Killingjoke

O válečných zajatcích za 2SV už bylo natočeno nespočet filmů. Některé jsou výborné, jiné působí jako prvoplánované, rádoby soucit vyvolávající slátaniny. Velký útěk režiséra Johna Sturgese se naštěstí řadí k té první skupině. Dostáváme se do blíže nespecifikovaného zajateckého tábora, kam jsou pod dohledem pozemních jednotek Luftwaffe přivezeni zajatí váleční piloti, kteří nejvíc touží po svobodě a každý z nich má za sebou spoustu pokusů o útěk z jiných táborů. Tato útěkářská "elita" vymyslí plán, jak by z tábora mohlo utéci skrze prokopané tunely co nejvíce vězňů během "noci, kdy nesvítí měsíc". Film natočený na motivy skutečného a tragického útěku, který se udal 24. března 1944 ze zajateckého tábora u města Sagan ve Slezsku, je jednak skvělým válečným filmem a jednak místy až karikaturním vyobrazením hloupých fricků, kteří se nechají mnohokrát napálit od svých vězňů. Víc než cokoliv jiného je však zábavným dobrodružným filmem, který si udržuje svůj vtip a napětí až do bolestného konce. Režisér John Sturges, známý především veleslavným westernem Sedm statečných měl k dispozici výborné herecké obsazení a přizval si zde dokonce pár starých známých ze zmíněného snímku, v čele s tradičně skvělým Steve McQueenem. Velký útěk se právem řadí mezí válečné klasiky a scéna, kdy Steve McQueen přeskakuje po honičce na motorce hraniční ostnatý drát je prostě boží...

Za tento originální příspěvek do kriminálního žánru by měli v Bryanu Singerovi v Hollywoodu líbat ruce! Proč? Protože rozvířil klidnou hladinu v rybníčku skomírajícího žánru a vnesl do něj žánrově krystalickou čirost, aniž by ve větší míře využil tisíckrát ohraná klišé. Při prvním zhlédnutí divák do poslední chvíle ani netuší, kam míří pointa příběhu o pěti podvodníčcích, kteří se zamotali do mnohem vyšší hry, než jakou dokážou uhrát a kde smrt čeká za každým rohem. Film neskrývaně stojí na hereckých výkonech směsice "obvyklých podezřelých", která byla poskládána naprosto geniálně a každý herec své postavě vtiskl ojedinělý charakter a tvář. Je těžké tak někoho chválit více než ostatní, ale Kevin Spacey a Gabriel Byrne jsou prostě nezapomenutelní. Mimo zmíněné režie a herců ještě musím pochválit scénář Christophera McQuarrieho, který je dle mého skromného názoru jeden z nejlepších, který byl kdy převeden na stříbrné plátno...

Bez obalu přiznávám, že Zkrocení zlé ženy je mou nejoblíbenější adaptací Shakespearových her, ze všech které jsem měl možnost vidět. Možná to zní dost barbarsky, ale ač jsou díla jako Hamlet, Othello či Richard III. nesporně kvalitní hry a rovněž kvalitní filmy, nikdy mne nevzaly za srdce. Důvod je prostý, nedokážu dlouze sledovat film, jehož dialogy jsou vedeny poetickou formou a po několika desítkách minut mne začnou dost iritovat. U Zkrocení zlé ženy se tento pocit nedostavil, ba naopak, nesmírně jsem se bavil po celou délku filmu. Snad za to může chemie mezi Richardem Burtonem a Elizabeth Taylor, jejich v pravdě výborné výkony, nebo možná vtipná lehkost, s níž je tato komedie vyprávěna. Vždy, když si tento film pustím znovu, častokrát se přistihnu smát se nahlas a to i přesto, že jsem film viděl již mnohokrát...

Samurajské filmy vždy patřily k mému oblíbenému žánru. Zvláště pak ty z režijní taktovky Akira Kurosawy nebo Kihachi Okamota. Harakiri režiséra Masaki Kobajašiho se od tvorby obou zmiňovaných lehce liší, nicméně však také představuje jednu z nejlepších klasických samurajských fresek. Ve své podstatě je příběh tohoto filmu velmi nadčasový, zasazený do časů velké chudoby, kdy zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Chudí samurajové se stávají nezaměstnanými róniny a jsou často nuceni prodat svou duši (meč je duší samuraje), nebo se snažit zajistit živobytí a léky pro svou rodinu tím, že spáchají rituální seppuku, za dohledu samurajů některého bohatého klanu. A tak se stane, že se v branách jednoho z honosných domů objeví i samuraj v podání Tatsuya Nakadaie, který již v životě ztratil vše, ale předtím než zemře, musí vypovědět svůj příběh… Film je naprosto bravurně zvládnutý, neočekávejte však nějakou zběsilou akci, i když i ta se nakonec přece jen dostaví. Zde jde hlavně o postupné budování atmosféry a příběhu o zoufalství a pečlivě připravované otcovské pomsty. Tatsuya Nakadai svou roli zahrál naprosto famózně a postaral se tak o zobrazení trochu jiného druhu samuraje, než na jaký je většina diváku zvyklých. Tím však podle mě vytvořil jednu z nejlepších postav v samurajském žánru…

Nejsem sice seznámen s knižní předlohou, nicméně jsem viděl původní švédský film Niels Arden Opleva. I přesto, že je David Fincher výborný režisér, tohle mně nějak minulo. Tam kde je původní film skvěle mrazivý a temný, je jeho americký bratříček až příliš povrchní. Postrádám v něm jakoukoliv atmosféru, která zdobí původní film. A neubráním se bohužel ani dalšímu srovnání, tam kde v dříve excelovali Michael Nyqvist a Noomi Rapace, působí Daniel Craig a Rooney Mara jako několikrát vylouhovaná náhražka. Bohužel i jednotlivé scény mi přijdou hodně zkratkovité. Nicméně chápu, že je to proto, že jsem dříve viděl původní film, ti co jej neviděli, si k mému hodnocení můžou přičíst hvězdičku navíc. Podle mne, je to jen zcela zbytečný remake, kterých je v poslední době až moc a byl bych hrozně rád, kdyby se ani další dva díly švédské série, i když jsou o hodně slabší, po americku nepřetáčely…

Kdybych měl sestavit svůj osobní žebříček nejoblíbenějších sci-fi filmů, zřejmě by to pro mne nebyl větší problém. Pokud bych však měl říci, který sci-fi film je pro mne nejlepší, dost možná by se na pomyslném topu umístilo právě 12 opic. Filmy věčného smolaře Terry Gilliama mě ve většině případů moc neoslovují, tady se mu ovšem, k mé velké radosti, práce náramně povedla. Dokázal natočit perfektní film s výborným scénářem o cestování časem a osudu, který je nevyhnutelný, i když se jej všemožnými způsoby snažíme změnit. Nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát... Potěšilo, že Bruce Willis konečně vybočil ze své polohy ultradrsňáka a zkusil si i více charakterovou roli, vyžadující jistou dávku hereckého umu. Brad Pitt snad všem rýpalům konečně dokazuje, že patří do hereckého panteonu, protože předvádí strhující výkon, jeden z nejlepších ve své kariéře a Madeleine Stowe zas ukáže, že existují i bývalé modelky, které můžou s dobře napsanými dialogy velmi obstojně zahrát svou roli. 12 opic je skvělý film, ať už pro svou atmosféru, scénář, zajímavou myšlenku nebo výkony herců v hlavních rolích. Filmová lahůdka a perfektní volba pro ty, kteří chtějí při sledování filmu zapojit mozek a přitom se i skvěle bavit...

Občas by si člověk rád řekl, že co si nepamatuje, to se nestalo. Ale v reálu to tak bohužel nefunguje. Memento je specifický film, který se dá velmi těžko někam zaškatulkovat. Temná kriminálka s naprosto nevšedním nápadem na postup zpracování, velmi osobitou zápletkou a šokujícím rozuzlením. Do kriminálního žánru vnáší svěží dech originality, který současné kriminální filmy často postrádají. Tento film byl mým prvním seznámením s Christopherem Nolanem na režisérské židli a už tehdy jsem si říkal, že tohohle chlápka čeká zářivá budoucnost. Guy Pearce v hlavní roli je až skoro tradičně výborný. Skvělý film, zážitek s přidanou hodnotou, který však rozhodně nebude stravitelný pro každého, filmoví labužníci si však zcela jistě přijdou na své...

Výborný dvojdílný dokument o jedné z největších hudebních legend a zároveň jedné z mých nejoblíbenějších rockových kapel. Smutný osud a tragická smrt Freddie Mercuryho je jeden z těch důvodů, proč občas říkám, že pro mne hudba, která za něco stojí, téměř zemřela v první polovině 90. let 20. století. Ano, za časů Queen ještě byla hudba hudbou, dnes už je kvalitní rock až na pár světlých výjimek téměř mrtvý, ale to sem teď nepatří. Tento dokument o Queen je příjemná vzpomínka a trošku dojetí na závěr... Show Must Go On !

Casablanca je pro mne víc než cokoliv jiného pocitovka. Bylo by liché z ní dělat víc než ve skutečnosti je a už vůbec se nedomnívám, že se jedná o jeden z nejlepších filmů všech dob. Tak proč 5 hvězd? Jak říkám, je to pocitovka... Casablanca je moc pěkný milostný příběh zasazený do časů bezcitné německé rozpínavosti a demagogie, do atraktivních míst v Africe. Většina scén se pak odehrává v baru, který patří záhadnému a nepřístupnému Američanovi Ricku Blainemu. Je to bar, kde můžeme na jednom místě potkat německé okupanty, bojovníky proti nacistům, či francouzské kolaboranty. Rickovi se v podniku daří a vše klape až do doby, kdy jeho podnik navštíví jeho stará láska Ilsa se svým odbojářským manželem a Rick se musí rozhodnout, zda se řídit srdcem a vlastní sobeckostí, nebo je čas odkrýt druhou stránku své povahy, kterou se snažil tak dlouho skrývat. V roli drsného šviháka zazářil dobový představitel ostrých hochů Humprey Bogart a jeho lásku skvěle zahrála krásná Ingrid Bergman. Casablanka nedisponuje žádným výjimečným scénářem a z pohledu současnosti může místy působit až velmi naivně a často jako klišé. Přesto si dovedu představit, jak silný musel být zážitek pro diváka, který na film zašel v době jeho uvedení. A navíc, Bogart je prostě frajer...

Nikdy jsem nebyl zapřisáhlý bondofil, ale i přesto jsem se na všechny dosavadní bondovky dříve či později podíval. Connery byl fajn, Moore a Lazenby mi do role moc neseděli, Dalton je neherec a Brosnan mi byl vždy nesympatický. A proto, že nejsem bondofil, je pro mne narozdíl od mnoha fanoušků série Daniel Craig ideální představitel ikonického agenta 007 a od jeho příchodu v Casino Royale, jsem se o bondovky začal zajímat i já. Tolik k mé historii s touto sérií... Skyfall je pro mně zatím nejlepší bondovka od začátku do konce. Režisér Sam Mendes nás od první minuty filmu vrhá přímo do akce, kde ukáže Bondovy fyzické schopnosti a úvodní, vkusně padnoucí píseň od Adele. Vysoké tempo si pak film drží po celou svou délku. Tentokrát jde skutečně o velkou hrozbu a v sázce jsou životy všech agentů britské MI6. Skyfall je příběhem o pomstě, bolesti a hříchům minulosti, které měly být dávno pohřbeny. Mendes se neskrývaně hlásí k inspiraci nolanovým Temným rytířem a nutno podotknout, že sledoval velmi pozorně, protože si z něj vybral jen to nejlepší a k tomu všemu přidal svou nepopíratelnou režisérskou osobitost. Závěrečné "Vítejte ve Skotsku" je pak třešničkou na dortu a koncem, který místy bere dech. Z hereckého obsazení mimo Daniela Craiga a Judi Dench jako M, rozhodně zůstane v paměti hlavní záporák v podání Javiera Bardema, který je v pravdě démonicky šílený, narozdíl od velmi mdlé bondgirl, jenž je ve filmu odsunuta někam na třetí kolej a patrně si na ni za pár dní ani nevzpomeneme. To mi však rozhodně nevadí, protože onu polohu Bonda, jako velkého milovníka jsem vždy považoval za nadbytečnou a občas i nechtěně směšnou. Skyfall je ve výsledku velmi dobrý film, který opravdu stojí za vidění a já jen věřím, že v nastoleném tempu a kvalitě se bude dál v sérii o agentu 007 pokračovat...