jitrnic

Přátelé pro duševně mírně pokročilé. Aneb jaké problémy řeší lidé, co slaví Silvestra v limuzíně a kamarádí se se svým šoférem. Oproti právě Přátelům nepoměrně větší legrace. Začne to ovšem štvát ve chvíli, kdy přijdou na řadu provařené seriálové fígle, jak milostnou zápletku roztáhnout do deseti epizod (on jí chce, ona jeho ne. on má jinou, ona už ho chce. konečně jsou spolu, zazvoní telefon... atd.).

Film natočený de facto podle stejného receptu jako Titanic - do oslňujícího obalu zabalená esence všech tzv. velkých příběhů, tentokrát ještě připepřená rádobynáznaky společenské kritiky. Stejně jako v Titanicu se scénou "já letím" i v Avataru má několik scén okatou ambici zařadit se mezi ty slavné. A stejně jako u Titanicu mi to zase tak technicky precizní nepřipadalo - přinejmenším ti mimozemšťané se podle mě pohybovali dost počítačově. A jako v Titanicu tu pobíhá zloduch tak strašně zlý, až to hezké není. A ke Cameronem vytvořenému světu - spíše než jako okouzlující a úžasně vymyšlený (jako např. v Nekonečném příběhu) na mne působil jako pěkně z prstu vycucaný a dělaný výhradně na efekt omračujících záběrů (ze všech míst oné planety je výhled do hlubokého údolí). A hlavní počítačový hrdina není příliš dobrým ekvivalentem Sama Worthingtona (chová se, jako by mu bylo tak o deset let méně). Avatar bylo moje první "3D dobrodružství", v tomto ohledu jsem spokojený, neboť byl promítán příhodně megalomanský projekt. Ale je to hloupé.

Pro mě filmová událost minimálně posledních pěti let a film, kterým si mě Trier definitivně získal na svoji stranu. Formu vybrousil do naprosté dokonalosti a tentokrát nám ponechává i dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. Dílo, které mě vtáhlo a ochromilo tak, jak se to naposledy povedlo Lynchovi s Mullholand Drive. 100%

Je to pěkná bramboračka, která nemá pořádnou hlavu ani patu. Obsahuje celkem nepěkné scény násilí, které patří spíš na video. Jsou laciné a zlé. Myšlenka je tu nahozena celkem chvályhodná - tedy, že je lepší odejít poražen se vztyčenou hlavou než zvítězit vychcaným kompromisem, na konci je ovšem poražena těmi správnými americkými hodnotami. Přesto se mi to kupodivu celkem líbilo (asi záleží, jak se na tenhle film vyspíte), někdy do půlky to mělo celkem spád, ve chvílích, kdy to vypadalo, že se film zvrhne v anarchii, jsem se i těšil, co bude dál. Toho se nakonec tvůrci zřejmě zalekli a dokončili film ve velice konvenčním duchu. Moc se mi líbil Jamie Foxx, který celý film táhl (měl toho také podstatně více k hraní než zavilý Gerard Butler). 50%

Pořádná haluz. Špatné i do autobusu, kde jsem jinak dost nenáročným divákem. Hraje tu několik dobrých herců (Landovský, Janžurová, Stivínová, Vilhelmová, Javorský), kteří tu hrají mimořádně špatně (hlavně Vilhelmová je příšerná) a několik obskurních figur - frontman jakýchsi Činaski, obstarožní František Koudelka, detektiv Martin Tomsa či oslizlý sexuolog. První polovina je strašná, druhá je o něco lepší - asi třikrát jsem se lehce zakřenil, jednou dokonce rozesmál (té první větě, co pronesl Landovský). Chyťte doktora dost připomíná komedie Martina Kotíka, ovšem je to ještě slabší.

Pěkný a velice rozvláčný film ze starých časů se skvělým Burtem Lancasterem a velice nevýraznou dvojicí Delon-Cardinale (hezcí, leč plytcí). Čekal jsem trochu víc.

Znásilnění Bondyho do otvoru řitního

Zcela nezúčastněný Formanův pohled na jednu zmatenou generaci a její ještě zmatenější rodiče. Forman jim nevěnuje ani ždibec soucitu. Několik scén se opravdu hluboko vryje do paměti. Například ten měnící se obraz - byla na něm Božena Němcová?

Není to bohužel úsměvná naivní agitka, je to zlá a hloupá propaganda, ještě navíc špatně natočená (ty střihy!), s naprosto nesnesitelně hrajícím Jindřichem Plachtou a ještě horší partou radostných mládežníků. Strašně jsem se za všechny zúčastněné styděl.

¨Nebudu se pouštět do odborných rozborů o přínosu Dobrodružství světové kinematografii (ani na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven), hodnotím film jako takový. Je rozhodně natočen vytříbeným stylem a první hodina je velice zajímavá i dějově, vše nasvědčuje silnému diváckému zážitku. Přibližně od té chvíle, kdy se Sandrovi konečně podaří sbalit Claudii, se vyprávění podivně rozplizne a dá se dohromady až na samém konci - posledních deset minut je opět vynikajících, ale ani povedená pointa nedokázala v mých očích plně ospravedlnit předcházející dlouhou bezvýraznou pasáž filmu. Zajímavý film a jsem rád, že ho mám z krku.