Koryntos

Na film jsem hodně těšila, byla jsem zvědavá, jak se nechá zpracovat téma naivní lásky k plastové figuríně. Bohužel na mě film působil moc ideálním a až přehnaně tolerantním chováním postav v larsově okolí, což mi přišlo, tak neuvěřitelné řekla bych až stupidní, proto jsem film v půlce vypnula. Nejvíc mě zarazila scéna, když nějaká paní vyčítá Larsovi, že svoji plastovou polovičku nechce pustit samotnou se pobavit, protože ona má právo jet se bavit bez něho. Přirovnala bych to ke starání se o panenku pro děti, dohnané do největší absurdity. Chápala bych, kdyby film ukazoval, to že Lars je podivín naivně zamilovanej do ,,Anči“, pár lidí z okolí ho chápe, ale ostatní jsou proti němu a pošťuchují ho za to, nebo si z něj utahují. Asi je to divné, ale děsil mě ideální a tolerantní svět a děsila mě i psycholožka, která vypadala, že sama potřebuje psychologa. Docela by mě zajímalo, jak film skončil, ale nemám odvahu se na něj znova podívat.----Dostala jsem odvahu a film jsem viděla znova, musím o hvězdičku přidat, protože když jsem film viděla poprvé, neměla jsem tušení, kdo je Goslling, teď už to vím a v téhle roli mě opravdu příjemně překvapil.

Na začátku filmu jsem si vzpomněla, co vždycky říká můj kamarád o pornu, že se na něj dívá jen proto, aby zjistil, zda se na konci vezmou, nebo nevezmou. Podobným způsobem jsem se zaměřila já na film Sekretářka, prostě si jen počkám, jestli se ti dva na konci vezmou. Neměla jsem od filmu přehnaná očekávání, spíše jsem se bála, aby se děj nezvrhnul k latexovým oblečkům a bičíku. O to více jsem byla mile překvapena, jakým způsobem se dají vykreslit charaktery postav sadisty a masochistky. Sadista, který působí tak distingovaně, který se za své chování stydí. Dokonce působí dojmem, že se chce za své chování ihned omluvit a sypat si popel na hlavu, jak to jen proboha mohl udělat. Prakticky je to záporná postava, ze které, ale divák musí být na měkko, právě proto, že působí sofistikovaným dojmem. Krásně je tam ukázán rozdíl mezi ním a sadisty, se kterými se Lee seznámí poté přes inzerát. Také masochistka, která vůbec nevypadá, jako chudiňka, nebo puťka je ambiciózní, chytrá a navíc krásná. Jak sadista, tak masochistka na mě působili, tak normálně a přirozeně, vlastně mě donutili s nimi soucítit, že je to normální a má to tak být. Zaráží mě fakt, že mi to nepřišlo divné a nepřirozené. Film Sekretářka tohle téma, uměl podat tak hezky, bez toho aby působil lacině a nechutně. Kdybych ve skutečnosti znala S/M pár přišlo by mi to nechutné a ponižující, ale tady to prostě vypadalo, že se ta dvojice krásně doplňuje. Z psychologického hlediska kombinací sadisty a masochisty, vznikne ideální pár. Jen jednu výtku jsem našla v závěru filmu, když Lee seděla přes 3dny u stolu v kanceláři a její šaty byly pořád krásně bílé.

Auto zabiják určitě nepatří k nejlepším Tarantinovkám, ale ani k nejhorším. Přesto má podle mě něco do sebe. Spousta komentujících vyčítá filmu bezduché dialogy. Jenže o čem jiném, by se měla bavit parta holek v autě a v baru, než o chlapech a běžných blbostech. Myslím si, že kdyby stejná parta holek v baru vedla filozofickou debatu, okamžitě by film vypnuli i ti, kteří si tu stěžují na bezduchost dialogů. Nepomohla by ani krásná vizáž představitelek. Parta klábosících holek, prostě působí realisticky. Osobně mě zaujal nápad, že se parta dilinek rozhodne jít po krku psychopatovi. Líbilo se mi, jak film ze začátku tak pomaličku plyne, pak přijde zvrat o 100% a začne se odvíjet akční dějová linie. Jako ve všech Tarantinovkách, je vše propracováno do nejmenších detailů, vybavení baru, stylová auta, vizáž postav. Dablér Mike vypadá, jako takovej ošklivej, ale hodnej strejda. Ze kterého nejde strach, takže by v něm nikdo nečekal psychopata, což mě nadchlo, když jsem film viděla poprvé.

Originální film, zajímavě zpracovaný, který nutí diváka přemýšlet od začátku, až do konce filmu. Když jsem film viděla podruhé všimla jsem si dalších drobností, které jsem poprvé přehlédla.Memento rozhodně předčilo mé očekávání

Na Bathory jsem byla nejdříve v kině, po nějaké době jsem četla knihu Čachtická paní. Nyní jsem viděla Bathory podruhé v televizi. Takže jsem ovlivněna hodně faktory. První dojem z filmu v kině, nebyl vůbec špatný. Z hlediska historického zaměření jsem viděla hůře zpracované filmy. Navíc, nejsem historik, takže nedokážu posoudit věrohodnost scén. Jen mě zarazilo, když jeli na oslavu Vánoc, ale nevím, od kdy se Vánoce v Evropě slaví, takže musím věřit pravdivosti scény. Z kina jsem si odnesla negativní vzpomínku v podobě českých herců, role mi přišly těžko uvěřitelné např: mniši, nebo služebné. Také přehnané vynálezy mnichů, na mě byly moc přitažené za vlasy. Úplně bych tyto scény vynechala. Obzvlášť fotoaparát a samojezdící sněžnice, působily jako sáňky samochodky z Mrazíka. Jinak jsem v té době neměla co víc filmu vytknout. Poté jsem četla knihu Čachtická paní, která pro mě byla více uvěřitelná, než zpracování Bathory. Když jsem nyní viděla film v televizi, došlo mi proč. Hraběnka je tam vykreslena jako taková schizofrenní osobnost, napůl hodná napůl zlá. V závěru působí nemastně neslaně. Myslím si, že charakter hraběnky šel zpracovat daleko lépe. Dalo se zaměřit pouze na to, že buď byla hodná. Tzn:léčila a ochraňovala své poddané. Přesto se proti ní spikli lidé, toužící po jejím majetku. Všechno zlé na ní nastražili. Tím pádem, by působila jako mučednice. Nebo úplně opačně vykreslit ji jakou krutou se vším všudy, což by asi působilo zajímavěji, zvlášť když představitelka hlavní role vypadá velmi příjemně a křehce. Dalo by se tam pak krásně zachytit, že i přes její krutost, ji právě pro krásu obdivovalo tolik mužů. Něco jako hrabě Drákula v sukních. ( Přestože byl negativní postava, působil na mě pozitivním dojmem. Vlastně to v jeho době ani jinak nešlo, jako vojevůdce nemohl být milý a hodný.) Stejně tak, bych si představovala i osobnost hraběnky. Doba, ve které žila, byla krutá. Lidský život neměl žádnou cenu. Pokud chtěla přežít a neztratit svůj majetek, musela se bránit i za cenu životů druhých. I negativní postava, by se nechala vykreslit takovým způsobem, aby ji divák obdivoval. Působilo by to jistě lépe a opravdověji, než toto polovičaté zpracování. 22.2.14 viděno po třetí, nějak jsem i měla náladu, nechat se opít rohlíkem a věřila jsem tomuto dějovému zpracování, alá pohádka bez výhrad - k ději, hercům. Jen jedno mě napadá, kampak se vám asi zaběhl střihač, děj je zbytečně přemrštěně dlouhý.

Film krásně vykresluje přátelství mezi Mary a Maxem a také touhu Mary zbavit svět psychických poruch, což je nemožné a přivedlo ji to na scestí. Další pravdou je to, že rodinu si opravdu vybrat nemůžeme, ale přátelé ano. Poprvé jsem tento film viděla společně s rodiči autistických dětí. Film mě nadchnul, ať už provedením postaviček, vtipností a konfrontací se samotnou realitou. Vlastně jsme se všichni, jak já tak i rodiče u samého filmu hrozně nasmáli. Tak je to i ve skutečnosti, některé situace s lidmi majícími poruchu autistického spektra působí opravdu komicky, jenže po hlubším zamyšlení to vůbec komické není. Pro představu, kdyby vám někdo přinesl domů židli, protože špatně pochopil větu: ,, Přijměte židli.“ Komické to je pouze jednou. Jenže autista by vám tu židli domů přinesl pokaždé, když by se dostal do stejné situace. To samé je i u Mary, situace působí komicky, ale neměla to v životě lehké, mít matku alkoholičku a otce, který je uzavřený do vlastního světa a nezajímá se o ni. Prostě film je opravdu geniálně zpracovaný. Jen jednu menší výtku bych měla k časové linii. Některé situace neodpovídají z časového hlediska, třeba kohoutek, kterému je tak 20 let.

Přátelé mě provázeli od malička, až do dospělosti, je to klasika, která nikdy nezestárne. Dívat se na ně, pokaždé, když je dávají, patří tak nějak, už k mé tradici. Sice v současné době jsou takovým slabším odvarem HIMYM, co se týká prezentovaných témat, prostě nejsou tak odvázaní. Holt dřív byla jiná doba, ale přesto dlouhou dobu neměli konkurenci.

Tak tenhle čtyřlístek mám hodně ráda, proto mě zaráží negativní hodnocení většiny uživatelů. Grace, ženská s mužskou postavou , ale velkým srdcem. Will, taková princeznička, který si nikdy nepřizná, že je víc baba, než Grace. Nejvíc mám ráda totálně sobeckou Karen, která je věčně pod parou a naoko se tváří, jak jsou jí všichni ukradení, ale ve skutečnosti, by za všechny ostatní dala ruku ( spíše flašku) do ohně. Skvěle to všechno doplňuje hnidopišský Jack, pro kterého není dobré nic, co není gayské. Skvělý seriál na odreagování, nebo když se vám nechce na nudnou přednášku.

Poprvé jsem viděla jen asi 5 minut seriálu a nějak jsem nemohla pochopit mluvícího psa a zlé dítě. Teď jsou právě díťě toužící po ovládnuté světa a nadprůměrně inteligentní pes se sklonem k závislostem všeho druhu moji největší oblíbenci z celého seriálu. Myslím, ž e Family Guy, je nejlepší kreslený seriál současnosti. Líbí se mi, jak si dokáží utahovat z naprosto všeho a i nesouvisící vsuvky, které naprosto odvádějí od tématu a chápu, že hodně lidem se to líbit nemusí, stejně tak jako utahování si z náboženství, ale gagy s Ježíšem mi přijdou úplně nejpovedenější.

Když měl tenhle filmek vyjít na DVD, hrozně jsem se na něj těšila. Bohužel každý můj pokus dokoukat ho do konce končil usnutím u první povídky. Nakonec jsem na každou povídku koukala samostatně, ale s velkým přemáháním a sirkami v očích jsem dílko dokoukala, ale nějak mě to vůbec ničím nenadchlo. Hvězdičku dávám za originalitu loutek.