Dr. Hawkeye

Horory nemám obecně moc rád (zejména díky přívalu s*aček typu Saw, kde většina "strachu" je nahrazena hnusem či masochistickou radostí nad tím, jak ti tvůrci umí krásně efektně zmasakrovat lidské tělo), a proto jsem se na tento film docela těšil (a taky kvůli Leně Headey, že...). Ve výsledku jsem ale byl zklamán. Těžko říct, zda jde o špatný horor o monstrech z z říše "za zrcadlem" nebo o velmi povedené ztvárnění Capgrasova syndromu... Nevím... Možná je chyba na mém přijímači...

Tak jsem si dopřál tento film po letech a musí se přiznat, že jsem se velmi bavil. Skvělé herecké obsazení a výborné situace (a to nemyslím vůbec ironicky). Jediné, co z toho filmu patrně dělá jen taškařici, která si od křapíků z ČSFD vysloužila 44% procent je fakt, že jej pánové Šebánek s Čepelkou nevnutili po smrti Oldřich Lipského (kterému byl scénář původně určen) někomu jinému... Třeba dvojici Macourek/Vorlíček... a dnes by to byla klasika jako Pane, vy jste vdova. A nebo Jindřich Polák, který měl zkušenost ze Zítra vstanu a opařím se čajem? Zkrátka a dobře - hlavní "zásluhu" za výsledek vidím v Jiřím Chlumském, který se v drtivé většině věnuje televizním projektům (Místo v životě, Ošklivka Katka, Kriminálka Anděl)... obrovská škoda promarněné šance...

Filmařina s velkým F. Tom Hanks je prostě národní poklad a Clint Eastwood režíruje jako Bůh. Skvěle podaný příběh podle skutečné události. Bez zbytečného patosu nebo rozmáchlých gest. Pro diváka je to radost sledovat.

Během let, které uběhly od premiéry jsem film viděl hodněkrát a stále ho řadím mezi své nejoblíbenější sci-fi filmy. Navíc ani s odstupem let neztrácí nic na své audiovizuální opulentnosti. Teď po zhruba 16 letech od premiéry mě zase mrazilo, zase jsem byl fascinován vším, co vidím a slyším, pousmál se nad tím, jak jsem před lety sjížděl soundtrack stále dokola (je geniální a nesnažte se měnit můj názor) a s nemalým údivem mi až teď došlo, že zásadní postavu filmu hraje můj oblíbený Mark Strong... Skvělé a po letech si to dám znova...

Zcela bez mučení se přiznám, že zbožňuji "Slunce, seno... (a nejvíc "... a pár facek"), kterému se film až podezřele podobá - letní komedie, rázovité postavičky, jih země (Čechy nebo Morava, vyjde to na stejno), téma "zakázané lásky" a svatby, které není přáno, ale nakonec k ní v tajnosti dojde; a nakonec dojde i na ty facky, kdy se porve celá ves. Do toho ne zcela vzorový farář a děsivě přehrávající herci... a k tomu hraje Čechomor... Jenomže "Slunce, seno a pár facek" natočil rázovitý režisér z jihočeské vesničky Hoštice (u Volyně) a použil k tomu často neuvěřitelné naturščiky (tetičky, strýčky, babičky, rodiče) a celá ta řachanda plyne ze zažitých a okoukaných (byť patřičně přehnaných) situací. Oproti tomu Dušan Klein, obecně mnohem zručnější režisér, se na rozdíl od Trošky zaměřil na jih Moravy. A v tom vidím první kámen úrazu - rodilý Slovák na Moravě (tedy té jižní) nikdy nežil, film obsadil do většiny rolí českými herci, kteří s těmi moravskými kolegy opět ztvárňují další parafrázi na téma "moravský exot" a ve filmu se mu hlavní dějový oblouk (měl-li tam nějaký být) sype pod rukama až hanba. Plusový bod si paradoxně zaslouží za mnohem vkusnější product-placement - jistě, chlastá se tam Černá hora, pokrývač "Skokan" používá krytinu Bramac, hlavní hezoun (herecky zcela prkenný Šimůnek) jezdí v Mitsubishi a Polívka prodává ve svém konzumu tablety "Vyprošťováku"... ale všechno je to tak nějak mnohem přirozenější, než v předešlé celovečerní reklamě na drogerii Teta a Starobrno... Navíc znám pár lidí, kteří stejně jako osazenstvo vesnice propadli vášni "military reenactment", ale ani tento motiv nepozvedne film nad podprůměr.

Náboženské obřady a rituály, mystické a magické prvky, kouzelné propriety, symbolický závěr, to vše činí z filmu zvláštní, až pohádkový snímek. Symbolický závěrečný „souboj“ mezi mladým Nianonkorem a jeho otcem Somou připomíná mystiku filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Těžko interpretovatelné, přesto (a možná právě proto) velmi působivé.

Skoro bych dal i čtyři hvězdy, protože je to velmi akčně nabušené, americký patriotismus z toho nestříká tak moc, Eckahrtovy rysy jsou ostré až skoro řežou plátno a ani ti emzáci a jejich technologie nevypadá špatně. Ale špatně se dělá z kamery, která se klepe vlastně neustále. Ano, chápu, že bylo záměrem vytvořit nervózní až takřka dokumentárně vypadající film, ale proč se proboha musíme optikou ruční kamery dívat i na klidné dialogy nebo umírajícího civilistu. Po pár desítkách minut mě z toho začala mírně bolet hlava.

Na svojí dobu nadprůměrná porce zábavy. V porovnání s tím, co přišlo o nějaký ten pátek později, takřka geniální dílo...

Za 68 dní mám svatbu, takže mě místy opravdu mrazilo :-D

Z hovna bič neupleteš? Ale kdeže! Charismatický Mike Rowe dokáže, že si budete užívat i ty nejhumusnější práce na světě...