Killingjoke

Zákon hledej v soudní síní, spravedlnost v boční uličce... Super, zábavná, oldschoolově laděná akční podívaná s drsnými hláškami a pohledy taťky Denzela, kterému v to v akční poloze pořád šlape i se šesti křížky na krku. Samozřejmě, pár much bychom vytknout mohli, ale závěrečná "dešťová" atmosféra v obchoďáku prostě stála za to. Equalizer mě bavil méně než před pár dny viděný Mezi náhrobními kameny s Neesonem, nebo než třeba starší Jack Reacher s Cruisem. Takových filmů bych si přál více, jsou to sice takové brutální pohádky pro nás kluky, místy až úsměvně přepálené, ale co naplat, máme je pořád rádi...

Tak jsem dnes dokoukal seriál, který mne neodmyslitelně provázel několik televizních sezón. Navíc byl pro mne dnešní díl trošku šokem, protože jsem vůbec netušil, že je poslední (na rozdíl od předchozích sérií se končilo osmým dílem). Uzavřela se tak jedna velká kapitola, veliký příběh o vzestupu a pádu zločineckého krále Atlantic City Nucky Thompsona v bravurním podání Steve Buscemiho. Boardwalk Empire není jen seriál, tohle má stejnou kvalitativní úroveň jako hodně dobrý film, jen tenhle trvá nějakých 56 hodin :D HBO nám servírovala příběh, jenž částečně vycházel z osudů skutečných postav, částečně byl stvořen představivostí scénáristů. Mohli jsme tak vedle Nuckyho sledovat osudy takových person mafiánského podsvětí jako byli Al Capone či Lucky Luciano. Pokud někdo čekal obyčejnou gangsterku, mohl být asi nemile překvapen, protože tvůrci kladli velký důraz na psychologii postav a budování atmosféry, což mohlo pro někoho občas představovat pomalejší tempo příběhu. Já jsem však spokojen, protože i pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena, a tak jsem na tuhle hru rád přistoupil. Odměna pak vždy přicházela v podobě neočekávaných a originálních zvratů. Samozřejmě, na štěkající samopaly, nabroušené skalpely a jiné vraždící nástroje v rukou pološílených gangsterů zde rovněž dojde často, vraždy však vždy mají v daném příběhu svůj smysl a nejsou zde pouze pro efekt. Prostě nejlepší pocta zlatému věku gangsterů jakou si jako fanoušek můžu přát. A ruku na srdce, ať přemýšlím jak přemýšlím, s výjimkou Road to Perdition mne nenapadá lepší gangterka z období prohibice od dob Neúplatných...

Tady půjdu s hodnocením alibisticky trošku nahoru. Mezi náhrobními kameny má totiž oldschoolový nádech, záblesky neo-noir atmosféry a hlavně charismatického drsňáka Liama Neesona, kterému by tyto role osamělých detektivů a jiných fixerů perfektně sedí přímo na tělo. V poslední době jsme mohli vidět několik adaptací a filmů o podobných hrdinech, kteří na stránkách knih "válčí" se zločinem již několik desítek let. A ne že bych byl proti, mám tyhle chlápky hodně rád. Zmíněnou knižní sérii Lawrence Blocka jsem nečetl, takže nemůžu soudit, jaké jsou příběhy Matta Scuddera na stránkách knih. O detektivce bych asi moc nemluvil, jedná se spíše o kriminálku, protože pachatelé jsou odhalení hned v počátku. Pak už vlastně nejde o nějaké detektivní postupy, ale o boj s časem a chytání divé zvěře do pasti dřív, než zase stihne někoho pokousat. Jak jsem napsal, mám příběhy těchto osamělých chlápků drsné školy rád (i přesto, že jejich psychická rozedranost nebo závislost na chlastu jsou většinou jako přes kopírák) a vzhledem k tomu, že jsou většinou tlačeny blockbusterovou konkurencí do sfér zapomnění, vždy si tyto příběhy užívám, jako příjemné osvěžení...

Balancuji na hraně mezi čtvrtou a pátou hvězdou. Ale to pouze co se filmařiny a hereckých výkonů týče, protože příběh si tak vysoko prostě nesáhne. Zcela určitě pro mne Zmizelá představuje Fincherův nejlepší film za posledních 15 let (ano, opravdu poslední pecka byl Palahniukův zfilmovaný opus), za což jsem přirozeně rád. Fincher je totiž jedním z nejtalentovanějších režisérů současnosti a moc bych si přál, aby na nás znovu začal chrlit pecky jako na počátku své kariéry. To proč váhám nad pátou hvězdou je zmíněný příběh a chlad, který z filmu vyzařuje. Na druhou stranu, druhá část filmu mne v kině (filmařsky, ne dějově) přikovala do sedačky, místy jsem se zamýšlen nad rafinovaností a psychopatickými sklony hlavní hrdinky (pokud si letos Rosamunde Pike neodnese Oscara, tak jsou porotci naprosto slepí), místy jsem se pousmál tomu až ironickému sarkasmu, který naplňoval kousavé dialogy. Dále, nikdy jsem nesdílel onu davovou psychózu, kdy někdo řekl, že Affleck je hrozný herec a ostatní "znalci" to jen tupě papouškovali. Je pravda, že Paul Newman z něj nikdy nebude, ale mě jeho herectví nijak neirituje a musím uznat, že ve Zmizelé stojí první půlka filmu pouze a jen na jeho projevu, ve kterém obstál velice slušně... Zmizelá se dá brát jako kriminálka nebo jako dost ujetá satira na manželské vztahy, záleží na každém jak film bude vnímat. Na hony daleko je cítit, že předlohu a vlastně i scénář psala žena a aniž bych chtěl působit nějak sexisticky, prostě mám raději osudy ženských hrdinek psané muži. Knižní předlohu Gillian Flynn jsem nečetl a zcela určitě ji vynechám. Protože, ač se mi film po filmařské stránce líbil, číst mne podobné příběhy prostě nebaví, jsem hold stavěny na jiný typ detektivek (a ani tady to s tou detektivkou nebude nijak žhavé, protože vývoj filmu byl prostě předvidatelný a počítám, že kniha na tom mnohem lépe nebude). Na film se v budoucnu určitě ještě podívám (moc lepších filmů jsem letos asi neviděl, což je hodně smutné), jen bych si sakra přál, aby se vrátil starý dobrý David Fincher z dob, kdy natočil Sedm a Klub rváčů, jo to byly časy...

Nikdy jsem na seriály nijak zvlášť nebyl. Většinou jsem epizody chytal jen nahodile a sledovat seriál, kde na sebe díly příběhově navazovaly a jeden ovlivňoval druhý bylo tedy nemožné. Pak přišel Dexter, sympatický antihrdina, psychopat lačnící po krvi. Ne však jakékoliv krvi, psychopat Dexter žije podle kodexu, který mu vtiskl nevlastní otec a lační po krvi jiných psychopatů... Dexter byl pro mne startér, první seriál u kterého jsem viděl všechny epizody, díky čemuž si už i mezi seriály dokáži najít své oblíbence. Michael C. Hall je v hlavní roli až mrazivě přesný. Dokáže perfektně navodit zdání zranitelnosti a nevinnosti i ve chvílích, kdy zrovna někoho rozčtvrtil a hodil zabaleného do igelitu na dno zálivu. Dá se říci, že si seriál držel svou kvalitativní laťku po všech osm sérií, i když se samozřejmě ani on nevyhnul kvalitativním výkyvům a leckdy si scénáristé vypomohli lacinými berličkami, či celkem nesmyslnými zápletkami. To ovšem nic nemění na tom, že jako celek je Dexter velmi konzistentní a možná jeho způsobu vyprávění pomohlo i to, že vychází z rovněž velmi úspěšné románové série Jeffa Lindsaye. Hořká pachuť tak zůstává z toho, že jsme se s Dexterem už divácky rozloučili a hlavně pak z toho, jak trestuhodně nepodařeným způsobem k tomu došlo...

Banshee je lahůdka. Absolutní odreagovačka a vlastně takové moje guilty pleasure. Ale čert to vem, protože mě to fakt strašně baví i přesto, že scénář je občas hoooodně přitažený za skalpy. Kdo z fanoušků chlapské zábavy by se rád do tohoto městečka nepodíval? Já tedy ano... Drsní hoši, ještě drsnější ženy, indiánský kmen mafiánského typu, fanatičtí Amiši, cool transvestita a šerif Lucas Hood, který má svůj jasný a velmi osobitý pohled na spravedlnost a její prosazování. V Banshee se prostě nikdo s nikým a ničím nesere a tak není divu, že počítání žeber a odměřování litru krve je v každém dílu na denním pořádku. První řada byla velmi slušný rozjezd, definitivně si mne získala závěrem třetího dílu, který vždy pouštím každému, komu seriál doporučuji. Druhá řada už pak mimo scén ultranásilí a souloží přináší zkvalitnění příběhu a samotných charakterů. Třetí řady se dnes už prostě nemůžu dočkat a věřím, že to bude pecka, znamenající dalších deset dílů nekompromisní chlapské zábavy, což však neznamená, že dámy nejsou zvány..................... Třetí série je znovu našlápnutá pecka a expresivnost násilí je místy až moc přestřelená. Ale pořád to šlape a psychopatický indián Chayton je parádní postava. Navíc v téhle sérii hodně planou emoce, protože zde umírají postavy, ke které jsem si oblíbil. Co se týče série čtvrté a závěrečné... trošku jsem byl rozčarován. Měl jsem pocit, že tvůrci zabili všechno to, co se mi na Banshee tolik líbilo a napsali tuctovou detektivku se satanisty. Tohle se mi moc nelíbilo, i když rozuzlením poslední epizody to dává smysl. A vlastně celkově, poslední dvě epizody tuhle sérii zachránily a daly vzpomenout na staré dobré Banshee... Banshee bylo paradní seriálovou jízdou na béčkové vlně, které si nastavené kvality víceméně udrželo po celé čtyři roky. Lucas Hood a jeho parťáci mi budou hodně chybět. Asi počkám pár let a pak si tenhle seriál dám pěkně někdy znovu. Prostě stojí za to...

Vojín Ryan byl první válečný film, na který jsem byl v kině. Do té doby jsem tenhle žánr moc nevyhledával. Dnes mám válečné filmy z období 1. a 2. Světové války hodně moc rád. Pod Bratrstvem se produkčně znovu podepsalo duo Spielberg-Hanks a není tedy žádným překvapením, že také celková atmosféra seriálu a jeho vizuál se Ryanovi velmi přibližuje (jen je mi líto, že Pacifik od týchž tvůrců o pár let později mne docela zklamal). Výjimečnost Bratrstva podtrhuje kvalitní scénář bez přemíry patosu a falešného vlastenectví, vhodně vybraní herci hrající skvěle napsané postavy. Desetidílná sága je právě ten správný formát, aby si divák tuhle odyseu napříč válečnou Evropou beze zbytku užil. Já si ji tedy užívám při každé další repríze z DVD, a že jich k dnešnímu dni už bylo...

"Znepokojující" to je asi to slovo, které nejlépe vystihuje tento film. Dennis Lehane je v současnosti můj nejoblíbenější spisovatel, který svým postavám žijícím v jeho rodném Bostonu opravdu rozumí. Není proto žádným překvapením, že pod precizním režijním dohledem jeho knížky úspěšně ožívají také ve filmu. Clint Eastwood nám představil výbornou Tajemnou řeku, mé velké očekávání mají Špinavé prachy, které se k nám dostanou v lednu, jen ten Scorseseho Prokletý ostrov mi přišel jako strašný kýč. Nejlepší adaptací se v mých očích jeví právě Gone, Baby, Gone v režii Bena Afflecka... Hledat v tomto počinu obyčejnou kriminálku by byl největší omyl, kterého by se divák mohl dopustit. Tohle je čistokrevná, moderní drsná škola, jejíž hrdinové nejsou černobílí a hranice mezi dobrem a zlem ztrácí svou tradiční definici. Lehane prostě nepíše příběhy plochých policajtů a ani pasáci, dealeři a šlapky nejsou jednoznačnou stranou zla. Osudy detektivní a partnerské dvojice Kenzie a Gennaro jsou tak nutně protkány velmi znepokojujícím sociálním podtextem. Kriminální linka je sice velmi důležitá, ale už po několika minutách si člověk začne pokládat otázky ohledně dobra a zla, nebo zda musí být vždy správné to, co je podle zákona. A nejvíc v člověku tyto otázky rezonuji v samotném závěru filmu, jenž ve vás vyvolá velmi znepokojující pocit a nepřekonatelnou nutnost pokusit se sami sobě tyto otázky zodpovědět...

Čtyři sezony, tři případy, tři krvavé historie... U tohoto seriálu jsem opravdu trošku neobjektivní, co se hodnocení týče. A je to díky prvním dvěma sériím, které jsou jednoznačnou špičkou současné televizní tvorby. Škoda, že to nepokračovalo dále, nicméně i tak je třetí a čtvrtá sezóna bezpochyby nadprůměr. Přesto na mě seriál působí velmi osvěžujícím dojmem mezi břečkami ze série CSI a jím podobným. Mrazivě melancholický Seattle, perfektní neo-noirová atmosféra, která by se nožem dala krájet, výborný detektivní příběh, několikrát jsem se nechal chytit na udičku a krom vyšetřování poznáme emoční zázemí policistů, kteří konečně vypadají jako lidé a ne jako nemyslící stroje bez emocí a vlastních životů. Mirelle Enos svou roli deprivované policistky hraje opravdu skvěle, ale z mého pohledu nechápu, proč Joel Kinnaman ještě nekope první filmovou ligu (reboot RoboCopa je vážně málo), protože toho chlapa od teď, co se hereckých výkonů týče, naprosto žeru! Původní seriál jsem neviděl a myslím, že jej stejně asi vynechám. Jen je mi líto, že pro divácký nezájem seriálu letos odzvonil umíráček. No co už, milovníci stupidních policejních pohádek hold raději budou čumět na CSI...

Mám rád, když jednou za čas narazím na film, o kterém dopředu nevím vůbec nic. A dnes se mi takto znovu poštěstilo, protože s Nejvyšší nabídkou se mi dostalo dostatek momentů napětí a povedeného příběhu. To co mi zpočátku připadalo jako jedna z variací na romantické komedie o podivínech, jenž se obávají jiných lidí, se postupem času ukázalo býti mnohem sofistikovanější hrou. Jen závěr už pro mne po hodině byl jasně předvídatelný, přesto že se režisér Tornatore jistě snažil o šokující vyvrcholení. Ukryl však do svého vyprávění až přes příliš indícií a střípků, z nich pozorný divák vytuší závěr mnohem dřív než (možná) bylo zamýšleno. Nicméně tenhle film je z větší a kvalitnější části stavěn na emocích, které mne nenechaly chladným. Emoce, kopa starého umění a výborný výkon Geoffreyho Rushe...