Mijagi

Vrchol trapnosti a bídy, stejně jako 95% toho, co vyprodukuje fenomén youtubing. Myslím, že na party doma u premiantů z matematicko-fyzikální fakulty ČVUT by byla větší zábava, než u Aliho v obýváku. Rozhodně by to mělo úroveň a nepotkali byste tam takovou kreaturu s donutem na krku, jako je cool youtuber vystupující pod přezdívkou Fatty Pillow. Statisíce lajků pod videi tohoto nechutného (nenarážím na jeho tělesné propozice, ale styl vystupování) rádoby baviče jasně ukazuje, že s čím dál tím větší pohodlností lidí dochází i k zjednodušování zábavy. Pořad na toto téma, zaměřené na lidi, jenž to baví a sledující stejné postupy, nemůže být proto nic jiného než totální brak.

Slibný začátek, ale střed naprosto ztrácející tah. Nemám výtek k slaďáckému Zacu Efronovi, problémem tohoto filmu je scénář s celkem uspokojující hlavní linkou, ale s viditelně zpackanými dílčími epizodami. Příklad za všechny: zápletka s drogami a její tragický konec, který má v příběhu sice své opodstatnění, ale nejdou z něj žádné emoce a reakce zúčastněných působí uměle. Ač poslouchám taneční hudbu, ani po této stránce jsem se nebavil, minimálně 60% skladeb vám zahrají o víkendu na každé české vesnické diskotéce. Jestli se chcete podívat na film o dj´s, doporučuji http://www.csfd.cz/film/246106-berlin-calling/prehled/. Díky zdařilému závěru dávám nakonec tři upocené hvězdy.

Jo, tuhle oddechovku točící se kolem tak závažného problému, jako je přilepená žvýkačka na prdeli krtečka mám rád. Napínavé až do konce, i když jsem to viděl po stopadesáté :-)

Z komentářů kritizujících laciné efekty má člověk pocit, že se tahle mořská podívaná měla jmenovat spíše „V srdci plavečáku“. Nenechte se odradit! Sem tam šplouchne vlnka jinam, než by ve skutečnosti měla a v dáli se klene zelený horizont, není to však něco, co by výrazně rušilo příběh a ten je tu hlavní. Ronu Howardovi se díky dobré práci s dějem ve scénáři, kvalitnímu hudebnímu podkladu a perfektní kameře povedlo to, co již předtím předvedl v Rivalech. Opět servíruje divákům několik dílčích scén, ze kterých čiší atmosféra, až z toho mrazí (šimrá) po těle. K úplné dokonalosti chybí už jen převedení tohoto umu z jednotlivých pasáží na celý film. V mládí jsem seknul s rybařinou, protože mě nebavilo koukat se několik hodin v kuse na nehybný splávek a ono se při tom dá užít tolik srandy :-)

Nevíme, kdo zabil Anežku Hrůzovou, ale víme, že odsouzení Leopolda Hilsnera bylo justičním omylem a také víme, k čemu vedla protižidovská propaganda o několik desítek let později, v jaké děsy vyústila během 2. světové války a stejně se zde na ČSFD najde názor, že jde o tendenční, prožidovsky laděný film. Nechápu! Naposledy jsem se takhle u ČT bavil při seriálu České století. Zločin v Polné je velmi kvalitní inscenací od scénáře přes kameru až po výkony jednotlivých herců. Navíc s dobrým, byť asi nezáměrným, načasováním televizní premiéry do období migrační krize zahlcující společnost negativními náladami, kdy pomoc jedněm, třeba jen tím, že pro ně vyberete v rámci charity oblečení, znamená automaticky nenávist od druhých. Jednu hvězdu ubírám za občasný patos ve scénách, které jsou pouze uměleckým doplněním.

Tenhle dokument má atmosféru! Drtivé vrchařské finiše Il Piratovi kariéry podbarvuje gradující hudba, až z toho pamětníka těch dob mrazí. Kvalitní záběry z Gira, Tour i menších podniků. Neskutečná vůle k návratu po pádu, který by nejspíš většinu jiných cyklistů odepsal. A do toho dopingové pozadí nespokojující se pouze s tím, že by do středobodu postavil závodníka a alespoň v náznacích poukazující na dobře fungující systém od sponzorů přes ředitele závodů a stájí až po doktory. Systém, který vás neváhá sestřelit, když mu svojí neporazitelností začnete odsávat peníze. Zbytečná smrt je příběhem sportovce, který na jednu stranu vlivem prostředí podepsal smlouvu s ďáblem a zaplatil cenu nejvyšší, na druhou stranu přinesl svým fanouškům nezapomenutelné chvíle svým jedinečným stylem závodění a tím si zajistil jejich přízeň, která přetrvala i skandály na konci života. Vytkl bych pouze chybějící popisky pod jednotlivými vystupujícími postavami, občas trvalo, než jsem se zorientoval.

Neočekávejte žádná zamyšlení nad tím, jaký vliv má železnice z Číny do Lhasy na původní tibetské obyvatele, jde o čistě technický dokument. Položení kolejí přes náhorní plošinu rozprostírající se v nadmořské výšce nad 4 000 m sebou nesla mnohá úskalí. Musela se vyřešit bezpečnost práce, důmyslné chlazení věčně zmrzlé půdy jako podloží, vykonstruovat speciální vzduchotěsné vagony a to všechno v pevně daném termínu v rámci socialistického plánování. Musím přiznat, že něco takového jsem si nedokázal ani představit. Pominuli čínskou rozpínavost, se kterou nesouhlasím, jde opravdu o zajímavý dokument.

K dokumentu jsem se dostal přes četbu Doby z druhé ruky, Konec rudého člověka od běloruské spisovatelky Světlany Alexijevič, kde je BAM zmíněná v hrůzných výpovědích několika tázaných. Mladí, poblouznění lidé vyrazili budovat velikášskou stavbu pro socialistkou vlast a narazili na drsné podmínky Sibiře. Jsem rád, že toto film neopomíjí, i když otázkou zůstává, zda skutečným důvodem obětí nebyla spíš neschopnost režimu vytvořit pro zaměstnance kvalitní zázemí, jak znázorňuje např. dokument http://www.csfd.cz/film/242947-zeleznice-na-strechu-sveta/prehled/ na obdobné téma, ale z Tibetu, kde byla k dispozici odborná lékařská péče, směny jen čtyřhodinové apod. Stejně tak se mi líbí ukázání toho, že blahobyt (vysoké mzdy) jedněch, je zde často vykoupen neštěstím druhých (železnicí odříznuté vesnice). Režisér putuje s revizními techniky, sleduje jejich práci, setkává se s lidmi žijícími podél trati. Jde o svižné dílo nabyté spoustou zajímavých informací, především netechnického charakteru.

Ze všech možných důvodů státních převratů si scénárista vybral ten úplně nejpitomější. V druhé části filmu je sice naznačena jakási zákulisní hra americké vlády, podaná však těžko uvěřitelně. A když je blbý hlavní motiv, vše ostatní se veze s ním. Jakkoliv byl příběh rodiny dojemný a v několika dechberoucích scénách jsem Owenovi, jeho manželce a dětem fandil, nemohl jsem se zbavit dojmu uměle vykonstruovaného příběhu. Takové ty hollywoodské klišé neustálého se zjevování frajera Pierce v situacích, kdy je nejhůř, ani nekomentuji. Vynikající herci (hlavně rodina), perfektní kamera (oproti scénáři uvěřitelná), ale jinak spíš bezduchá přehlídka násilností.

Film ukazující hrůzné dopady občanské války na civilisty a především každodenní práci sanitární humanitární jednotky, tedy lidí, kteří odmakají nejhorší práci, aniž by se díky tomu stali hrdiny. Vážné chvíle nutící diváka k zamyšlení neustále odlehčují pasáže s velmi povedeným absurdním humorem. Do toho plejáda velkých hereckých jmen (všichni zde předvádí skvělé výkony) a jeden z nejnabušenějších soundtracků, co jsem v posledních měsících slyšel. Snímek, který měl nakročeno k plnému počtu hvězd, nebýt nudné dějové linky řešící partnerské vztahy šéfa přes bezpečnost a neustále se opakujících záběrů silnice kroutící se v zatáčkách po skalnatém pobřeží, kde se navíc nejedná ani o balkánskou lokaci, ale španělskou Granadu.