Fridecka

Na první pohled chladné dílko z nevlídného Dublinu. Ale pod chladným až obsedantně dokonalým povrchem se skrývá poklad. Velmi zvláštní ztvárnění ještě zvláštnějšího života dvou žen, které přijaly před okolím roli muže. Trochu jsem si opravdu lámala hlavu jak se to má se sexuální identitou Alberta Nobbse. Nakonec se přikláním k tomu, že transsexuálem asi nebyl. Zřejmě se jedná "jen" o životem, osudem a dobou semletý charakter a životní role, kterou přijal jako nejsnazší pro přežití ve světě. Oh, baby, it's a wild world! like story..Člověka, jež v podstatě nebyl ani mužem ani ženou. Člověka, který žil podle jakéhosi vnitřního scénaře "šťastného života", hledal klidný, spokojený život bez závažných starostí a samozřejmě lásku, vše co nemohl v životě dosud mít. A tak při setkání s Hubertem, ženou s podobným osudem, uviděl jak by takové štěstí mohlo vypadat. Postava Huberta vnesla do příběhu oživení a emoce, které Albert postrádá a působí emočně velmi ploše. Teprve u Huberta zapůsobí jakási hravost a lechtivost, která nastane, když se žena oblékne do mužských šatů a dokáže zapůsobit jako přitažlivá žena a zároveň i muž. To kontrastuje s A. Nobbsem, který působí velice chladně a bezpohlavně. A zde vyniká herecký výkon Glenn Close, která dokázala postavě Alberta vdechnout notnou dávku ošklivosti a ubohosti, ale zároveň nechala vyniknout čistý a osudem vybroušený naprosto bizarní charakter podivné lidské figurky.

Naprosto hysterický film, který má velice slibný a děsivý začátek. Další průběh však dojem úplně zhatí. Hlavní podíl nese hlavní hrdinka, od které bych očekávala, že se bude trápit pocitem vlastní viny, ale ona nepochopitelně a tvrdohlavě hledá viníka jinde a na vlastní pěst se snaží o spravedlnost a dosažení trestu. Selhala navíc odpovědnost matky, která je soustřěděná převážně na sebe a prakticky se nestará o to, co její dcera prožívá a dělá. Naskýtá se otázka, zda si dívka nějak nekompenzuje svou nedůležitost a nepodporující domácí klima ve vnějším světě. Místy jsem nechápala o co to té holce jde, co by chtěla dokázat svou teatrálností a nepříjemným dramatickým projevem, jakou by chtěla spravedlnost. Její postava mi prostě neseděla, byla nějak mimo mé chápání. Nejsem si jista, zda mi neunikla pravá podstata filmu, ale já snímek vnímám hlavně jako příběh protivné hysterické a nezralé holky, která doma strádá, nedostává se jí dostatečné pozornosti a setkání s mimořádným nešťastným zážitkem, který by zřejmě silně zasáhl i "normálního" člověka s již vyzrálou osobností, odhalí její labilní nitro.

Dva kamarádi, dvě rozdílné povahy, dva světy dvou mužů a dva podobné osudy propojené v jednom. Kde začíná hranice šílenství a kde končí originalita? Birdy je čistá dušička s hlavou v oblacích, která těm, kdo se nebojí a dovolí to, ukáže jak je život barevný. Birdy je je ten typ snílka a podivína zcela se vymykající běžnému šedivému životu, pro život málo použitelný. Birdy, neopatrná, svérázná bytost, která naplno žije a prožívá a netrápí se jakýmkoliv " co kdyby?", "smí se to?" Je volný. Má však příliš křehkou duši, kterou dokáže velké utrpení spoutat tak, že si sama již nedokáže pomoci. Zapoměla létat. Snad mu pomůže duše kamaráda, která neumí tak dobře létat, ale dokáže být silná kvůli přátelství. Povedený film s vtipnými a dost vyšinutými situacemi, citlivě natočený, s výbornými výkony obou představitelů hlavních rolí!

Nedivím se, že film byl zakázán. Bohužel je v něm tolik pravdy. A bohužel vnímám, že lidské povahy se od dob natáčení filmu tolik nezměnily, jen se nesoustřeďují do paneláků. Na sídlišti jsem nevyrůstala / díky za to/, tak se omlouvám, že hodnotím jen podle filmu. Ačkoliv mi byla ve filmu hodně nepříjemná hudba a chvíli jsem přemýšlela jak dlouho to ještě vydržím, tak jsem nakonec vydržela a nelituji. Věra Chytilová právem získala za film ocenění. Líbil se mi ten nespočet lidských tragikomických postaviček a jejich povah, obrovská sobeckost, přízemnost, lhostejnost vůči druhým, nevraživost a mohla bych negativa jmenovat dál a dál. Protipólem jsou postavy kluka a dědy, kteří ztělesňují cit a zájem. Úžasně a s velkou dávkou syrovosti se podařilo navodit atmosféru fušeřiny, vzájemného odcizení obyvatel sídliště, odporující původnímu lidskému založení, tomu co nás dělá lidmi, lidskou společností. Zlaté a ušlechtilé myšlenky komunismu násilně uplatněné na obyvatelích sídliště ožívají v tomto filmu. Paneláky jsou dodnes němými svědky nedávných časů budování, ikdyž už mají mnohdy nové "kabátky".

V hlavní roli umírání a smrt. Umírání, které se týká dvojice mladých lidí, které osud spojil zvláštním způsobem, jak už je u Gus van Santa obvyklé. Dvojice tráví společně dny, které mají jasně ohraničený horizont, kdy nenávratně skončí. Uživají si radosti a podobnost trochu oboustranně vyšinutého smýšlení, ikdyž každý z nich je vyšinutý maličko jinak. Stanou se spojenci, kteří dokáži sdílet i stíny na duši a vést dialogy o smrti a o tom co je možná potom. Nejkrásnější moment přichází k závěru, kdy si ti dva vzájemně vymění pohledy a zdá se jakoby nic nekončilo. Vztah těch dvou mi připadal iracionální, když pomyslím co mladík v životě prožil a co vše dal všanc s touto dívkou. A také musím přiznat, že mě mladík svým projevem dost lezl na nervy, pravděpodobně se na tom podepsal dabing, který byl ale musím přiznat celkem adekvátní, takže asi mě spíš rozčilovala ta postava obecně. Zato Mia Wasikowska byla kouzelná i v kraťoučkých vlasech.

Poutavě natočené momenty z ústřední kauzy Polanskiho života, určitě však ne nezaujaté a nestranné. Nesouhlasím jistě s radikálním negativním postojem americké veřejnosti vůči Polanskému, ale dokumnet je převážně založený na jeho obhajobě a obdivu k němu. Je jasné, že pravda bude uprostřed. Ve filmu je kladen důraz na Polanskiho těžký životní osud a jak odvádí skvělou práci/ což mu nelze upřít - je skvělý/, tak mu nějaký ten sexíček s nezletilou dívenkou promineme/ a hlavně: stalo se to dávno:-) . Trable se soudy a zákon jsou líčené převážně jako souhra nešťastných náhod a pokračování těžkého osudu, hm, možná je to tak. Prožil mnoho bolesti, ale udělal chybu a za chyby se prosté platí. Vzal však život do svých rukou, výsledek známe. Dnes ho Francouzi vynášejí do nebes, ale bohužel již jeho život má skvrnu, kterou mu nikdo neodpáře. Média mohou být svinstvo, lidé dělají svinstvo, ale s médii se přece dá také manipulovat, nebo ne? Obraz člověka udělá jediná fotka? Neuvěřitelné! Naše skutky a myšlenky mají následky. Takže v kostce, přišel příděl určitých informací a stejně nevíme. Média? Polanski???Fanouškům Polanského vřele doporučuji, jen nečekejte více světla v případu, je to jednostranné, jak jinak.

Temný příběh z ještě temnějšího období ruského stalinismu. Film věrohodně zobrazuje období, kdy lidé jsou jen zastrašitelnými figurkami a jednou z nich je i mladá lékařka, která umí ještě něco navíc. Začne tak být trnem v oku ostatním kolegům, kteří mohou spatřovat právě v takovém období svou převahu a skrze strach a pouhou možnost ji vyřadit ze hry či zneužít. Děj spadá do období, kdy se Stalin snaží zničit lékařský stav. V období, kdy se všichni báli všech. Její "umění" ženu zavede do nezáviděníhodné situace, kdy má léčit samotného Stalina. Stalin je zde ztvárněn fascinujícím způsobem. Začíná jako dobromyslný dědeček, který však jde chladnokrevně a sobecky tvrdě za svým cílem prostřednictvím manipulací nejtěžšího kalibru. A zde má divák možnost si uvědomit tu skrytou hrůznost opravdové lidské stvůry. Vůbec celý snímek je o manipulacích lidí k sobě navzájem, ke kterým zřejmě doba přímo sváděla. Za nejsilnější momenty filmu považuji ty, kde je lékařka v zájmu lásky nucena přinést strašnou oběť a spatřujeme jak hluboká její láska je, když dokáže takové věci a co znamená skutečně milovat druhého člověka.

Od začátku nelogická fantasy blbůstka, která mě však chytila a až do konce filmu nepustila od obrazovky. Je zvláštní co všechno může lidi napadnout...Ale možná také zásluhou pánů Craiga a Forda jsem chvílemi zapoměla, že jsme na divokém západě. Vetřelci z vesmíru bažící po zlatě, kteří provádí pokusy na lidech, kdo by odolal? Jen jsem čekala, že krásná mimozemšťanka nakonec znovu povstane z ohně jako prve. Kam se asi poděla? Snímek je naprostý úlet, naštěstí ne v rovině komedie, to by asi nefungovalo. Ale děj je velmi svižný, napínavý a fantazii se meze nekladou, takže proč ne?

Televizní inscenace staršího data, ale s tématem, který osloví i dnes. Stokrát vyslovená klišé, že už konečně přestane, naprosto nekritičtí rodiče, hlavně matka, která by již měla vědět jak to chodí, když žila s alkoholikem. Možná je hra trošku až moc ukázková, lehce přitažená za vlasy. Ale proč ne. Asi je to také dost rozvleklé, pomalé. Ale autoři si dali opravdu hodně záležet, aby se ve snímku objevily téměř všechny hlavní rysy závislosti na alkoholu...po prvním napití dokonalá ztráta kontroly, schovávání flašek za prádlem, pití s kamarády v hospodě, pivo není alkohol, dám si opravdu poslední, už jsem přestal a není to těžké a vůbec nemám chuť! atd. No, tento mladý muž má ještě dlouhou cestu než si uvědomí co se děje, pokud si to uvědomí.Ale ten craving, když vidí pít stěhováka u nich doma! Avšak chlapík narazil na nesprávnou partii, která již má značnš přecitlivělé anténky na problémové pití po zkušenostech s otcem, tak opravdu reaguje na jedno pivo jakoby si šlehl heroin. Otec Martiny jako zasloužilý piják je ve své roli naprosto kouzelný. Nemám námitek proti tomuto filmu, ale bohužel již nemá přílišnou výpovědní hodnotu pro současnou generaci, která vyžaduje svižnější děj. Já si naopak ráda zavzpomínám na staré socialistické snímky s takovou tou škrobenou a zpomalenou atmosférou.

Colin Firth v roli otce dvou dcer, které přišly o matku. Poněkud smutný úvod je vzápětí zmírněn odchodem rodiny do Itálie, do prostředí kulturně hodně odlišného od amerického. Z filmu sice dýchá chmurná nálada, ale prostřednictvím prosluněného města u moře, s nadějí a pocitem bezpečí v závěsu. Všichni členové rodiny si po svém prožívají své truchlení a zacelují náhle vzniklé prázdné místo v životě. Není to ten typ filmu co vás zaručeně rozpláče, ale objevuje se v něm smutek, který je nutné prožít a jít a žít dál a nemarnit život sobě a bližním, kteří zůstali naživu.