H34D

Verhoenova oddychovka, v níž je kromě jednoho polo-frontalu jeho rukopis téměř nepoznatelný. Podobně jako u Boha masakru se zde jedná o skromné, téměř divadelní drama několika postav. Na pozadí lechtivé zápletky leží klubko intrik, které protagonisté rozmotají až do... nudného konce. Steekspel rohzodně má na poli 55 minut, co nabídnout, zápletka je hutná, děj netrpí hluchými místy a nenachází se zde žádné artovské prostoje. Problém spočívá v tom, že děj je předvídatelný, šablonovitý a postavy dosti nezajímavé. Obzvláště mužské charaktery jsou vyloženě nesypmatické a svou arogancí otravné. Tam, kde Polanski buduje drama skrz gradující interakce barvitých charakterů, Verhoeven jen monotóně odkyvuje povinné dialogy v příliš uhlazeném, "sterilním" prostředí. 5/10

Pokud Crimes of the Future byly zdlouhavé, nudné, dějově rozbředlé a až přehnaně pseudointelektuální, tak pro Stereo to platí dvojnásob. Zaujalo mě jen pár pronesených myšlenek, jinak se jednalo o hodinu utrpení. Tohle je opravdu obsahově prázdný film, Cronenberg prostě neměl mnoho, co sdělit. Myšlenky v jeho celovečerní prvotině by se daly shrnout v 10 minutovém kraťasu. Jediná pozitivní věc na mém filmovém zážitku byla, že jsem film viděl v příjemné atmosféře pražské výstavy Cronenberg Evolution. 2/10

Nedokážu si moc představit, jak může tento (byť) velmi profesionální počin oslovit někoho, koho nezajímá Steve Jobs, ani historie počítačů. Je pravda, že Danny Boyle prostřednictvím kulometných dialogů Aarona Sorkina servíruje takřka "dokonalé" zpracování životopisu jedné osobnosti, ale zrovna mě tohle koule nerve... Bez výtek, ale také bez nadšení. 7/10

Kubrick ve 28 letech vytváří na svou dobu dokonale natočené a myšlenkově vyspělé dílo s působivým dějem a silnou antimilitaristickou pointou - ano, přesně to jsou Stezky slávy... Přímé a vzdálené kamerové náhledy a nájezdy (často z lehce snížené perspektivy) jsou efektní i efektivní a delší kontinuální záběry mě zaujaly zejména u válečné sekvence, kde se ukázalo, že není vždy třeba zběsilého střihu. Přesto s akční scénou postupu vojáků nejsem zcela spokojen, protože byla poněkud jednostranná, bez viditelné konfrontace. Stezky slávy jsou však mnohem více o rovině soudní a ta je, včetně pohnutek postav, vyobrazena a vygradována až na samý vrchol geniality. Přestože Stezky slávy nejsou stoprocentně zábavné, jsou opojné a geniální. 9/10

Za tento "nejlepší nerealizovaný scénář" bych malého Wenthwortka nejraději zavřel zase na pár sérií do vězení. Zručný a správným způsobem úchylný Chan-wook Park se sice snaží zaujmout drobnými vizuálními finesy a několika osvěžujícími hrátkami, jenže z hovna bič zkrátka neuplete. Již v Bakjwi se režisér potýkal s problémem, kdy se neúspěšně snažil nahradit poctivý děj "podivnou" atmosférou, jenže Bakjwi bylo aspoň odvážné a snad i trochu zajímavější, co se týče vnitřních pocitů postav. Stokerovi jsou prázdní, napětí zde téměř nefunguje, potenciál hororou zůstal hanebně nevyužit... Chan-wook Parku, samozřejmě tě mám rád, jen tě teď musím mít rád o něco míň. 4/10

Filmové zpracování Stopařova průvodce po Galaxii srší nápady od začátku do konce, je vyplněno pestrým prostředím a udržováno při životě odlehčeným, místy až lehce stupidním, humorem. Nemohu říct, že bych se nějak extra bavil, rozhodně nemohu říct, že bych si z filmu odnesl nějakou myšlenku, nicméně nuda to rozhodně není... 7/10

Snaha vytřískat ze stárnoucí kung-fu legendy ještě pár ostrých kopaček a efektních přemetů je chvályhodná, Chackie Chan totiž rozhodně nepatří do starého železa. Jeho nasranost sice nepůsobí tak mocně jako odhodlání k pomstě Arnolda, Slye, anebo Keanu "Wicka" Reevse, ale dá se na to koukat. Na co už se koukat moc nedá, je způsob, jakým je celý příběh vystavěn. Pomineme-li zbytečný úvodní emo patos, tak scénář je i nadále konzistentně dementní. Postavy si počínají tak nelogicky, až to hatí celý zážitek z filmu. 5/10

Film s dobrými a zajímavými nápady, které mohly krásně podpořit ujetost i vtipnost drogového příběhu mimoňských flákačů, kdyby se měly pořádně o co opřít. Dějová linka je takřka nulová, a tak po pár atraktivních záběrech s netradičně umístěnou kamerou a slušivými i trefnými vizuálními hrátkami drogofilmové opojení vyšumí neznámo kam, zatímco zbyde jen nuda a paradoxně i nijakost (druhá polovina už nemá moc co nabídnout). I tak se však výborné herecké duo se specifickým ztvárněním jejich prazvláštně sympatických charakterů postará o nadprůměrný zážitek. 6/10

Nebudu zastírat, že první cca 3 díly nejsou nic extra, spíše jen budují takovou familiární atmosféru 80. a 90. let. Postupem času to určitě oceníte a nemusíte být zrovna cinefil, který masturbuje nad Blízkými setkáními třetího druhu. Partička odvážných kluků z amerického předměstí si získá vaše sympatie a hlavně po tom cca 3 díle se začínají projevovat i zajímavé sci-fi aspekty. Nechci přímo říct, že příběh má dětský nádech, protože pár míst oplývá solidně hororovou atmosférou, nicméně musíte počítat s tím, že hlavními hrdiny jsou tady děcka, takže některá místa, včetně vyvrcholení 1. série mohou působit naivně. Celkově ale příjemné a za herecké výkony určitě palec nahoru. 7/10

Těžko uvěřit, že natolik odvážný, kontroverzní, surový i syrový snímek vznikl již na počátku 70. let, Sam Peckinpah předčil dobu nejen nekompromisním zpracováním lidské bestiality a zlověstné agrese, ale i svižnou režií a moderním střihem. Jistě, úvodní tlachanda na vesničce se pořád může zdát dlouhá, ale záhy se začnou dít věci... Utlačovaný a podřadný samec v podání skvělého Hoffmana se snaží zachovat diplomatický přístup až do poslední vteřiny, téměř na hlavu si nasrat nechá, jenže pak to vypukne - na brýlcích se objeví první prasklina, vidění se zbarví do ruda a mladistvý intelektuál nám pěkně znázorní, co si představuje pod pojmem "nedotknutelnost obydlí". Ovšem ani tak neprojeví jedinou známku psychopatie, stále se jedná o naprosto pochopitelný a přirozený charakter umožňující diváku identifiaci. O to děsivější je pak uvědomění, že kousek nelítostného zabijáka se může skrývat v každém z nás (pokud nás k tomu dotlačí okolnosti)... 8/10