NIRO

Těžko k jednomu z nejoblíbenějších filmů všech dob dodat něco, co už stokrát nenapsaly tisíce jiných zapálenců. Snad bych se radši mohl pochlubit, že jsem Shawshank neobjevil "až po letech na videu", ale byl jsem na tehdejší novince třikrát v kině, heč. (A jelikož jsem ještě nebyl výdělečně činný, udělalo mi to slušnou díru do kapesného.) Jinak též jde o zářný příklad toho, že filmové překlopení literární předlohy nemusí vždy vyústit ve výsledek slabší, ale občas mohou přesně propočítané adaptátorské zásahy naopak povýšit slušný text na skvostný obrázek.

I když si odmyslíme všechny ty hluboké, dojemné a zásadní scény, které už byly (zcela poprávu) probírány a propírány donekonečna, tak pořád ještě můžeme obdivovat mnoho těch teoreticky malých, které jsou ovšem, v mých očích, neuvěřitelně veliké... a jen stvrzují páně Spielbergovo mistrovství. Třeba už to rozzáběrování a hereckou preciznost chvíle v úvodu, kdy si Schindler obtočí kolem prstu půlku krakovského esesáctva... nebo nedlouho nato, když v kostele navazuje první kontakt s překupníkem Poldekem... nebo...

Název je prolhanější než Nekonečný příběh (protože ten má jen 94 minut). Počty sice sedí, ale ta rozhněvanost... skvostné plošky vybroušeného drahokamu se tak krásně lesknou právě proto, že většina pánů není prvoplánově nazlobená, ale nakopak vybavená logickými (v rámci svého založení, samozřejmě) motivacemi, jejichž postupné rozkrývání a občas i odbourávání umí být přinejmenším stejně labužnické, jako když jinde celý tým detektivů rozpitvává velevraždu. Úchvatný průsečík dobového moralizování a nadčasové opravdovosti. A k tomu ještě navíc vysoká škola - jen zdánlivě - minimalistické filmařiny.

V podstatě minimalistický příběh, který by se dal klidně odvyprávět jedním rozvitějším souvětím... ale je neuvěřitelně provoněný úžasnou texturou obrazu i zvuku (s vybarvením mikrokosmu té "živé" dřevěné lodi si neskutečně vyhráli), o lidech, o kterých to vypráví, nemluvě. Vlastně mluvě: není to jen o Croweovi a Bettanym, dvou spřátelených opačných stranách světonázorové mince, ale o celé posádce, s níž si režisér vyhrál až tak, že třeba do zadních řad komparzu nechal zasadit i několik východoevropských venkovanů, aby měli co nejnehollywoodštější kukuče. A hlavně - on je to vlastně film o rovnováze sil ve vesmíru. O tom, jak se tlaky destrukce a konstrukce přetahují, prolínají a navazují na sebe. O tom, jak se některý problém musí řešit kladivem a jiný zase lepidlem, když nechcete mít všechno buď rozmlácené nebo ulepené (na což by bylo fajn častěji myslet třeba v politice, ale tímhle směrem se tu radši vydávat nebudu...). Vlastně je to dost zásadní film o životě, a to nejen na lodi.

Ať si Zuřící býk zuří a Taxikářovi vypelichá číro, pro mě je tohle vrchol kariéry jednoho z nejlepších režisérů všech dob. Kromě mnoha jiných věcí me na příběhu fascinuje, jak na rozdíl od jiných gangsterských záležitostí krásně zachycuje svůdnost a lákavost toho ve skutečnosti samozřejmě proklatě svinského světa.