honzzaq

Méně je více.

Trochu rozvleklé historky z podsvětí.

Na pár místech skutečně vtipný, ale celkově překombinovaný film, který zabíjí okázalý happy end.

Slabý odvar Vraždy v salonním kupé. Za hlavní problém považuju, že výkony herců ve vedlejších rolích výrazně převyšují hlavní dvojici vyšetřovatelů.

Předvídatelné historky

Obyčejná reportáž o neobyčejném domu.

Film o rozumbradovi, co sežral šalamounovo hovno a teď tvrdí, že všechno je sračka. Ovšem kdyby můj nejvýraznější zápis do historie lidstava byl fakt, že jsem chodil s ženskou, která úmyslně přejela náklaďákem pár lidí, možná bych to viděl podobně. Chybí mi tam podrobnější zachycení vývoje k nasrané mudrující postavičce, protože z filmu mi vůbec není jasné, jestli je (z mého hlediska) nasraná právem, a nebo je to jenom (místy vtipný) kverulant.

Až po zhlédnutí tohoto filmu jsem si uvědomil, jak je Leoneho trilogie nadčasová. Django oproti ní často používá techniky poplatné době vzniku, které dnes působí archaicky (dokumentárně roztřesená kamera při rvačce, zoomování z krátkého ohniska až na teleobjektiv, nepřirozená barva umělé krve, teatrální pády zastřelených postav,...). Film hodně sází na budování stísněné atmosféry, ale nedaří se mu úplně propojovat jednotlivé (byť samy o sobě povedené) sekvence do souvislejšího vyrovnaného celku. Za zmínku stojí Bacalovova hudba, i když kvalit Morriconeho nedosahuje. Nad vším ční stylový Franco Nero, jehož Django se může směle měřit s Eastwoodovými postavami.

The Dirty Dozen je jeden z vrcholů žánru bunch of guys on a mission, ale stejně to nakonec byl až Tarantino, kdo nechal Tucet špinavců řádně zparchantět a dodat jim říz, který tomu původnímu filmu trochu chybí. Zejména na konci jsme svědky na svou dobu až zběsile rychlého střihu, který ale stejně nedokáže odvést pozornost od poměrně mechanického vyprávění. Je sice zábavné sledovat řemeslně výborně natočenou akci, na druhé straně ale divácký zážitek trpí předvídatelným pořadím vyřazování jednotlivých postav z boje, nehledě na jejich občasné supermanství (po nepřesném zásahu útočníka zpravidla okamžitě lokalizují a přesnou dávkou ze samopalu ho z efektní otočky likvidují). _____ Jestliže ale z pohledu dnešního diváka zastarala určitá dějová schémata a vývojová linie jako celek (resp. máme diváckou zkušenost s nespočtem variací podobných příběhů), dílčí úseky na své působivosti neztrácejí, a to zejména ty, které hrají na komediální notu. Doménou The Dirty Dozen jsou totiž skvěle napsané a výborně zahrané postavy, které na rozdíl od stále více vyčpělých zápletek budou fungovat pořád.

Jednou hvězdičkou hodnotím svůj divácký zážitek z karlovarského festivalu, na kterém se možná do jisté míry podepsala únava způsobená pozdním časem promítání a fakt, že ten den už jsem byl snad na páté nebo šesté projekci. S postupem času jsem ve svém okolí stran Limits of Control zaregistroval převahu pozitivních názorů, takže jsem rozhodnutý dát filmu v budoucnu ještě jednu šanci. Do té doby jej ovšem budu mít za samoúčelnou filmařskou onanii rezignující na vyprávění a emoce, které aspoň v nějaké základní míře od filmů očekávám. Pokud se vám to nelíbí, můžete mě ohodnotit jednou hvězdičkou.