honzzaq

Stejně jako u Farewell My Concubine se mi líbí nenásilnost, s jakou Lifetimes na pozadí rodinného dramatu reflektuje historické události v komunistické Číně a prostřednictvím dopadu různých událostí na jednotlivé členy rodiny a jejich známé ukazuje zrůdnost tamního režimu, aniž by to působilo jako nějaká agitka, protože postavy nejsou vyobrazeny jako černobílé, ale naopak velmi plasticky a věrohodně. Což je důležité, protože na nich a na hercích film staví, koneckonců je o jejich vůli nevzdávat se, jít dál a navzdory těžkým podmínkám dál žít. Zhang Yimou je skvělý vypravěč.

May především není horor v pravém slova smyslu. S vývojem a znázorněním narušené psychiky a myšlenkových pochodů hlavní postavy se totiž pracuje na mnohem větším prostoru, než aby se z nestandardního chování a "jinakosti" stávala jednoduchá atrakce. Film se spíš snaží dostat postavě pod kůži a dát nám možnost nahlížet na svět její optikou a pochopit ji, bohužel si ale nemyslím, že se to úplně povedlo. Za prvé na nějakou hlubší sondu zůstává postava divákovi příliš vzdálená. Máme sice v některých chvílích možnost být s May o samotě v jejím vlastním světě a naslouchat jejím pocitům, ale to je tak všechno, protože psychologizace a subjektivizace není podpořena stylem (takže se to přizdisráčsky obchází jednoduchým komentářem postavy a nevypráví obrazem). A za druhé se film zbytečně přímočaře a doslovně drží ústředního tématu "když nemáš kamaráda, tak si ho udělej", i když jsem si jistý, že třeba takový Herbert West by ze závěru filmu měl určitě radost. To já jsem z posledních dvaceti minut měl ostatně taky.

Muži v říji jsou zvláštní film. Jejich rozporuplnost začíná už u pochybného traileru, který (snad záměrně) vábí a láká na vulgární lidovou taškařici, přičemž těžiště snímku leží zcela někde jinde než v podbízivém vysmívání se vesničanům. O venkov tady totiž primárně nejde, ten je jen prostředkem pro jednoznačnější formulaci vztahů mezi postavami; není ale obtížné představit si přenesení dějových a potažmo i významových struktur třeba i na úroveň hlavního města. V případě zvoleného prostředí mám ale problém s nedůsledným používáním jazyka, kdy se (alespoň dle mého) zcela náhodně v dialozích vyskytuje obecná čeština, aniž by u konkrétních postav (např. u starostovy dcery) byla něčím motivována. Příjemným překvapením je naopak umírněný projev Zedníčka a zejména suverénní Martin Trnavský (ale stydět se nemusí ani Dulava s Hanzlíkem). _____ Osobně jsem měl ze začátku problém s orientací v ději, v průběhu ale film i přes jistou neucelenost začíná poměrně dobře fungovat a při druhém zhlédnutí se lze plně zaměřit na postavy, které jsou napsané lépe (plastičtěji), než by se přes jejich jistou archetypálnost mohlo na první pohled zdát. Jsou dokonce napsané tak dobře, že se na film někdy v budoucnu nebudu bát podívat potřetí. Protože jestliže jsem na začátku psal, že Muži v říji nejsou pokusem o žádnou veselohru, tak zdánlivě paradoxně proti tomu jsem se bavil a nasmál daleko víc, než u všech ostatních českých filmů z posledních let, protože Sedláček má jednotlivé charaktery i situace dobře odpozorované a zobrazuje je s lehkou nadsázkou, aniž by se snažil o nějaké zesměšňování.

Film se řadí k revizionistickým westernům, a to zejména svým příběhem, ve kterém chybí výraznější hranice mezi zlem a dobrem, jak ji známe z westernů klasické éry. Hlavní postava je antihrdina, který na pouti za svým snem zažívá tvrdou srážkou s realitou divokého západu, která je ostře v kontrastu s tradičními příběhy o westernových hrdinech. Dekonstrukce westernového mýtu je ale poměrně mdlá. Ve jménu zmíněné realističnosti se film vzdává výraznější stylizace a hry se žánrovými schématy, zároveň ale nemá dostatečně silný příběh a tah na branku, abych měl při jeho sledování pocit, že koukám na něco zásadního, co bych chtěl případně ještě někdy vidět znova. Sluší se dodat, že jsem to viděl v televizi s dabingem a v ořezu 4:3, který westernům opravdu nesluší.

Byl jsem jednou dopoledne sám doma, a dostal jsem hloupý nápad podívat se na tento film.

Děti s vadou řeči by neměly dabovat plyšové hračky a režiséři kvalit Jana Svěráka by neměli točit průměrné scénáře. Je totiž škoda, když originální filmy selhávají kvůli podobným "banalitám", které mohla eliminovat preciznější dramaturgie. Oceňuju snahu jít vlastní cestou, i když animace mi úplně nesedla a loutky se zdály jakoby bez života (v porovnání například se Snem noci svatojánské, Puppet Masterem nebo Dolls). Atmosféra fantaskního lesa je i díky precizní kameře skvělá, o to víc ruší rámování reálným světem, které je hlavně v závěru hodně laciné. Nejvíc mi ale vadil plytký děj a jeho vykalkulovanost pramenící ze Svěrákovy neschopnosti rozhodnout se, pro jakého diváka chce vlastně točit. Kdyby film odsýpal stejně jako trailer, byla by to pecka.

Zatímco první film zručně balancoval na hraně mezi akční taškařicí a seriózním vyprávěním, dvojka rezignuje na veškerou komornost a diváka společně s postavami posílá na velkolepou jízdu po Evropě. Vztahy mezi postavama byly na původním filmu to nejzajímavější, Hra stínů je ale prakticky nerozvíjí a soustředí se jen na atrakce v podobě dlouhých akčních scén a střídání lokací a států, kde se děj odehrává. Zdařilé temné finále tu myšlenkovou prázdnotu samo o sobě nezachrání. A doktor Moriarty je o dost slabší padouch než stylizovaný lord Blackwood z jedničky. Abych jen neremcal - Holmesovy převleky jsou posunuty na novou úroveň a hudba je stejně jako v případě prvního dílu povedená natolik, že se patrně budu muset poohlédnout po soundtracku.

Není to taková bomba, abych to musel vidět znova, ale bavil jsem se dost dobře na to, abych byl ochoten jít na dvojku do kina. Jsou tam samozřejmě nesmysly typu, že podzemní honička najednou střihem pokračuje na vrcholu rozestavěného Tower Bridge, ale je potřeba uvědomit si, že film se odehrává v lehce fantaskním světě se steampunkovou patinou, a podle toho k němu přistupovat. Leckdo tady vyčítá, že film je chytrý jen zdánlivě a ve skutečnosti každé sousto divákovi otrocky předžvýkává, což je sice pravda, ale zároveň si z toho dělá prdel, takže je to docela zábavné, a o to tady jde v první řadě. Lawův Watson je sice perfektní, ale Sherlock Homes v podání Downeyho Jr. je přímo famózně zahraná postava přesně podle mého gusta.

(i) Ve srovnání s Maršálem ve všech ohledech zdařilejší, (ii) ve srovnání s filmografií Coenů průměr, (iii) mezi westerny třetího tisíceletí důstojný konkurent toho nejlepšího, co zatím vzniklo. (1) Herecké podání dvou hlavních rolí je výborné. Jeff Bridges jako über vágus splnil má očekávání, ale radost mám hlavně z výkonu Hailee Steinfeld, která je mnohem věrohodnější a sympatičtější než Kim Darby v Maršálovi, a její Mattie Ross je civilně a realisticky pojatá. (2) Coenovic cit pro nestandardní postupy je ve filmu dobře patrný, i když v mnohem menší míře, než u nich bývá zvykem. Film občas pomrkává na diváka, ale většinu času se opírá o zažité konvence a zručně vypráví příběh o postavách, které něco chtějí, někam si pro to jedou a přitom překonávají různé překážky. Chybí ale výraznější momenty, díky kterým by se mi film nesmazatelně zapsal do paměti jako drtivá většina ostatních filmů od Coenů. (3) Co se novodobých (2000+) westernů týče, upřednostňuju filmy se silnějším rukopisem, nebo chcete-li ty "méně zaměnitelné": The Proposition, Hodný, zlý a divný, Zabití Jesseho Jamese. Až za ně bych po bok Návratu do Cold Mountain zařadil Opravdovou kuráž.

Film, který morálně zastaral už v době svého vzniku. Zatímco Peckinpah a Leone natáčeli vrcholná díla žánru, Hathaway vzal Wayneovu vyčpělou ikonu klasického westernu, naložil ji do lihu, k ruce jí dal neuvěřitelně otravnou Kim Darby a nechal je snad hodinu odříkávat rádobyvtipné repliky, než se vůbec začalo něco dít. Úmornou první polovinu naštěstí vyvažuje druhá část, kdy děj konečně nabírá trochu spád a přesouvá se z kulis westernového městečka do nádherně nasnímané americké divočiny. Opravdu velkých scén je tam ale jen několik, adaptace od Coenů je mnohem vyváženější a hutnější.