Schlierkamp

Československý televizní film zabývající se nenaplněnými citovými touhami matky a dcery žijící spolu v jedné chalupě v malé, zapadlé vesnici, jakoby izolované od ostatního světa. Tragický příběh osamělé matky (S. Budínová) je vyjádřen letitým čekáním na to, až se její milenec František odhodlá opustit svou hysterickou ženu a začne nový život po jejím boku. Její dcera Michaela (J. Šulcová), v jejíž postavě se aspoň z počátku zázračně snoubí krása a inteligence a vyčnívá tak svým charakterem vysoko nad ostatní obyvatele obce, nechce opustit svou zoufalou matku a marně hledá lásku ve své rodné vesnici. Prožije milostný románek s místním chlapcem Slávkem (J. Štěpnička), který jako snad jediný stál v tomto směru za úvahu a který se však prezentoval jako totální tupec, po sexuálním aktu přestal mít o mladou dívku zájem a navíc odjel na vojnu. Proměna z inteligentní a sebevědomé dívky na nešťastnou ženu doprošující se o mužovu pozornost a trpělivě čekající na jeho příjezd se nápadně podobá neblahému osudu její matky. Ona dlouhá bílá nit z názvu filmu byla namotaná na vstupní brance ke stavení a představovala tajné znamení, že Michaela nemá chodit domů, neboť zrovna je uvnitř pan František a dělají si s její matkou hezkou chvilku. Ostatní obyvatelé této obce, jsou vykresleni jako směsice podivínů, primitivů a alkoholiků, avšak jejich obsazení je více než zajímavé. Onoho slabého a pokryteckého muže, jenž nenašel odvahu odejít od své ženy A. Hegerlíkové, což mu ovšem nebránilo, aby dělal své milence po několik let plané naděje a trápil ji, neztvárnil nikdo jiný než R. Hrušínský. Dále jsme ve velmi depresivním a syrovém, ale současně poutavém a strhujícím snímku J. Roháče mohli zhlédnout J. Somra coby agresivního primitiva neustále nepříjemně napadající přitažlivou Michaelu, filozoficky naladěného malíře V. Lohniského, sexuálně nevybouřeného úchyla J. Skopečka či alkoholem zničeného starostu J. Moučku. Žen bylo v obci žalostně málo, ve snímku se kromě hlavních hrdinek objevila pouze bláznivé V. Tichánková a A. Kreuzmanová. Od samého začátku bylo jasné, že v tomto dramatu se zřejmě happy end konat nebude, avšak to nebránilo tomu, aby divák sledoval toto umělecké dílo se zatajeným dechem. Je smutné, že kdyby člověk sám nepátral po zajímavých snímcích z minulosti, nikdy by se o takových skvostech jako je tento Roháčův vynikající snímek nedozvěděl.

Československo-italský film s náznaky podobenství natočený osobitým stylem J. Jakubiska. Snímek se od počátku prezentuje jako těžce uchopitelné dílo plné retrospektiv, morálních provokací a neurčitých, snových ryze vizuálních scén, přičemž kameru obsluhoval sám autor. Příběh vypráví o trojici, později čtveřici osob, jež spolu žijí ve velmi bizarním vztahu na opuštěné samotě. Do role hlavní ženské postavy nádherné Rity, byla obsazena nekrásnější československá herečka O. Schoberová, jež nejen že zvládla herecky náročnější roli ženy lehkých mravů mající dva muže, ale především poprvé a naposledy naplno odhalila svou krásu. Překrásná Rita však v průběhu snímku ztrácela prostor a do popředí se dostávali její dva mužové, nepříliš bystrý Petráš (slovenský hudebník J. Melkovič) a postarší plukovník (M. Beran). Do povedené rodinky se ještě začlení věkově stěží uvěřitelný, vousatý a neřestný plukovníkův otec, všichni totálně bezstarostní, věčně opilí s revolučně uvolněnými mravy a šokujícími způsoby. Nadprůměrně hodnotím scénu s dvěma nápadně nepřátelskými náboženskými fanatičkami (J. Březinová a J. Stehnová), jimž bylo poskytnuto přístřeší a jež viděli kolem sebe bezbožný morální úpadek. Následující scénu s neodůvodněným vykradením kostela, v níž se objevil ohyzdný bezzubý kněz, a záhadným uniknutím z obklíčení rozlíceným vesničanů se už jeví jako slabší a všudepřítomný symbol Noemovy archy, jenž v závěru zesílil, byl na mě zřejmě příliš alegorický a nezajímavý. Závěr vizuálně zajímavého a dějově slabého a útržkovitého díla navazuje na začátek, v němž můžeme sledovat hloupou a zbytečnou smrt zúčastněných. Jakubiskův snímek měl problémy se schválením, čemuž se snad nelze divit a především s dotočením, neboť slovenský režisér odmítl italský závěr z roku 1972 a sám dílo dokončil až po dvaceti letech v roce 1990, přičemž se věnoval zejména nejasné symbolice Archy, která se mi z celého díla jeví jako nejslabší a zbytečná. Jakubiskovo dílo šokuje pouze v první polovině, kdy byla hladina morálky posunuta na jinou úroveň, v druhé se z něho stává jeviště režisérových nesouvislých fantasií. Nepopsatelný půvab hlavní představitelky, jenž dosáhl světových rozměrů a pro jehož vyjádření je pět hvězd málo, se tak stává jednou z nejzásadnějších věcí, proč toto dílo sledovat.

Výborný thriller, jenž se odehrává na francouzském venkově na statku A. Maroilleuera. Hlavní postava v dokonalém ztvárnění J. Gabina, se vyznačovala důrazným lpěním na starých pořádcích a prosazováním patriarchátu a z důvodu, že mu osud nenadělil syna, zjevnou zahořklostí. Zároveň však za žádnou cenu nechce pošpinit své jméno, je nesmírně odhodlaný bránit svou rodinu a i v nejdramatičtějších situacích zachovává naprostý klid. U muže takových vlastností pak téměř nepřekvapí, že dokáže nekompromisně zatočit s drogovými překupníky a přitom si nedělá žádnou starost s policií. Gabin jednoznačně ovládl celý thriller a je vskutku radost sledovat jeho na slova a mimiku strohé, avšak nesmírně působivé herectví. Díky krátké stopáži není snadné najít na snímku hluché místo, pro mě osobně však, v porovnání s hlavní dějovou složkou, závěrečné vyšetřování událostí na Gabinově statku ztratilo na dramatičnosti. Kromě drastické scény s kravami mě zaujala též rytmická hudba S. Gainsbourga.

Československý televizní film natočený podle veleslavného románu B. Stokera. První polovina snímku se ve vysoké míře věrně drží předlohy, druhá polovina je vlivem zkrácení stopáže o některé scény ochuzena, jiné jsou z důvodu zestručnění poněkud pozměněny. Hlavní postavu, nemrtvého transylvánského hraběte ztvárnil I. Racek, což byla dle mého názoru dobrá volba, neboť Rackův přirozeně démonický projev je v tomto hororovém zpracování ještě zesílen. Do vedlejších rolí byly obsazeni též známí herci, např. Jonathana Harkera hrál J. Schánilec, v roli moudrého profesora Van Helsinga se představil O. Sklenčka, nešťastnou Drákulovu oběť Lucy hrála H. Maciuchová a jejího snoubence Arthura J. Zahajský. Toto televizní zpracování v sobě nese to hlavní z fenomenálního románu, navíc kulisy jsou zejména v první polovině dostatečně temné a děsivé a skutečnost, že se autorka A. Procházková vskutku snažila držet předlohy, což není především u amerických interpretací vůbec obvyklé, získalo hvězdu navíc.

Československá televizní pohádka z krkonošského prostředí vyprávějící o chudém ševcovském tovaryši Frantovi (M. Vávra) a zlé vdově po jeho mistrovi (A. Kreuzmannová). Ševcová by si ráda vzala mladého a šikovného tovaryše za muže, avšak ten je zamilovaný do chudé Marjánky (C. Morávková) a její nevýhodnou a naivní nabídku odmítne. Ševcová ze vzteku Frantu vyhodí z domu a ten se odebere na místní bál, který se koná v hostinci. Protože ševcová by se také ráda na bále obveselila a nemá k sobě vhodného tanečního partnera, donutí pod pohrůžkou použití lýkových provazů tamějšího hastrmana J. Skopečka, aby tam šel s ní. Na bále se brzy projeví, koho že to má ševcová za neobvyklého tanečníka, hastrman se vzepře vyhrožování ze strany ševcové a domluví se s Frantou, že budou ševcovat spolu. Krátký a jednoduchý příběh, kde se to hlavní odehrává na tanečním bále, je zpestřen krkonošským nářečím. Ve vedlejší roli sympatického souseda se ukázal J. Pleskot. Krátkou černobílou pohádku s krkonošskými lidovými písničkami o potrestání lakomé ševcové natočil P. Kraus a z mého pohledu se nejedná o nic výjimečného, ale s přehledem se tato pohádka vejde do průměru československé pohádkové tvorby.

Československé psychologické krimi s kvalitním obsazením a zajímavou myšlenkou. Jeden z prvních filmů Dušana Kleina, v němž bych vyzdvihl zejména herecký výkon Jiří Holého. Celkově mi lepší dojem z filmu zkazil poněkud nedotažený a nepříliš jasný konec a také se mi příliš nezamlouvalo Adamírovo provokativní 'pátrání', kdy bez jakýchkoliv důkazů zkoušel různé triky na podezřelé a pravda se nakonec stejně ukázala jinde. Od kriminalisty v jeho podání mi přišly noční telefonní hovory primitivně přesvědčující B. Šmídu k přiznání pod úroveň. Nepovedený konec stál film spadnutí do průměru a jednu hvězdičku.

Československé nepřesvědčivé drama a nepovedený režijní debut Jana Kačera. Velmi plochý děj, který popisuje jedno odpolední setkání dvou mladých dvojic, nemá vskutku divákovi téměř co nabídnout. Kvalitní herecké výkony se nedostavily, pubertální dialogy se prolínají celým snímkem a hloubka příběhu nestojí vůbec za řeč. I. Vyskočilovi, který jako jediný snad snesl přísnější herecká měřítka, se film nepodařilo pozdvihnout ani do průměru, a to ani svou odhalenou hrudí. Zpěvák V. Sodoma, jenž se zhostil druhé hlavní mužské role, se také nemusel za svůj výkon stydět, neboť i jeho postava a její neotřelý projev patřil k tomu lepšímu, co film mohl nabídnout. Obě ženské hlavní hrdinky, L. Machoninová a M. Voborníková, ač nesporně půvabné, herecky neobstály, ale vzhledem k bídnému scénaři se není čemu diviti. Nesmím zapomenout na J. Zahajského, vůdce motocyklového gangu, jenž byl až příliš hlučný a nedůležitý a obtěžoval jak hlavní hrdiny, tak jistě i nejednoho diváka. Jedna z mála věcí, jež mohla snad zaujmout byla píseň P. Spáleného ohraničující filmové utrpení. Panu Kačerovi se to hrubě nepovedlo. Nabyl jsem dojmu, jako by chtěl nějakým způsobem navázat na legendární 60.léta. proslulá účinkováním neherců a zobrazováním banálních záležitostí, avšak v tomto případě šlápl notně vedle.

Československé televizní drama o vztahu otce a syna v období dospívání. Na filmu je zřejmě nejzajímavější, že na plátně se objeví skutečný otec a skutečný syn, a to nikdo menší než národní umělec R. Hrušínský a jeho syn Jan. Hrušínský jako nepříliš úspěšný zpěvák Jaroslav Zárubecký se snaží ochránit svého syna od pochybných přátel a dostat se s ním do jakéhosi bližšího kontaktu. Zárubecký se však chová poněkud pokrytecky, jeho povzbuzování syna k výšším výkonům a úspěchům má zakrýt vlastní zpackaný život. Jeho hra je proložena mnoha výbornými monology, které uměl tak mistrně zvládnout snad pouze on. Patnáctiletý J. Hrušínský, jehož herecká kariéra měla teprve začít, prokázal nesporný rodinný talent a dobře zahrál apatického mladíka. Ve filmu se objeví také starší Hrušínského syn Rudolf s nalepenou bradkou a hraje vůdce skupiny výrostků, která neustále řeší, kdo je srab, a to dosti podivným způsobem. Jelikož se na snímku podíleli režisér E. Schorm, scénárista J. Hubač a herec R. Hrušínský, je postaráno o vysokou kvalitu jak příběhu a dialogů, tak zpracování a přenesení emocí na diváka. Mnohoznačný název filmu nepoukazuje na vztah otce a syna, ale překvapivě na Zárubeckého city ke své družce, již hrála V. Chramostová.

Klasická československá kriminálka s majorem Kalašem vyšetřujícím netradiční vlakovou loupež. V tomto snímku se však v roli hlavního vyšetřovatele představil J. Sovák. Ve srovnání s R. Hrušínským, představitelem majora Kalaše v ostatních filmech, však vychází více než dobře, neboť se herecké konfrontace vůbec nezalekl, zhostil se role po svém a kromě čistě kriminalistických dovedností snímek obohatil svými tradičními komickými prvky a poněkud tak zlidštil svou postavu. Co se týče samotného příběhu, domnívám se, že je dějově vystavěn velmi dobře, zločin je zpočátku velmi nečitelný, avšak díky skvělé práci kriminalistů se postupně odkrývají všechna tajemství. V roli policejního asistenta Karlíčka se objevil J. Hanzlík, jehož spolupráce se svým nadřízeným přináší úsměvné momenty. Zbytek kriminalistické skupiny tvořili J. Moučka a L. Křiváček. Za nejvýraznější scény považuji ty, jenž se odehrávají ve vlaku, čili nejdříve vzpomínky jediného přeživšího pasažéra (R. Brzobohatý) a poté scéna při rekonstrukci činu. Toto Machovo krimi kladu mezi nejlepší československé počiny svého druhu, zejména díky výbornému J. Sovákovi.

Další z řady československých filmů zabývající se životem ve Slovenském štátě, jenž rozhodně neberu jako komedii. Otec Gavora (J. Čierny) se po smrti své ženy odstěhuje z venkova s dvěma syny Vladem a Martinem a dcerou Helenou do hlavního města, kde plánuje díky podnikání a obchodování rychle zbohatnout. Rodině Gavorově, spoléhající na nové obchodní možnosti v novém státě, se však nepodaří prosadit, naopak začínají mít dluhy, neboť díky své nezkušenosti se často nechají podvést. Dramatické válečné události, které se objeví až v poslední třetině snímku, utnou zdánlivě poklidný život, připomenou realitu tehdejší válečné a politické situace a po několika krizových momentech dokonají zkázu a rozpad rodu. Zatímco podnikavý, ale zoufale neúspěšný Vlado (M. Dočolomanský) je zastřelen Němci v bizarní situaci, jeho krásná sestra Helena (neodolatelná S. Turbová) je po příchodu Rudých zatčena. Její krása a půvab na mě mocně zapůsobily, stějně tak oceňuji atraktivitu mladičké E. Trejtnarové.