gudaulin

Z emocionálního hlediska téměř dokonalý snímek, který vychází ze skutečných událostí, které se odehrály během nechvalně proslulé genocidy v roce 1993. Výborný scénář, kvalitní obsazení a chytrá režie. Výsledkem je film, který bodoval po celém světě a kruté události ve střední Africe dokázal zprostředkovat daleko lépe než sdělovací prostředky. Jeden z nejlepších filmů posledních let. Celkový dojem: 100 %. Není to ale film, který by dokázal zprostředkovat dobrou náladu, je to tíživé svědectví o zemi, která je deformovaná svou chudobou a etnickou nenávistí.

Stejnojmenná novela bratří Strugackých podle mě nepatří ke špičce jejich tvorby a ke všemu neměla tehdy sci-fi u vedení sovětské kinematografie na růžích ustláno. Neexistovala ani tradice, nebyly k dispozici vhodné triky a rozpočet a ani scénář a režie zdaleka nedokázaly přenést atmosféru literárního díla do filmové podoby. Dnes je tenhle film cenný spíš pro sběratele a žánrové fanoušky jako svého druhu kuriozita. Už jen tím, že ji natočilo studio svazového státu, kde je jedna velká rovina, ačkoli se příběh odehrává uprostřed vysokých hor. Současné hodnocení je myslím trošku ovlivněné nostalgií uživatelů. Celkový dojem: 40 %.

John Cleese patří k mým oblíbeným hercům a Hotýlek zase k legendám britské televizní zábavy, Britové jej označují za nejpovedenější sitkom všech dob. Nepochyboval jsem tedy, že s tímhle seriálkem prožiju pár příjemných večerů, ale opak byl pravdou. S každým dalším dílem moje hodnocení klesalo a kdybych viděl všechny, patrně se dostanu na dvě hvězdičky... Problémem je Cleesovo přehrávání ale i celkové překročení míry. Řada vtipů má velký potenciál, jenže je přehnaná na hranici trapnosti. Někdy přece stačí náznak... Poloha konverzačního humoru ve stylu " Ano, pane ministře " by seriálu sedla mnohem víc. Celkový dojem 50 %.

Jedno se Miyazakimu musí nechat - jeho filmy představují obvykle originální svět a originální příběh, není to obvyklé ždímání klasických pohádkových motivů, které každý zná nazpaměť. Jeho Zámek v oblacích je gejzír obrazové fantazie, jde o svérázný druh pohádkové fantazy se zřetelně protiválečným poselstvím. Výborná kresba, inspirovaná zjevně klasickou japonskou mangou, pečlivá animace a hlavně barvitý děj, kde ožívá svět magie, démonů a čarodějů.První půlka je spolehlivě na pět hvězdiček, v poslední třetině je ale scénář zbytečně překombinovaný, dobrodružný příběh se mění v romanci, která si na konci s příchodem zachráněného prince, šťastnými úsměvy a pusinkami nebezpečně pohrává s kýčem. Nejvíc mi v paměti utkví čarodějův zámek jako zvláštní kombinace chaloupky na kuří nožce a průmyslového komplexu, který jakoby vypadl z tvůrčí dílny Terryho Gilliama. Celkový dojem: 80 %.

Klamavá reklama je trestná, ale vypadá to, že přirovnání ke špičkovému špionážnímu snímku Jeden musí z kola ven tvůrcům u fanoušků žánru prochází. Možná je to dané tím, že jej hodnotila hrstka uživatelů. Ve srovnání s Alfredsonovým kouskem totiž seriál vychází jako laciná napodobenina luxusních kabelek na vietnamském tržišti. V mých očích nefunguje prakticky nic castingem počínaje, protože Laurenci Kinlanovi bych věřil spíš snobského britského dandyho než elitního špióna, přes šílenou překombinovanost až po absurdně přepálený závěr, který by se hodil spíš do nějakého komiksu plného spikleneckých teorií. Dalo by se napsat, že Hra se s vážnou tváří snaží o totéž, oč se snažil akční pulpový Salt. Jenže ten se pohybuje přece jen v žánru, kde lacinost scénáře tolik nebolí. I v rámci zábavné fikce je zapotřebí dbát na to, aby celek působil v duchu toho, oč se snaží, uvěřitelně, a v tom Hra fatálně selhává. Těch zásadních zvratů je tolik, že to působí až jako nechtěná parodie. Nepoměrně líp se povedlo vytvořit zábavnou špionážní hříčku tvůrcům seriálu Takoví normální Američané. Ani ten není z reálného života, ale působí důvěryhodněji a má uvěřitelnější charaktery. Celkový dojem: 25 %.

Pro mě nejslabší Fincherův snímek, ani ne tak kvůli režii, tam si režisér drží laťku, ale kvůli překombinovanému scénáři, kdy nad řadou míst je lepší vůbec nepřemýšlet, jinak divák zjistí, že to prostě nemůže fungovat. Herecky přitom je to zajímavě obsazený snímek a hlavně výborně odehraný - Michael Douglas i Sean Penn patří k herecké špičce a pro Deborah Karu Undger mám slabost. Dokáže vtisknout svým ženským postavám erotický náboj. Jenže ten scénář se spoustou na první pohled efektních zvratů mi opravdu vadil. Celkový dojem: 45 %.

Nemůžu si pomoct, ale Hra bez pravidel mě nepřesvědčila natolik, abych jí dal více než 2*. Solidní námět a slušné herecké obsazení podle mě nemůžou zastřít fakt, že Jindřich Polák se ke svým slavnějším kouskům teprve prokousával a režie mě zkrátka a dobře nepřesvědčila. V porovnání s moderními dynamickými thrillery se nedají zastřít chyby ve scénáři, předvídatelnost a protivné momenty s kvílivou hudbou, která má vyvolat pocit napětí. Celkový dojem: 45 %. Ve své době nicméně vyčnívala Hra bez pravidel už jen tím, jak potlačovala ideologičnost a žánrový schématismus předchozí tvorby.

Inu, výprava byla skvělá, ani Hollywood by se za to nemusel stydět, ale jestli u celovečerního filmu ocením nejvíc výpravu, je něco trochu špatně. Ten film má v podstatě velmi rozumnou stopáž, ale subjektivně mi přišel tak o 20 minut delší a po větší část té doby mi přišlo, že něco skřípe v dramaturgii. Ruské reálie jsou sice vystižené dobře, po herecké stránce se nikdo stydět nemusí, ale jak říkám, plynutí času jsem si přesto stále uvědomoval. Tahle koprodukční záležitost nakonec spadá do široké skupiny filmů, co neurazí, ale ani nenadchnou. Celkový dojem: 60 %.

Roberta Altmana jsem vždycky považoval za "svého" režiséra, nevadí mi jeho zeširoka pojaté vyprávění se spoustou vedlejších postav, neunavuje mě množství nenápadných odkazů na slavné osobnosti filmové historie, přelomová díla a kultovní scény. Nenudí mě ani typicky altmanovsky vlažné tempo. Oceňuji jeho preciznost a škodolibost, s jakou znevažuje zaběhané postupy filmového průmyslu. V případě Hráče bych se vyhnul označení komedie, jakkoliv některé scény mohou lehký úsměv vyvolat. Zato prvky satiry jsou nepřehlédnutelné. Z celé obsáhlé Altmanovy filmografie právě Hráče považuji za jeho nejvyzrálejší kousek, kterému kraluje suverénní Tim Robbins v hlavní roli. Ten je mimochodem jedním ze tří důvodů, proč Hráči věnovat svůj čas. Druhým je chytrý scénář a tím posledním Altmanova pečlivost. Celkový dojem: 90 %.

Hodně zdařilé spojení ruské klasiky z pera satirika N. V. Gogola a členů souboru Činoherního klubu z doby jejich největší slávy. Tady člověk pochopí, co znamená dokonale sehraná herecká parta a herecké nasazení. Komedie, která mluví k dnešku, konec konců je o lidských slabostech, které nás doprovází od nepaměti. Hráči se dají považovat za jakýsi předobraz dnešních populárních britských Podfukářů a jiných rafinovaných podvodnických partiček. Celkový dojem: 95 %.