Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (221)

plakát

Ivanhoe: Balada o statečném rytíři (1983) 

Cítím to podobně jako flanker.27 - Jde o film mého dětství . No ano, za část těch hvězdiček může nostalgie. Něco sám film ... a zcela zásadní úlohu zde mají písně Vladimíra Vysockého. Balada o knížních dětech je do dnes můj nejoblíbenější track od něj. "Jestli při bezpráví se ti zatíná pěst, jestli nad vavřín, slávu kladeš pravdu a čest, jestli hloupost ti vadí a chceš změnit ten svět, pak věz že v mladí knihy dobré si čet." :)

plakát

Grindhouse: Auto zabiják (2007) 

Nevím, čím to (Někdy se to prostě stane), ale pocitově se naprosto rozcházím s ostatními v hodnocení tohoto filmu. Nesouhlasím s většinou toho, co tu bylo řečeno. Nespatřuji v tom "pouze" hříčku. Nemyslím, že to nefunguje jako samostatný film. Teprve teď, když mám delší odstup od tohoto snímku (od premiéry uběhly tři roky) jsem o svých pocitech k němu dost pevně přesvěčená, abych to napsala - ostatním navzdory. :) Pro mě je to jeden z nejlepších Tarantinových filmů. Mám ráda jeho prostorovou a časovou sevřenost. Mám ráda jeho hraní si na chyby, které žádnými chybami nejsou. Mám ráda jeho dialogy. Mám ráda jeho feminní vzpouru k pozici oběti. Zkrátka ho miluji se vším všudy a považuji, jak za nesmírně originální, tak za fungující.

plakát

Do samoty v tanci (2008) (TV film) 

Pokud máte zájem sledovat dobové dokumenty z procesu s Miladou Horákovou, pak doporučuji desetidílný "Proces H" Martina Vadese. Pokud chcete vidět podle všeho velmi zajímavou inscenaci-operu Aleše Březiny "Zítra se bude ...", Hřebejk udělal její záznam. Proč se tedy koukat na tohle? Co je tu navíc? Zbývá docela zajímavý pokus o rozhovor s bývalou dělnickou prokurátorkou Ludmilou Brožovou-Polednovou. Ten sám o sobě by mohl být velmi zajímavý a popravdě si myslím, že by se do toho měl ještě někdo seriózně pustit než nám ta paní zemře případně zesenilní. Třeba právě Olga Sommerová, proč ne?. Nicméně spojení výpovědi paní Brožové s divadelní inscenací nepovažuji vůbec za šťastné. Použité záběry bych viděla raději spíš ve Vadasově nebo nějakém podobném dokumentu. Přece jen je nacvik představení něčím jiným než holá realita. Spíš si ale myslím, že výpověď paní Brožové by si zasloužila vlastní dokument, kde by byl prostor pro pochopení a interpretaci toho, co nám ta paní vlastně říká. (Nejlépe bez toho, že by někdo diváky naváděl, co si mají myslet. ) To je úkol nesnadný, ale zajimavý. Zde rozhodně nebyl naplněn.

plakát

Zákon a pořádek (1990) (seriál) 

Cože???? Takový povedený seriál a tak mizerné hodnocení. Jsem mimo já nebo všichni ostatní. Tohle je jeden z mála kriminálních či soudních seriálů, u nichž důvěřuji tomu, že nějak souvisí s životní realitou. Tedy s tou new yorskou, samozřejmě. Tady se zločinci nepřiznávají pod tíhou důkazů, ale uvažuje se nad tím, zda důkazy stačí na obvinění a posléze na odstouzení. Tady není nejvíc podezřelej nevinej, ale samozřejmě jako v životě většinou vinej. Jen tady se zamýšlí žalobce nad tím, jaké obvinění předložit, aby ho soudce přijal, nad tím, jak případ podat, aby přesvědčil o vině porotu, a taky nad tím, ve kterém státu se soudí čili co si může dovolit. Zajimavé je ono spojení vyšetřovací a soudní fáze, které právě dovoluje ono překročení hranic průměrné kriminálky. Všem čtyřem hrdinům věřím vše, co mi naservírují. Snad až na to, že jsou všichni až podzřele velcí sympaťáci - to v životě nebude asi tak moc běžné. Občas je to na můj vkus celkem zbytečně angažované, ale vlastně jen v míře , které dokážu fandit, a tak mi nakonec ani to nevadí. PS: Mimojiné je to oblíbený seriál Jamese Monaca, to je dost renomovaný kriktik, na jehož názor byste mohli dát, když už ne na můj :). PS.PS. : Nu. Právě jsem shlédla novější verzi tohoto seriálu a popravdě řečeno, byla to pěkná "sračka"! Svůj komentář musím bohužel doplnit: Zákon a pořádek se vysílá už značně dlouho, časem se obměnili snad všichni účinkující. Zůstala jen ona kostra, v níž případ převezmou povyšetřovatelích soudní žalobci. Už po pár řadách jsem cítila, že se ztrácí ona realistická přímočarost, kterou jsem tak obdivovala. Nakonec, jak se zdá, zmizela docela. Teoreticky jsou zápletky zajímavější, prakticky však se z toho stává né průměrný, ale podprůměrný kriminální seriál.Mé dobré hodnocení se tedy týká jen verze s původní partou.

plakát

S čerty nejsou žerty (1984) 

"Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo vždy dobro vykoná." To říká Faustův Mefisto. Můžeme čerty samozřejmě vidět jako pokušitele, ale není přece nic nesmyslného v nich spatřovat i uskutečňovatele spravedlnosti na této zemi. A z toho hlediska nevím, proč se kdo z vás pozastavuje nad kladnou úlohou čertů v této pohádce. ( Takový ďábel je třeba i Wolland z Bulgakova Fausta a Markétky.) Tady i tam si my lidi na páchání zla vystačíme dočista sami a nebýt ďábla, který je alespoň občas ztrestá, byl by život na zemi opravdu peklo. - I pokud jde o mne patří tahle pohádka mezi nejoblíbenější, asi hned po Vorlíčkově Popelce. - A nejspíš díky písničkám Svěráka a Uhlíře jsem vždy měla dojem, že v ní poznávám svěrákovsky laděný humor. I když scénář je dílem zcela někoho jiného, takže ten dojem musí být nesmysl.

plakát

Pomsta šprtů (1984) 

Těžko říct, jak bych reagovala dnes, ale svého času jsem se na tomhle fakt pobavila. Jde o film žánru - "kolejní" humor. Legrace je to místy obhroublejší. Za připomínku snad stojí, že slovo nerd se nedá dočista přeložit jako šprt. Nerd je nemožně vypadající týpek na s minimalním společenským statusem. Často tak trochu intelektuál, nikoli ale bez podmínečně. Nejspíš čte hodně sci-fi a komiksů a tráví hodně času u počítače.

plakát

McLeodovy dcery (1996) (TV film) 

FIlm jsem neviděla, ale vzhledem k dosud jedinému zde přítomnémému komentáři si dovoluji upozornit, že toto je film!, který byl pro u nás uváděný seriál pouze východiskem. Nejsem si jistá, jestli si to všichni hodnotící uvědomují.

plakát

Přátelé (1994) (seriál) 

Tak kult tohohle seriálu jsem nikdy nechápala. Podle mě je to takovej lepší průměr. Typický komerční produkt. Mladí, hezcí, dobře oblékaní - no samozřejmě trochu potrhlí hrdinové - řekla bych - snaha o sitkomovou podobu Beverly Hills. ne že bych se ale u toho nikdy nezasmála.

plakát

Father Ted (1995) (seriál) 

Dějiště: Craggy Island, zapomenutý ostrov kdesi poblíž Irska a místní fara. Postavy: Tři kněží odsouzení svými nadřízenými - pro ne zcela přesně specifikované incidenty - k zřejmě doživotnímu pobytu zde. Dobře uklizení, nikoho neohrožující, nikoho nezajímající. A tak hlavním nepřítelm je jim (mimo místního biskupa) především nuda. - Tenhle seriál mě vážně baví ... A baví mě o to víc, že sama přesně nerozumím tomu proč. Je to s podivem, ale přestože jsou tři hlavní hrdinové notně přemrštění, dokážu uvěřit v jejich existenci. A tak se ptám, co je to, proboha, vlastně za chlapíky? - Teda vidím jako muže odsouzeného k životu, který si nevybral - v totálním zapadákově, navíc spoutaného pravidly, o nichž není na 100% přesvědčen. Věčně unuděný, deprivoný, občas rebelující - nikdy příliš. Dougal je zas velké naivní dítě, takový čistý bloud, který zásadně říká, co si myslí, i tehdy, kdy je to naprosto nevhodné. Byl by z něj bezvadnej hippie. Pokud jde o můj názor, tak na Craggy Island ho určitě uklidili právě pro jeho nebezpečnou upřimnost. Pak je tu ještě Jack, ale rozebírat jeho osobnost nemá mnoho smyslu, protože ji dávno utopil v lahvích whisky. Každopádně vypadá na chlapíka, kterému žádná pravidla nikdy nezábranila v tom, užívat si život podle svého. Celkem rozjetá partička, která to však ke své smůle většinou nemá kde rozjet :) - Příjde mi příliš jednoduché označit Otce Teda nálepkou "proticírkevní" humor. Je to spíše ten nejprapůvodnější druh legrace, kdy si utahujeme z důstojných věcí. Řekla bych, že Almodovarovy jeptišky z jeho filmu Černá roucha jsou vzdálenými příbuznými tehle irské trojice duchovních. Pravda, i já si teď nechtěně budu představovat, že to v katoliské církvi vypadá jako v tomto seriálu. Ale koneckonců, kdyby to na ostaních farách vypadalo jako na té z Craggy Islandu, byla by to docela legrace.

plakát

Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993) 

Mnoho jsem si toho od tohoto filmu neslibovala. Vlastně jsem se mu docela dlouho vyhýbala. Možná i proto mně nakonec příjemně překvapil. Řekla bych, že Čonkin patří k tomu zajímavějšímu s české porevoluční filmové tvorby. Ve vesnici Rudá se splétá mnoho absorudních a zároveň velmi charakteristických příběhů, - od vojína Čonkina zapomenutého na stráži, - přes místního "Mičurina" snažícího se využít potenciál hoven, - předsedu kolchozu, který vzorně poslouchá, co mu radí shora a bojí se, že ho právě proto zatknou (mezi příkazi patří i zasít obilí v době sněhu) - až po členy KGB, krátící si volný čas čtením komických udání. Vše vyvrcholí závěrečnou bitvou, v níž se střetnou Rusové s Rusi a obě strany předpokládají, že ti druzí jsou Němci. Všude je plno nesmyslných nařízení, ale nikdo se raději na nic neptá ... Nakonec je přece třeba jednat spontáně, ale při tom organizovaně. :) PS: Ruské znění by k tomu sedlo mnohem víc než český dabing, se kterým jsem to musela vidět.