se věnoval této činnosti hlavně z vědeckých důvodů, Kača hledal kameny výhradně za účelem prodeje. V závěru dochází k nevyhnutelnému konfliktu, jehož vyvyrcholení mě však příliš nepřesvědčilo a zanechalo spoustu otázek. V roli Liškovi manželky se ukázala G. Míčová, Pavlova kolegu na fakultě ztvárnil B. Polívka a Karolíninu kolegyni v realitní kanceláři Š. Vaculíková. V malé roli senilního Liškova otce se objevil I. Niederle a také se mihnul M. Isteník coby šéf dopravy v dočasném Pavlově zaměstnání. Snímek D. Wlodarczyka se zabýval zajímavým netradičním tématem, avšak zejména podivný závěr a předvídatelný děj a plochý příběh mě odradil od případného vyššího hodnocení.

Český film nahlížející do prostředí vysoké hospodářské kriminality a zejména působením jejího nejznámějšího představitele, nepolapitelného finančního podvodníka, majitele neuvěřitelného majetku Radima Kraviece, jehož skvělým způsobem ztvárnil H. Čermák. Po propuštění z vězení pro nedostatek důkazů se z pouze finančního kriminálníka stává nekompromisní mstitel svých zrádců a odstraňuje své odpůrce. Zatímco Čermákova postava nepopiratelně nabízí podobnost s nechvalně proslulým R. Krejčířem, totožnost jeho politického spojence, jenž dokázal za úplatek v desítkách milionů prosazovat Kraviecovy požadavky na nejvyšší, vládní úrovni a jehož zahrál T. Jeřábek, můžeme odhadovat z celé řady kandidátů. Ve vedlejších rolích se představil rodilý Srb P. Bjelac jako hlavní Kraviecův ochránce a vykonavatel jeho pokynů, soupeři z mafiánského prostředí A. Pyško a M. Etzler či Kraviecova manželka Sandra v podání V. Svátkové. Nevýrazné a chabé rameno zákona představoval F. Čapka, jenž nechal Kraviece uniknout z obklíčeného domu a především Z. Žák, jenž zaujal svým dementním uvažovaním a ještě hloupější příčinou smrti. Přestože Pachlův scénář je poutavý, nabízí dosti odvážný pohled, jak se dá na státní kase vydělat pár miliard a celkově zajímavý pohled na podsvětí spolupracujícím s politiky, nehodnotím snímek příliš vysoko. K tomu mě přiměla autorovo nepřehledné pojetí snímku s častými matoucími retrospektivami a podivný vypravěčův styl. Své režisérské umění jasněji prokázal pan Pachl více v následném seriálu z podobného prostředí Rapl, do něhož obsadil mnoho zdejších představitelů.