Schlierkamp

Československá televizní pohádka vyprávějící o čarodějnici, nebo snad víle Julii (I. Janžurová), strašidlu Hlavičkovi (V. Bedrna), vyznačujícímu se tím, že byl schopen sundávat svou hlavu z krku a jejich schovance, nalezenci Kordulce (M. Bičíková). Brzy po příchodu této společnosti do městečka se Kordulka seznámí s hodinářem Adamem, kterého ztvárnil Michal Nesvadba, a oba mladí lidé se do sebe zamilují. Jediná zápletka v této jednoduché pohádce, často prokládáné písněmi s texty S. Kočky a zhudebněné A. Michajlovem, je taková, že mladý hodinář se Julii nezdá být dost dobrá partie pro její schovanku a vykouzlí jiného nápadníka, plechového rytíře. Tento rytíř, jehož představoval Miloš Nesvadba, se však ukázal jako partner pro Kordulku naprosto nevhodný, a Julie ho musela zase odčarovat. Poté už nebránilo štěstí a lásce mezi Adamem a Kordulkou zhola nic. Jak je vidět, poměrně banální až stupidní příběh v jednoduchém kulisovém prostředí, nemůže diváka hlouběji zaujmout. Herecké výkony bohužel bídný scénář nepovznesly, komediální talent Janžurové i Bedrny vyzněl do ztracena, pouze je jasně patrný nedostatek talentu u M. Bičíkové, která se naštěstí v dospělém věku herectví vzdala. Obávám se, že jsem nucen po dlouhé době hodnotit pouze jednou hvězdou, neboť tato krátká televizní pohádka se nepovedla a nenalezl jsem nic, co by mohlo celkové hodnocení aspoň trochu vylepšit.

Československý kriminální film vyprávějící o pátrání po pachateli, který odcizil automobil značky ford Cortina, zranil cyklistu a zmizel z místa nehody. Hlavního podezřelého představuje Tomáš Kořínek (O. Havelka), automechanik v minulosti trestaný, jehož otisky prstů se našli v havarovaném vozidle a o jeho vině se nezdá být pochyb. Také výslechy svědků majitele vozu E. Cupáka, náhodného motoristu J. Lábuse ani hostinského P. Havránka a servírky C. Mayerové, mladému Havelkovi nepomohly. Případem, v němž hlavní podezřelý vehementně opakuje svou nevinu, se zabývá vyšetřovatel J. Kodet, kterému pomáhá Havelkův obhájce Horálek (R. Jelínek). Havelka nepochopitelně při výpovědi nesdělil vyšetřovatelům celou pravdu, nechápajíc, že tím ubližuje pouze sám sobě, nakonec však prozradí celé pozadí případu. Poté už pro kriminalisty není problém najít skutečného pachatele, který svým počínáním chtěl zakrýt pojistný podvod. V menší roli Kořínkova kolegy z autoservisu se objeví O. Pavelka. Snímek A. Procházkové se mi hodnotí nesnadno, neboť příběh je napsaný velmi dobře, divák do poslední chvíle netuší, zda je O. Havelka pachatel či nikoliv. Vzhledem k tomuto a dobrému hereckému obsazení jsem se rozhodl s mírnými pochybami udělit nadprůměrné hodnocení.

Zelená vlna je pozoruhodná tím, že se skládá z řady rozmanitých, navzájem nesouvisejích kratších příběhů a scének, jež mají jeden společný znak, a sice páteční odpolední chaos v Praze. Komicky laděné příběhy jsou různého druhu, některé jsou dominantnější a prolínají se celým filmem a jiné naopak trvají minutu a ihned mizí v zapomění. V tomto snímku z pochopitelných důvodů neexistuje hlavní postava, přesto někteří umělci dostali o poznání více prostoru, např. R. Lukavský pátrající po osamělém sebevrahovi. Jednotlivé příběhy jsou však různé kvality, následují rychle za sebou a řadu z nich bych se nebál ohodnotit jako hrubě nepovedené. Jako nejvíce oku lahodící bych označil scénku s rozpustilými stopařkami. Zelená vlna se jen hemží známými hereckými jmény, o nějaké výrazném hereckém výkonu však v tomto případě nelze hovořit. Z mého pohledu snímku nejvíce neprospívá skutečnost, že jednotlivé scénky jsou velmi rozdílné úrovně a celek působí značně nesourodě a z toho důvodu bych souhlasil z názorem, že se jedná o nejhorší Vorlíčkův film.

Americký dobrodružný film, jenž je úvodním dílem kultovní tetralogie o slavném profesorovi archeologie a odborníkovi na okultní vědy Indiana Jonesovi, jehož nenapodobitelným způsobem představoval H. Ford. Příběh se odehrává v roce 1936, kdy je profesor Jones požádám americkou vládou, aby se pokusil najít mýtickou Archu úmluvy, v níž by podle biblických události měly být uloženy nejcennější židovské náboženské předměty, včetně desek s vytesaným desaterem přikázání. Podobný plán má však i vláda v nacistickém Německu, jejíž vyslanec major Toht (R. Lacey) sleduje Jonesovu stopu a často zkomplikuje jeho pátrání. Během hledání mýtického předmětu dělá profesoru Jonesovi společnost Marion Ravenwoodová (K. Allen) a společně musí překonávat obtíže, jež jim připravují jak němečtí pronásledovatelé, tak dr. René Bellocq (P. Freeman), Jonesův konkurent a archeolog v německých službách. První Jonesův příběh se odehrává postupně v Amazonském pralese, kde dochází k jeho prvnímu střetnutí s Bellocqem, poté v Nepálu, kde hledá drahocenný předmět, jenž má ukázat správnou polohu Archy a zbytek děje diváka přivede do egyptských pouštním nalezišť. Během napínavé podívané se Jonesovi a jeho partnerce Marion daří nápaditými způsoby opakovaně unikat protivníkům a mnoha důmyslným nástrahám, jež na ně v průběhu Spielbergova snímku číhají. Díky společnému scénáři G. Lucase a režiséra S. Spielberga vznikla kultovní postava akčního hrdiny a dobrodruha, jehož síla spočívá především v jeho vědomostech o starobylých civilizacích a chladném úsudku a jehož další slavné příběhy měly následovat.

Československé drama odehrávající se v roce 1884 a popisující dělnické nepokoje v textilní továrně na malém městě. Sociální demokrat Josef Hybeš, jeden z pozdějších zakladatelů komunistické strany, jemuž je snímek věnován, přijíždí pomoci organizovat stávku nespokojených dělníků, kteří si chtějí vynutit zkrácení pracovní doby (odtud Hodina života). Z výše uvedeného lze snadno odvodit, že Matějkův pozdně normalizační snímek je natáčen z jediného správného politického pohledu a navíc dosti nepovedeně. Zcela jasně jsou patrny typické černobílé charaktery jednotlivých postav (uvědomělý charakterní socialista žijící v chudobě versus nabubřelý továrník trávící čas v luxusních podnicích). Bohužel jsem na snímku neshledal příliš zajímavých prvků, dokonce ani herecké výkony, jež aspoň někdy dokáží zvednout ne úplně lichotivé hodnocení podprůměrných snímků, mě nepřesvědčily. Hlavní postavu umírněného revolucionáře Hybeše ztvárnil P. Štěpánek, v roli neústupného, cholerického a zadluženého továrníka Ulricha se objevil J. Štěpnička, jehož výkon byl alespoň trochu uvěřitelný. Ve vedlejších rolích jsme mohli sledovat L. Freje, jakožto hlavního představitele policie, jdoucího na ruku bohatému průmyslníkovi, B. Navrátila coby vídeňského policejního inspektora či M. Riehse, továrníkova prokurátora. V dělnických rolích na opačné společenské straně se objevili R. Jelínek, M. Zounar či krasavice Z. Adamovská a D. Bartůňková. Radikální křídlo revoluce spočívalo v agresivním, nemorálním udavači a atentátníkovi I. Vyskočilovi a málo přesvědčivému O. Víznerovi. Matějkovo drama mě rozhodně nepřesvědčilo, ostatně jako málokterý z jeho filmů, snad jen zobrazení společenských vrstev a vztahy mezi nimi v oné době byly zajímavé (ač ideologicky pokroucené), nicméně se domnívám, že celkově si snímek nezaslouží ani průměrné hodnocení.

Československá televizní pohádka podle motivů J. Š. Kubína. Ve veselém a barevném příběhu plného úsměvných postav najde mladý pekař Matěj (M. Vašinka) štěstí díky čarovné květině od Čertovy babičky. Tuto nadpřirozenou osobu starající se v malém domku v lese o tlupu komických čertů hrála svým nenapodobitelným způsobem národní umělkyně J. Bohdalová. Další zábavné postavy představovaly například intrikující princeznina chůva v podání I. Janžurové, vojenský hejtman B. Poloczek, král J. Moučka či v malé roli stydlivý nápadník J. Lábus. Pohádkové milenecké páry tvořili zmíněný M. Vašinka a hostinská Madla J. Paulová a královský štolba I. Luťanský s napravenou princeznou Valerií E. Jakoubkovou. Lakomého a zlého Matějova bratra skvěle zahrál O. Havelka. Milá televizní pohádka od L. Koutné, jež takových skvostů natočila desítky, potěší i dospělého a když porovnám podobné výtvory řekněme s o dvacet mladšími, vidím vskutku propastný rozdíl zejména v nápaditosti a hřejivé jednoduchosti tvůrců a naprosto věrohodných a přirozených komediálních schopnostech hereckých legend.

Tento snímek má zřejmě vyjadřovat jakousi poklonu starší československé sci-fi produkci, protože jinak si tak dlouhé sekvence z 5 jiných filmů, které se v něm objevují, nedovedu vysvětlit. Samotný příběh je velmi slabý, jednotlivým ukázkám se nemůže rovnat. J. Kanyza ani E. Jakoubková nemají šanci tento propadák s nesmírně hloupým námětem zachránit. Stručně řečeno : ještě horší než Akce Bororo.

Československý film s notnou dávkou fantazie popisující neobvyklé cestování z reálného světa do pohádkové knihy a nazpět. V hlavních rolích se objevili dětští herci : aktivní osmiletá Vendulka (Ž. Fuchsová), její bratr D. Rýdl a oživlý kluk z knihy L. Bech. Na začátku obrázkové knihy plné říkadel od Josefa Lady s prostým názvem Dětem, kterou dostala jako dárek malá Vendulka, byla nalezena záhadná kaňka, kterou lze prostupovat do světa knihy a tam dotekem oživovat namalované objekty. Zajímavý nápad byl však rozvinut velmi nešťastně, neboť co na začátku filmu vypadalo lákavě, na konci snímku ukrutně nudilo a působilo nesmyslně. Z filmu se tak stala pouze jakási pocta národnímu umělci J. Ladovi, jehož kresbám se můžeme ve filmu obdivovat. V rolích zaneprázdněných rodičů se ukázala M. Steinmasslová a V. Helšus a tím výčet dospělých herců končí, pouze v okrajových a zanedbatelných postavách jsem zahlédl F. Husáka a O. Velena. Mám pocit, že režisér O. Koval těžce nezvládl závěr svého snímku, neboť jsem měl vskutku problém jeho dílo dokoukat, a přitom začátek jeho filmu se zdál nadějný a v polovině byl ještě snesitelný. Celkově se domnívám, že události, které se odehrávaly v obrázkové knize, měli být pojaty zcela jinak a díky nepochopitelně velkému prostoru, který dostal v tomto chaotickém a nelogickém snímku obyčejný tur domácí, jsem se rozhodl po velmi dlouhé době udělit pouze jednu hvězdu. Ota Koval se tak pro mě stal režisérem, kterému je lépe se zdaleka vyhnout.

Československá krátká televizní komedie s vynikajícím obsazením a jednoduchým, ale zábavným scénářem. Nesmělý profesor dějepisu Čestmír Hrstka v podání mistra J. Sováka by se rád seznámil s nějakou ženou a odvahu k tomuto kroku včetně nezbytných rad mu dodává jeho bývalý spolužák, nyní pokojový malíř a všestranný znalec žen pan Koníček (tradičně výřečný, vynikající V. Menšík). V této pouze pětačtyřicetiminutové komedii může divák shlédnout, jak to chodilo na socialistických řízených seznamkách, pochopitelně nechybí počáteční fráze zahajující konverzaci nezadaných osob. Paní Řeřichovou, o níž plachý profesor po seznámení ve třech začne usilovat, ztvárnila J. Bohdalová. Nezkušený profesor, z nejasných důvodů, jakoby se styděl za své vzdělání a povolání, při seznamování prohlásí, že malíř pokojů je on, načež Bohdalka využije situace a požádá vyděšeného Čestmíra o vymalování bytu. Z této situace plyne mnoho zábavných momentů a dialogů skvěle sehrané trojice našich předních herců a přestože tato televizní komedie pana Václava Hudečka, autora mnoha podobných krátkých televizních děl, scenaristicky příliš neoslní, právě díky zábavnému hereckému triu, zejména díky živelnému Menšíkovi, hodnotím nadprůměrně.

Velmi kvalitní československý snímek popisující zajišťování státních hranic v Tatrách někdy kolem roku 1925. Krásná tatranská příroda, duel dvou charakterních mužů, skvělá režie M. Hollého a v neposlední řadě úderná western hudba S. Stračiny vytvořily z tohoto filmu něco nevšedního. Po celou délku snímku bylo napětí nastaveno na poměrně vysokou laťku a v četných mimořádně dramatických scénách se ještě zvýšilo. Mezi tyto vzrušující momenty patří např. první upřímný rozhovor rivalů, naprosto přirozená bitka dvou čs. playboyů a závěrečná western přestřelka na hranicích. Oba hlavní představitelé hráli naprosto přirozeně a věrohodně, což je u takových jmen jako R. Brzobohatý či M. Dočolomanský samozřejmostí. Pozoruhodný je fakt, že M. Dočolomanský se ve skutečnosti také narodil ve slovenské obci, jež nyní náleží Polsku. Toto drama ze slovenského pohraničí s překvapivou pointou si dle mého názoru zaslouží nejvyšší hodnocení.