mupimup

Přemýšlím, jestli mám právo hodnotit cosi, co již několik let sleduji jen z donucení, pokud se zrovna bez možnosti útěku nacházím v místnosti s někým, sjíždějícím zpravidla postupně všechny tři dezinformační relace, které česká televizně-žurnální scéna nabízí. Onomu vzrušenému informování veřejnosti se zcela cíleně vyhýbám a odmítám nechat se infikovat předkládaným obrazem světa a nevyhnutelné reality coby obludné sbírky neštěstí, špíny a násilí či glorifikované ubohosti. Ačkoli jsou tyto skutečnosti smutným faktem, celou realitu rozhodně netvoří. Jenom ty jiné části nejsou tak populárně emoce drásající, aby dokázaly postupující citovou otupělost diváka vybudit. Vzhledem k tomu, že TV noviny nejsou jediným zdrojem každodenně znásilňujícím mysl balastem a jednostrannými informacemi bojím se, že není možné tento obrovský vliv v plné míře rozumem selektovat. Pokud se o to někdo vůbec snaží. Mám obavy, že výsledkem této výchovy pak mohou být třeba emočně otrlé generace paranoidních a sociálně impotentních jedinců, imunních vůči jemným dotekům a zcela míjejících pojmy jako ticho, pokoj nebo důvěra. Odpad je tedy pro mě pojmem zdaleka nevyjadřujícím jak televizní noviny vnímám.

Každý remake je pro režiséra i diváka značně riziková jízda.Tvůrci stojí před problémem jak ze starého příběhu vytvořit nový, aby přestože je jiný byl stále ten stejný. Divák zase, o fanouškovi starého zpracování ani nemluvě, všechny změny sleduje mnohem kritičtěji, počínaje faktem, že jeho zažitou hlavní postavu najednou hraje nějaký Holoprd z Brd a konče třeba zklamáním, že oživování Marsu není teď na Zemi na pořadu dne (Skutečnost, že 90% planety je zamořeno jedovatými výpary svádí k podezření, že Úmluvu o chemických zbraních tu někdo asi nevzal úplně vážně). Colin Farrel nepatří k mým oblíbencům a ani charakternější snímky (Telefonní budka) mě dosud nepřesvědčily o jeho hereckých kvalitách. Ale přiznejme si, že být ještě lepší herec než Arnold Schwarzeneger není až zas takový výkon. Vzhledem k tomu, že příběh i zápletku každý zná rozhodl se p. Wiseman jako moudrý muž vsadit na akční sci-fi jízdu v propracované futuristickém světě a tento záměr se mu rozhodně povedl. Inovace a nápady jsou zajímavé, prostředí a triky výborně ztvárněné a akce velice slušná. Zmíněné klady přitom fungují natolik, že jsem neměl potřebu zastavovat se nad fyzikální problematikou vnitroplanetárního výtahu, absencí srdcervoucího děje, skřípajícími momenty (zapomenutá helikoptéra), či zjevnými zbytečnostmi (tříprsá mutantka). I když je pět hvězd možná příliš, jsou výsledkem toho, že se film ideálně trefil do mojí nálady, bavil mě celou dobu a jednoznačně splnil i překonal to co jsem očekával.

U filmu v němž se sejdou takové persony jako Hopkins a Del Toro divák samo sebou očekává, že bude, nehledě na téma, hereckým koncertem a útokem na horní pozice diváckých žebříčků. Ačkoli však jsou herci, zpracování i výprava nadstandardní, výsledek kupodivu povážlivě balancuje na hranici průměru. Film přitom rozhodně nepostrádá hezká místa (herecká pochopitelně, z nálady krajinky i dalších lokací by se pomočil i hrobník. Po týdnu v rodinném sídle Talbotů bych k vytí nepotřeboval ani úplněk). Problémem beroucím filmu energii tak může být jeho nerozhodnost čím chce vlastně pro diváka být. Přeskakování mezi akcí, hororem a psychodramatem má neblahý vliv na celou stavbu a gradaci příběhu a v posledku způsobuje, že se ve finále nenasytíte ani jednoho. Vlkodlak sám mi pak ze všeho nejvíc připomínal kočku zkříženou s opicí, přičemž výsledný opodlak mě nějak výrazněji nebavil. O propadák se nicméně, hlavně díky oběma hercům, nejedná a minimálně za exkurzy do kouzelného viktoriánského sanatoria pro mučení duševně chorých si film tři hvězdy zaslouží.

Pochopil jsem, Jay bude nejspíš Brucův synovec a Bruce slíbil jeho matce, že i když je synek totální dřevo bez charismatu do Holyvůdu ho dostane. Osvědčená smrtonosná série bude to pravé. Se scénářem si netřeba lámat hlavu, měli by tam bejt rusáci (v hojném počtu), vrtulníky (těch míň), káry ze šroťáku (těch víc), roštěnka k zakousnutí (stačí jedna, na romantiku nebude čas) a dvě tři tuny uranu. Příběh? Sem snad Hemingway? Výsledkem je do značné míry nudící, neobjevná akce s lehce nadbytečným, neobjevně hláškujícím McClanem. Dějová linka (omlouvám se za zneužití tohoto filmového termínu používaného běžně pro filmy s dějem) tatínka co neměl čas a synka co už nemá čas byla tak umělohmotná, že mě dovedla až k, u Smrtonosných pastí nevídanému, přetáčení scén. Sérii vlastní svižná jízda s osobitým vtipem, na kterou se překvapivě podařilo po dvanácti letech navázat ve čtvrtém dílu, se tentokrát nekonala.

Vzhledem k faktu, že obec Tropojë bude zřejmě prdel i na Albánii (a to je co říct), kladu si otázku kolik Azízů v produktivním věku tu asi po genocidě páně Millse zůstalo. Nechme teď ale nasraného Tropojského hrobníka uvažovat o hromadném hrobě nebo aspoň do beraní prdele o pohřbívání po dvou a hodnoťme samu Odplatu. Příběh postupuje vcelku předpokládaným směrem a p.Mills, tentokrát obtížený céruškou a bývalou paní Millsovou opět řeší prekérní situace a metodicky likviduje tropojskou domobranu. Jen to už není taková zábava jako předtím, prostě je vcelku všedně likviduje… takže pro ty z nás, pro které je mord pěti až šesti albánců denní chleba, jaksi příklon k realitě. Millsova dcerka sice i bez předchozí průpravy socialistickým školstvím dohodí granátem 50m a to dokonce oním půvabným dívčím stylem u kterého si vždy lámu hlavu jestli patříme ke stejnému živočišnému druhu. Mills ve chvíli nouze padne na nadupaného meďoura, který vlastní hned dva istanbulští taxikáři. Ale vcelku to není tak hloupé a i díky Neesonově charismatu to funguje. Lepší průměr.

Pevně doufám, že se Zemeckis obtěžoval konzultovat technické otázky s leteckými odborníky a ústřední manévr dopravního letadla není příčinou opařených kulí všech pilotů, kterým manželka uvařila k telce kávičku. Že prekérka v letadle není hlavním tématem filmu mě překvapilo (snažím se mít před shlédnutím pokud možno jen základní informace), ale rozhodně nezklamalo. Kapitán Whip Whitaker léčí opici koksem (co v ZOO neuvidíte), no a co! Dělá to snad někdo z nás jinak? Jako proti každému poctivému notorovy se proti Whipovi všechno spiklo a jako jediný má pro flašku důvod. Lži a vina mu nicméně začínají šlapat na paty a okamžik, kdy už nebude moct uhnout je za rohem. Závěrečný hepáč je uvěřitelný a nenásilný ač možná pro někoho diskutabilní. Příběh je jednoduchý a dobrý stejně jako kvalitně zpracovaný. Zemeckis umí ve chvíli totální tragédie obrátit děj do absurdní, komediální roviny, jako když se těsně před hlavním přelíčením Whip zmatlá jak nádražák a do pokoje napochoduje jeho drogový guru coby řešitel situace. Jediné co mě tak lehce vadilo byl standardní obraz zástupců amerického křesťanstva coby periodických návštěvníků gumovacích večírků. Ačkoli si nedělám iluze, doufám, že projev tamních věřících je v globále o poznání bohatší duchem.

Řekl bych zcela svěží pohled na americkou historii. Abraham Lincoln pravděpodobně v hrobě imituje Kaplanovu turbínu, pokud se ovšem nepotlouká po usa se stopadesátkou UV filtrem na hubě. Není ovšem těžké uhodnout kam zbytek krvesajů po své porážce emigroval. Představitelé české politiky vynikají překvapující schopností pít komukoli krev prakticky bez vyjímek. Nicméně film je to veselý a rozumně zvolený název naštěstí předem diváka připravuje na to, že zjevně půjde o povedenou taškařici a ne Bergmanova konkurenta. No, je to za náma, další prosím…

Pokud byste zkřížili Spider-mana s Jasonem Bournem pravděpodobně na vás ze zkumavky vykoukne agentka Saltová. Chvílemi jsem skutečně měl dojem, že sleduji jakýsi dámský ekvivalent našeho adhezivního pubescenta. Když jsem naposled na mimoúrovňové křižovatce přeskakoval z kamionu IKEA na dodávku Pražských mrazíren, fyzikální zákony se ke mě chovaly podstatně nevlídněji. Pro spící dvojitou agentku Saltovou je to nicméně všední lapálie a její skutečné schopnosti prověří, aspoň na naší planetě, asi máloco. Zatímco však naše bohatýrka ustojí takřka cokoli, logická základna příběhu má stabilitu pakoně, kterému v říčním proudu ukousl krokodýl tři nohy a právě se pustil do čtvrté. Vědom si tohoto handicapu vsadil proto Noyce rozumně na nepolevující akční tempo, které asi jediné má šanci odvést divákovu pozornost od úsměvných logických trhlin. Nutné flashbacky jsou proto omezeny na minimum, protože ztráta dynamiky by mohla mít pro celý příběh fatální následky. Akce je nicméně velice slušná a pokud divák zrovna nehledá propracované konspirační drama a nebude mu příliš vadit porcování retardovaných ochranných složek subtilními krasavicemi, rozhodně si přijde na své. Finále se závěrečným epitafem ve mě nakonec vybudily zajímavou myšlenku, že pokud by oboustranná infiltrace občanů pokračovala v naznačeném měřítku, mohly by se oba národy časem plynule vyměnit a na planetě by byl mír. Fjodor Stěpanovič Obama a Jack Putin už by se o to postarali.

Pokud dá někdo svému filmu bez jakýchkoli oklik název Speciální jednotka, dá se tušit, že intelektuální ambice nejspíš nebyly jeho hnacím motorem. Když mě ale, naladěného do módu Vyhledej a Znič, autor hned v úvodu vyděsil diskotékovou melodií hodící se k úvodní akci asi jako Michal David k Wagnerovu Soumraku bohů, začal jsem se připravovat na nejhorší. Silácké hlášky během přesunu jednotky za její pákistánskou misí a drsné chlapské pochechtávání vtipům, na kterých jsem i přes značnou snahu nenašel nic vtipného, mě tedy následně zastihly už lehce apatického. Byl jsem proto překvapen solidní a profesionální osvobozovací akcí (tentokrát už s odpovídajícím hudebním doprovodem), bez zbytečných heroických scén. Jednotka si to nepokazila ani v následujících střetech během dlouhého ústupu k afghánským hranicím i když místy jsem měl o jejich taktice jisté pochyby. Konkrétně proč si přítomný snajpr nepočíhal na očividného vůdce pronásledovatelů, bez jehož výhrůžek by entuziasmus jarabáčů v útocích na slušně vyzbrojené frantíky nejspíš značně ochladl. Připouštím ale, že ani moje mnohaletá příslušnost k jednotce požární ochrany nemusí být dostatečným garantem pro odborné posouzení zde použité taktiky. Co jsem však ocenil byla realističnost celé akce, její průběh i výsledek, u nějž jsem se postupně začal obávat, aby z dané jednotky vůbec někdo přežil a zejména fakt, že se členové jednotky během akce chovali jako normální lidé i s jinými polohami než jen machistického svalovce s vytetovanou hymnou na bicepsu.

Rytíř Vemeno (to kouzlo českého dabingu) je křížovou výpravou podstatně zklamán. A to natolik, že se, i přes nesouhlas dobových autorit, rozhodne ukončit svoje angažmá a vrátit se do milované otčiny. Nejenže církevní politruk jako vedoucí poznávacího zájezdu zcela selhal, ale otrávila ho i lapálie s onou paní z uvítacího výboru, kterou omylem (zatracená mlha) přesekl i s chlebem a solí. V případě Vemenovy domoviny lze ovšem o trefnosti známého sloganu „všude dobře, doma nejlépe“ s úspěchem pochybovat. Zlý jazyk by mohl dokonce podotknout, že co se týče hygieny, může právě probíhající morová epidemie zdejší životní podmínky už jenom zlepšit. Ovšem nic, ani možnost návratu do takhle kouzelného kraje, není zadarmo. Vemenovi je v rámci veřejně prospěšných prací učiněna nabídka, která se prostě neodmítá: testování šibenice nebo transport problematického děvčete do vzdáleného opatství, kde místní mniši její problém vyřeší. Chtělo by se jízlivě poznamenat, že řeholníci z odlehlého kláštera, kteří neviděli ženu tak dlouho, že mají za chlapa i pannu Marii, jsou pro tenhle úkol ti praví. Skutečnost je ovšem taková, že výše zmíněná dívka zřejmě stojí za morovou kletbou a klášter vlastní jediný exemplář knihy, po jejímž přečtení každé poctivé čarodějnici rupne škeble. (Podobná literatura je k sehnání i v dnešních časech například na mě podobným způsobem zapůsobil Sborník statí a projevů Klementa Gottwalda). Slaboduchost děje, založeného na myšlence, že proti lidovému okultismu je nejlíp použít okultismus církevní, by ještě možná byla schopna přetlouct nějaká protihodnota v podobě strhující akce s patřičnou gradací nebo vtipné odlehčení. Ačkoli je ale atmosféra použitelná a zpracování slušné (i přes ty hromady pixelů, kterým tu říkají vlci), nic co by nějakým způsobem ospravedlnilo cílenou likvidaci mozkových buněk, se v dramatu neobjeví. Dvě hvězdy jsou tedy tak akorát.