gudaulin

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %.

Při sledování Štvance IRA jsem si vzpoměl na podobný snímek španělské produkce Krycí jméno Vlk, kde hlavní hrdina pro změnu infiltroval řady baskické separatistické organizace ETA. A to srovnání nedopadlo pro Štvance IRA moc dobře, protože ten druhý počin mi přišel daleko filmovější a mnohem lépe propracovaný. V případě britského filmu mi přišel scénář tak nějak nedotažený, dost důležité motivy jednání a rozhodování hlavní postavy byly buď zamlčené nebo nedůvěryhodné. Navíc skutečný Martin McGartland byl při své činnosti asi hnán podstatně menším altruismem než se snaží film diváka přesvědčit, a jeho pohnutky byly přízemnější. Celý ten proces lámání a rekrutování spolupracovníka britských bezpečnostních služeb je strašně odbytý a v praxi by Martinovo rozhodnutí na základě takové nabídky bylo čirým bláznovstvím. Film samozřejmě hodně těží z prostředí, kde se odehrává, tedy z války a terorem rozdělené země, a z toho, že vychází ze skutečných událostí, byť jak je to celkem běžné a logické, si je vykládá částečně podle svého. Jenže co naplat, i když se mi chce dát čtvrtou hvězdičku, přijde mi to moc televizní a mrzí mě nevyužitý potenciál. Celkový dojem: 65 %.

Pomalejší a artově zpracovaný pohled na mizející samurajskou komunitu během reforem a modernizace v 2. polovině 19. století v japonském císařství. Yamada se tady vyhýbá obvyklé mytologii kolem samurajů a jejich umění vládnout mečem. Takže divák očekávající zuřivé bitvy a desítky zloduchů proklátých hrdinovou zbraní tady ostrouhá a režisér mu místo toho nabídne jeden tragicky vyznívající souboj, navíc podaný realistickým způsobem. Spíš mu jde o názorový střet mezi postavami, které charakterizují japonskou společnost své doby. Do výzbroje japonských jednotek už zřetelně pronikají palné zbraně a přes konzervativní odpor feudálních elit je jasné, že éra samurajů se chýlí ke konci. Trochu mi vadil charakter hlavního hrdiny, který svou naivitou a upřímností tak trochu budil dojem Limonádového Joea. Jeho rozhovor se správcem provincie ukázal hranice, kde se zásadovost mění v nepraktické blbství. Celkový dojem: 65 %. Při vyšším tempu a "evropštějšímu" herectví by to bylo za silnější 4*.

Je to zajímavé, japonské filmy ze současnosti mě často oslovují a jsem schopný jim nadělit bez problémů nejvyšší hodnocení. Historická tématika a především tzv. samurajské filmy mě ale obloukem míjí. Nedokážu se obvykle vžít do mentality hrdinů a po emocionální stránce mi film tak nějak proklouzává mezi prsty, a to včetně těch nejslavnějších jmen, jako je Kurosawa. Samuraj je Kitanův příspěvek k v Japonsku tak oblíbenému žánru a využívá tradiční nadsázku, kdy hrdina bez problémů vyřídí desítky protivníků, krev stříká na všechny strany a o výsledku bitvy obvykle rozhoduje jediný vyvolený bojovník. Je to plné rituálů vycházejících z jiné kultury, občas patetické, občas naivní a prakticky neustále hodně nadsazené. Racionální část mého já se na podobnou produkci dívá se silným despektem, ale naštěstí tady pomáhá Kitanův ironický nadhled, vtípky, kterými příběh shazuje a pomrkává přitom na svého diváka a žánrového fanouška. Svůj snímek navíc zdobí ukázkami místní kultury, takže závěr filmu proskotačíme v duchu lidové veselice. Taky jsem si vzpomněl na svá teenagerská léta, kdy jsem hltal takového Hrbáče a Samuraj se dá označit za romantizující dílko podobné úrovně a zaměřené na podobného konzumenta. Takže s přimhouřenýma očima za 3* a celkový dojem 55 %.

Krimi-thriller odehrávající se v nedaleké budoucnosti, který staví na vytříbeném a poměrně originálním vizuálu. V Evropě to sci-fi snímky nemají lehké, protože producenti obvykle nedokážou najít odpovídající rozpočet a taky kvůli tomu, že američtí filmaři mají přece jen větší tradici a celý žánr sci-fi vlastně dlouhodobě ovládá americká literární produkce. Scénář mohl slibný námět manipulace s lidskou osobností rozpracovat zajímavějším způsobem, protože přes akční prvky kopírované z americké produkce a solidní herecké výkony u nás neokoukaných herců je celý děj předvídatelný a celá zápletka je z mého pohledu mělká. Celkový dojem: 55 %.

Všechny filmy Alfreda Hitchcocka, i ty jeho nejslavnější, je pochopitelně nutné posuzovat v kontextu dobové tvorby, protože se na nich logicky částečně podepsal zub času. Přesto řada z nich je podle mě filmovou lahůdkou a současní tvůrci se často jejich kvalitám ani vzdáleně nepřiblíží. Jeho filmy jsou pro mě obvykle sázkou na jistotu. O to větší bylo zklamání u tohohle snímku, protože v mých očích vůbec nefungoval a měl jsem velkou práci ho vůbec dokoukat. Může za to hrozně naivní a předvídatelný scénář, který jako by byl napsán o 20 let dříve. Režie je stále spolehlivá a obsazení hvězdné, ale to nic nemění na tom, že jsem ve scénách, které měly být napínavé, stěží zadržoval smích. Hitchcock přitom určitě nechtěl napsat parodii, pouze lehce odlehčený thriller. Takových ostatně natočil víc. Shoduju se tentokrát s pohledem uživatele flanker.27. Celkový dojem: 40 %.

Stejnojmenná novela bratří Strugackých podle mě nepatří ke špičce jejich tvorby a ke všemu neměla tehdy sci-fi u vedení sovětské kinematografie na růžích ustláno. Neexistovala ani tradice, nebyly k dispozici vhodné triky a rozpočet a ani scénář a režie zdaleka nedokázaly přenést atmosféru literárního díla do filmové podoby. Dnes je tenhle film cenný spíš pro sběratele a žánrové fanoušky jako svého druhu kuriozita. Už jen tím, že ji natočilo studio svazového státu, kde je jedna velká rovina, ačkoli se příběh odehrává uprostřed vysokých hor. Současné hodnocení je myslím trošku ovlivněné nostalgií uživatelů. Celkový dojem: 40 %.

Celkem funkční sitcomový humor bohužel kazí postavy, které přesně vystihl uživatel Radek99. Tak unikátní sbírku maloměšťáků v rozpuku věku člověk jen nepotká a lze se jen domýšlet vzhledem ke známému faktu, že člověk se obvykle mění jen k horšímu, kam až to ve svém snobství a měšťáckém pozérství ke stáru dopracovali. Po shlédnutí tří dílů jsem zatoužil přidat se k pankáčům někde v kanálu a to si vzhledem ke svému věku a rodičovskému postavení nemůžu dovolit. Takže s tímhle seriálkem jsem udělal rázný konec.:-) Celkový dojem: 40 %.

Ani mé třetí setkání s tvorbou Darrena Aronofského neskončilo dobře, i když tentokrát za to nemůže ani tak osoba režiséra, jako především námět, jehož prostředí a hrdinové mi prostě přijdou odpudivé. Wrestling považuju za pokleslou zábavu, i když to je především problém poptávky publika bažícího po nových gladiátorských zápasech. Nemám navíc nijak v lásce ani Mickeyho Rourkeho a s čestnou výjimkou Angel Heart mě žádný z jeho snímků nepřivedl k nadšení. A do třetice všeho, jeho hrdina mi nepřišel ani trochu sympatický a za svůj osud si mohl se vším všudy sám. Vybral si a zaplatil svou cenu. Jeho obsazení přitom sedí - vzhledem k jeho boxerským úletům a povaze je typově obsazený přesně. Do nějaké velké hloubky ten film určitě nejde, je předvídatelný a postavy, ať už hlavního hrdiny nebo striptérky, která jak jinak je zároveň starostlivou matkou a touží po úniku z tohohle zkaženého prostředí, zavání tak trochu kýčem. Celkový dojem: 45 %.

Svými dvěma předchozími celovečeráky nasadil George Clooney laťku tak vysoko, že vyvolal velké očekávání, které Tvrdé palice tak úplně nenaplnily. Určitě nejde o špatný film, ale tahle romantická komedie ze sportovního prostředí neměla určitě ani ambice útočit na oskarové vavříny nebo změnit pohled na kinematografii. Je pár sportů, které přímo programově nemusím, jako např. box nebo právě americký fotbal, ale naštěstí tvoří prostředí amerického fotbalu jenom východisko pro rozehrání konverzačních přestřelek mezi Georgem Clooneym a Renée Zellweger, které filmu výrazně napomáhají. Příjemná oddechovka se solidním hereckým obsazením a řadou slušných vtípků. Celkový dojem: 60 %.