H34D

Děkuji svým milým spolubydlícím, že mi ukázali pár klíčových scén z této abysmality, čímž mě podnítili k sepsání následující úvahy. Nebudu tento text nazývat komentářem, neb jsem z filmu viděl jen úryvky, ale jak již pravil Goethe "detail vypovídá o celku", a tudíž i já k onomu celku, jménem Zdeněk Troška, mám co říct. Že Babovřesky dosahují skutečného tvůrčího a uměleckého dna již bylo řečeno ostatními, já chci však poukázat na to, že tento problém začíná přerůstat hranice filmového média, potažmo umění obecně a začíná být nebezpečný. Masově sledované filmy se stávají více než neškodnou zábavou. Jak pravil známý myslitel Slavoj Žizek, mnohdy právě filmová fikce utváří naši realitu, resp. vnímání reality - film ovlivňuje tvorbu naší ideologie. Filmy se v dnešní době stávají prostředkem k sociálnímu učení, jsou nositelem určitých sociálních vzorců, a tedy mají vliv. Na řadu tedy přichází otázka: nese autor určitého uměleckého díla za něj odpovědnost? Má odpovědnost za to, jak bude jeho dílo přijato audiencí? Inu, kloním se k názoru, že spíše ne, protože umění by nemělo být nijak omezováno a svazováno. Mělo by být zcela svobodné, pokud a dokud neomezuje svobodu někoho jiného. Teď by se mi chtělo říct něco o tom, že výjimka potvrzuje pravidlo, popř. že vražda na tyranu není zločinem, aby jasně vyplynulo, že - ne, nechci Trošku zavraždit - ale, že zrovna filmař jako on by za intelektuální regres, který svou tvorbou způsobuje, odpovědný být měl. Ale naštěstí na tom stavět nemusím, neboť kámen úrazu Zdeňka Trošky přichází s tím, že on sám se za umělce per se nepovažuje. Naopak se vymezuje proti filmovým kritikům a vydává se za lidumila, který zkrátka točí filmy pro lidi, přičemž jako argument mu slouží sledovanost a výdělky jeho filmů. Pokud Zdenda skutečně chce něco dělat pro lidi, pak by jistě měl přijmout alespoň základní odpovědnost za dopad své tvorby na publikum. Zdeněk Troška svými Kameňáky a nyní i Babovřeskami záměrně na lidi vypouští primitivismus a kokotismus nejhrubšího zrna. A pokud jej přímo nevytváří, pak jej minimálně legitimizuje a potvrzuje, říká "takhle je to správně". Záměrně českým divákům sere do huby a chlácholí sebe i ostatní, že je to v pořádnu, neb my přece ty jeho sračky tak dychtivě žereme! Ano, jistě je i naše chyba, že Troškovy filmy sledujeme, možná i větší porce viny náleží nám, jenže problém masy lidí spočívá v tom, že si někdy není schopna říci "dost". Zkrátka někdy neplatí, že víc hlav víc ví, ale právě naopak - viz psychologie davu... Neměl by být Troška jakožto autor-lidumil ten, kdo udělá první krok a přestane nám podsouvat, že je normální chovat se jako postavy v jeho filmech, popř. že je normální si jeho odpadní filmy užívat a "učit se" z nich? To, že se prase rádo rochní v bahně přeci neznamená, že na něj budeme donekonečna bahno přisypávat. Samozřejmě, že pro řadu primitivních lidí je pohodlnější nepřemýšlet a raději se vyvalit na dvě hodinky u Troškova majstrštyku, jenže takhle se z toho primitivismu průměrní diváci nikdy nevyhrabou... Neříkám, že je třeba 24 hodin denně sledovat "ČT2 - ty dokumenty", ale cíleně ze sebe dělat čuráky u Babovřesků? Všichni diváci, jak tady jsme, se tím akorát utvrzujeme v tom, jací jsme primitivní kokoti. I když já tedy jen zčásti, protože jsem celý film neviděl. :) Nechci tady svolávat proletáře všech zemí, protože socialismus je hnůj, ale kurva lidi, když už nic, tak aspoň přestaňte na toho Trošku chodit do kina! 0/10

Jasně, že film je příšerně natočen, obludně sestříhán, je zdlouhavý i na poli 80 minut, nudný, prázdný atd. Hlavní otázkou však je, zda u toho dokáže být i zábavný, či alespoň v některých místech legrační? Mno, moc ne. Souboje sice jsou něco tak ultra-trapného, až se místy uchichtnete, ale bohužel to nestačí. Je to opravdu hrůza. 0/10

Rainmaker je nesmírně sympatický v tom, že kombinuje hutné scény ze soudní síně včetně propracovaného právnického pozadí s vnitřním prožíváním jednotlivce (hlavní postavy). Všechno má tak nějak osobnější i osobitější nádech. Matt Damon se diváka skrz obrazovku téměř dotýká a postava rozkošné Claire Danes pak podtrhuje lidské, ovšem nikoli naivní, vyznění. Tento systém funguje mnohem lépe, než kdyby byl emotivní rozměr filmu rozvíjen pomocí poškozeného (oběti) v soudním procesu. Film je v podstatě geniální v tom, jak se dokáže vyhnout patosu i klišé, ke kterým probírané téma tolik svádí. Do všeho je navíc přimícháno několik chytrých myšlenek a snad i zrnko humoru. Že všechno funguje tak skvěle jako celek, není zásluha nikoho jiného než mistra Coppoly... 9/10

V době studené války musel mít tento film úplně jiný a dnes už jen ztěží pochopitelný rozměr. Člověk byl ještě stále nadřazen nad sílu výpočetní techniky, žil v iluzi nedotknutelnosti svého soukromí a své svobody, a přesto každé jeho slovo mohlo být zachyceno a nesmazatelně zaznamenáno. Jenže jak praví známé přísloví: s velkým odposlechem přichází velká zodpovědnost, a právě pár nevhodně vyřčených, ale zvěčněných slov může rozhodovat o životě a smrti... Coppolův Rozhovor je intimní film o podivínském samotáři, kterému to všechno jaksi přerůstá přes hlavu. Snímek se více než na fakta soustředí na vnitřní prožitky hlavní postavy, které se v působivém finále stanou neudržitelnými. Bohužel cesta k onomu finále zrovna nepřekypuje dějem... 6/10

Obří rodinné sešlosti plné formalit jsou zkrátka zlo. Někteří egoističtí hlavouni rodiny, kteří svolávají tetičky a synovce i z toho nejzapadlejšího kolene, aby uctili pseudo-důležitost rodiny si zkrátka neuvědomují, že z násilného slučování příliš rozdílných lidí do jedné intimní společenské akce nemůže vzejít nic dobrého. Rodinná oslava tohle pěkně ukazuje. Navíc dobře dává do kontrastu formální, uctivé chování navenek s odhalováním skandálních kostlivců ve skříni. Ne všechno je v Rodinné oslavě detailně propracováno a postavy se ne vždy chovají logicky, ale jako komorní drama nelze než doporučit. 7/10

Pár správných chlapů je skutečně film, který dostojí svému názvu a není to jen díky vynikajícím hercům, ale také díky dobře napsaným charakterům. I na takových vedlejších postavičkách, jako jsou dva obžalování, je pěkně vykresleno, co to znamená plnit rozkazy a jakou ctí je býti "americkým" vojákem. :) Právo v soudní síni i nepsané rudé právo (a tím nemyslím vaše oblíbené noviny) rozpracováno do kvalitního scénáře se postará o skvělý filmový zážitek ze staré školy. 8/10

Ellen se ukázala jako velmi kvalitní i zábavný host, její úvodní řeč byla vyloženě bombová, ovšem 3 hodiny jsou 3 hodiny, navíc drtivá většina děkovných řečí byla na jedno brdo, tak se muselo hodně přeskakovat. Na druhou stranu Jared Leto předvedl jednu z nejlepších řečí, co jsem kdy na Oscarech, či Glóbech slyšel. Mezi udělenými cenami příjemně překvapil úspěch Gravitace, ale trošku zamrzelo přehlédnutí Vlka z Wall Street a to zejména v kategorii nejlepší film, kde se bohužel naplnil jeden z vtipů Ellen... 6/10

I s odstupem času velmi slušný film. Tomu Cruisovi role arogantního, avšak šarmantního mladíka skutečně sedí. Řada scén dodnes neztratila nic ze své stylovosti a Cruisův flirt také stále funguje. Škoda, že tempo je v druhé polovině (po inkriminovaném incidentu) zbytečně rozvolněné. 7/10

Výborné obsazení, z filmu i po letech teče testosteron po litrech. Atmosféra není špatná, akce vypadá také dobře, ale problém je ve scénáři. Ten neobsahuje žádnou chytrou kličku ani náznak hlubší promyšlenosti. Působí spíš jen jako improvizace namakaných alfasamců v upnutých tílkách. Navíc samotné charaktery jsou až příliš polarizované - hodného poldu nedoplňuje zlý polda, ale naprosto dementní polda a Nicolas Cage je místy až komický dobrák. Jen tomu Malkovichovi padla role jako hrnec na prdel. Con Air určitě není nuda, ale konkurence v podobě Skály, či Tváří v tvář je příliš silná... 7/10

Propracované drama, jak z hlediska psychologicky laděné výpovědi o postavení ženy ve společnosti, tak z hlediska vyprávění, které kombinuje tři různé příběhové roviny a teprve postupem času odhaluje jejich vzájemný vztah. Nepřirovnával bych Hodiny k mozaice, kde všechno je propojeno se vším. Jednotlivé příběhy mají sílu i samy o sobě, každý vykresluje zcela jiný aspekt role ženy a každý k tomu používá jiné období. Kromě vynikajících hereckých výkonů patří mezi největší předností filmu, že dokázal vystihnout optimální balanci mezi působením na emoce a působením "na mozek"... Opravdu kvalitní drama. PS: Claire Danes je nádherná :) 8/10