H34D

Pěkně vyobrazená 60. léta v popředí se stinnou stránkou "bohémského" života barových muzikantů. Více než polovina filmu zdařile kombinuje ono hloubkové vykreslení života nedoceněného hudebníka a do černé situace se hodící černý humor. Vsuvky s kočkou, či Johnem Goodmanem jsou typicky Coenovské a dělaly mi upřímně radost. Problém je, že film nikam pořádně nesměřuje a vyloženě artovský, nebo chcete-li podvratný konec se zdá zbytečně frustrující z hlediska neuspokojené divácké zvědavosti (mizerná katarze). Osobně se mi jeví, že podobně jako u Serious Mana zde chyběl větší počet nápadů, které by zdůraznily, co vlastně chtěl básník říci... (jinými slovy začínám být na Coeny příliš hloupý :) ) 7/10

Překvapivě nápadité béčko! Bez okolků a zbytečných hollywoodských vysvětlovaček nás háže přímo do akce - do něčeho, co se tváří jako boj o přežití proti vnějšímu nepříteli (tematizace Huntingtonova střetu civilizací), ale přitom se přemění na boj o přežití proti nepříteli vnitřnímu. Ať už tím myslíme nepřítele ve vlastních řadách nebo nepřítele v samotné lidské nátuře, která pod tlakem ustupuje k primitivnosti... Menší problém představuje, že spousta psychologických posunů vychází spíše z dementnosti postav, ale vyloženě do očí to nebije, charaktery jsou totiž fajně béčkové, takže i nějaká ta dávka demence je jim přirozená. :) Závěr je pak famózní... 7/10

Bylo by sice zajímavé, kdyby se Homeland pokusil udělat pro výzvědné služby to, co pro policejní práci dokázal The Wire, ale ono nakonec vůbec nevadí, že zdejší realistické jádro je občas obaleno nějakou hollywoodskou senzaci, či absurdní náhodou, která situaci pořádně opepří. Na jedné straně máme brilantní tým CIA a proti nim fanatické, ale neméně chytré teroristické organizace. Tedy klasický boj "dobra a zla", který se snaží těžit ze skutečných událostí a realistických postupů. Krása seriálu však spočívá v tom, že mezi těmito institucemi osciluje charismatická agentka balancující na hranici geniality a šílenství a voják-hrdina, který si ne a ne vybrat stranu. Homeland oplývá výbornou atmosférou, vypjatými situacemi, ale zároveň neopomíjí ani propracovaný vývoj charakterů včetně jejich vedlejších vztahů, což je něco, co možná trochu scházelo v čistokrevně policejních seriálech jako je třeba The Shield. Speciálně je pak třeba dodat, že velkou porci úspěchu mají na svém triku skvělí herci... PS: Čtvrtá i pátá série jsou neméně super! 9/10

Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10

Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10

Že já kráva pitomá od Kar-wai Wonga zase čekal děj a přitom vono nic nepřišlo! Co se týče vyobrazení lásky, subtilnost zde nabyla nového rozměru, ten se nazývá "nula dé", protože si jí skoro nevšimnete. Přijde mi, že emoce byly až příliš přiškrceny. Pán a paní Čongovi se míjí na chodbách, nic se neděje, dají si spolu nudle, nic se neděje. Nakonec pan Čong pošeptá své tajemství do díry, přičemž ta díra nepatří paní Čongové... Sorry, neberte mě vášně (já je v romantických filmech totiž potřebuju). 4/10

Pro mě velký filmový přešlap. Netušil jsem, že Kar-wai Wong do svých filmů nerad umísťuje děj, předpokládal jsem, že přítomnost policistů a pašeráků drog v jednom filmu bude mít nějakou souvislost, předpokládal jsem, že druhá polovina filmu bude alespoň v něčem navazovat na tu první, jenže nestalo se tak. Ó, ta zpropadená očekávání! Chungking Express je čistý art s někdy podivnými, někdy ukňouranými postavami, které občas jednají hodně nesmyslně. K údajnému kouzlu tohoto filmu jsem si zkráka nenašel cestu. 4/10

José Padilha určitě nezklamal, natočil poměrně slušný akční film, jehož politické pozadí je vlastně popředí. Postavy nejsou dvourozměrné, film rozpracovává jejich motivace i hlavní politický spor. Kdyby i sám Robocop byl více přemýšlející bytostí, určitě bych film hodnotil ještě lépe. Jeho vnitřní konflikty totiž nepramení z jeho vůle, ale z vnějších zásahů - vzali mu emoce, tak jedná bezcitně, "cosi" mu navrátilo emoce, tak jedná jako člověk. Takových zjednodušení je ve filmu více, je přímočarý a příliš hollywoodsky uhlazený. Takže i když se na to dívá dobře, nezanechá to v diváku příliš velkou stopu. 7/10

Pokud bych se snažil odmyslet si existenci originálu, možná by remake nebyl tak špatný, jenže zapomenout se dá jedině s kvalitní hypnózou a tu nový Oldboy neobsahuje. Základní problém remaku spočívá v jeho zjednodušení, v jeho snaze o srozumitelnost a vlastně i korektnost - Oldboy v emerickém podání má příliš obroušené hrany. Spike Lee vypráví v typicky hollywoodském stylu až příliš lineárně, bez esenciální extravagance a úchylnosti, která je pro vykreslení tohoto příběhu tak důležitá. Chybí také lehce filozoficky laděné momenty, které diváka donutí přemýšlet. Následující text obsahuje SPOILERY. Původní Oldboy je film především o lásce a ta se v remaku téměř nevyskytuje. U Adriana jde o zneužívání, u Joeho spíše jen o fyzický akt incestu, u obou postav se tedy srovnává pouze po formální stránce to, co se stalo s tím, co je společensky korektní. Korejský Oldboy je nádherný v tom, že i přes nepřijatelnost incestu, láska mezi oběma dvojicemi přetrvala. 4/10

Carpenter není můj šálek čaje a rovnou přiznám, že nemám na to jej zhodnotit s nadhledem. Polovinu času jsem si říkal, že tohle a tamto jsou super nápady, ale přesto se mi nepodařilo pořádně proniknout do atmosféry a už vůbec ne se bát. Zpomalení zombíci a monstra, která ve skutečnosti nikoho neohrožují, mě zkrátka nebraly, spíš se mi zdála velice zajímavá myšlenka zombie invaze prostřednictvím četby. Celkově celkem fajn psycho, ale pro mě nic víc... 6/10