gudaulin

Bohdan Sláma je jeden z mála současných českých režisérů, který má podle mě svým divákům co sdělit. Potíž je v tom, že ne vždy volí adekvátní prostředky a docela často mu vychází spíš neživotné konstrukty než skutečné palčivé příběhy ze života. V případě Čtyř sluncí jsem už po pár minutách měl pocit, že Sláma hovoří jiným jazykem, než jakým vládnu já. Míjení je v tomto případě absolutní. Po 33 minutách trápení jsem to vzdal a v tom případě se pochopitelně vzdávám i hodnocení pomocí hvězdiček. Kdybych ale dokázal dokoukat do konce, bylo by skutečně hvězdičkové nadělení skromné. Patrně extrémně skromné. Karel Roden se v jedné scéně ptá přítomných, proč tu jste, co tady děláte, a já jsem se celou dobu ptal, proč na to koukám, když existují tisíce rozumnějších způsobů trávení volného času...

Expozituru hvězdičkami bodovat nebudu, protože jsem letem světem přelétl první dva díly a rychle poznal, že by pro mě tento seriál znamenal ztrátu času. Hana Vagnerová, jak to ostatně zaznamenává řada dalších komentů, ve své roli není uvěřitelná a vzhledem k dominantní pozici, jakou v seriálu má, představuje velkou zátěž. Chtělo to jiný casting a patrně i mnohem víc zapracovat na scénáři. Takhle je to jen další z řady tuctových nováckých seriálů. V porovnání s výsledkem je zajímavé, jaké naděje vkládalo vedení Novy do tohohle dílka...

Má to být dosud nejlepší seriál z dílny televize Nova, ale sledování prvního dílu mě ani v nejmenším nepřesvědčilo o tom, že by stálo za to věnovat svůj čas sledování tohohle projektu. Tak jako o tom, jestli budete koukat na televizní film, rozhoduje prvních deset minut, tak i seriál nastavuje nějakou laťku, a ta z Okresního přeboru mi přišla docela nízko právě v tom nejzákladnějším, a to je scénář. Navíc prostředí fotbalu nejen v nižších soutěžích považuju za opravdu problematické a za jeden z mála úspěchů při výchově svého syna považuju, že jsem mu rozmluvil fotbal a přivedl ho ke karate, které má jako sport určitě zdravější morální klima a navíc ho může v životě i prakticky upotřebit. Nehodnotím ani procenty ani hvězdičkami, protože zůstalo u jediného dílu.

V tomhle případě se vzdám hvězdičkového hodnocení, protože jsem snímek v určitém momentě vzdal. Viděl jsem ho totiž v televizi a přistupoval jsem k němu s nemalým očekáváním. Chtěl jsem zkrátka vidět novou Baraku, jenže podobnou kategorii filmů založených na velkolepých záběrech přírody je bez debat potřeba vidět na velkém plátně nebo přinejmenším na televizní obrazovce maximální velikosti a kvality obrazu. Takhle to není ono a dojem z filmu to výrazně kalí. Přesto si myslím, že Zamilovaná zvířata nedosahují kvality slavných snímků své kategorie a režisér mohl z námětu vymáčkout víc. Chtělo to větší dynamiku a odvážnější střih. Takhle je emocionální dopad oslabený.

Hvězdičkové hodnocení se neodvažuju dát, protože jsem film po nějaké době vzdal. Celá série Dannyho parťáků mně nesedla, jedničku jsem nehodnotil, protože se mi velice záhy vykouřila z hlavy, dvojka dostala 2* a u trojka by, pokud bych v sobě našel odhodlání vydržet, obdržela patrně totožné hodnocení. Problém přesně vystihl Matty, když napsal, že kterýkoliv díl televizních Podfukářů v něm vyvolal neporovnatelně větší zájem a nadšení. Zrovna tak to cítím i já. K legendám, jako je Podraz, vzhlíží Dannyho parťáci z úctyhodné vzdálenosti. Je to možná i proto, že v případě Dannyho parťáků je už od začátku jasné, která bije, a film neobsahuje nějaké zásadní zvraty a šokující odhalení. Vzhledem k plejádě hvězd, rozpočtu a reklamě je to na můj vkus velmi průměrný film.