Carodej_pes

Baltazar spouští v oceánu divákovy duše ledovec, který jednoho dne snad kamsi dopluje a ošklivě narazí. Jak mám potom já hodnotit něco, co vlastně ještě neskončilo?

Čím víc vplouvám do Tarkovského tvorby, tím víc ve mně nikoli uzrává, ale hnije přes šest let starý zážitek z kina, v němž jsem Antikrista poprvé spatřil. Je těžké říci proč se nyní na Triera dívám s opovržením, ale velkou zásluhu na tom má zřejmě srovnání Antikrista se zlem v Andreji Rublevovi. Opravdu mne neuráží hrubost, s jakou Trier zde a Tarkovskij v Rublevovi vykreslili násilné scény. Zatímco ale Rublev za pomoci těchto scén splétá ústřední motiv díla, Antikrist zde působí samoúčelně, vyprahle – film jakoby existuje pouze pro tyto scény. Je to sice radikální pohled na věc, ale je důležité mít na paměti, že v případě sledování Antikrista nelze využít jemnocitu. Pokud to někdo dokáže, pravděpodobně žije v iluzi, že umění nemá/nemusí být krásné, aby splnilo svůj účel. Antikrist sice je po řemeslné stránce krásné dílo, ale jeho obsahový rozměr je naprosto šeredný, ztřeštěný a duchaprázdný. Věnování celého spektáklu právě památce Andreje Tarkovského je tak jen zoufalým výkřikem maličkého Larse, který svého velkého učitele prosí o odpuštění. Antikrista vnímám jako latentní přiznání tvůrce, že na své cestě selhal.

Jeden z vrcholů světové kinematografie. Film toho vzácného druhu, který jde až k nitru všeho, přitom jako by jen ukazoval stromy.

Love, love, love. Opravdu krásný zážitek; kdyby z toho někdo udělal jídlo, byl by to guláš skutečných mistrů kulinářského umění. (Nabízí se mi srovnání s příběhově a žánrově taktéž rozsekaným Holy Motors, jež jsem viděl pár dní před Atlasem, ale prozatím to nechám bez komentáře.) Atlas mraků trvá chvíli (vzdor faktu, že stopáž má nadprůměrnou), ale má tendenci usadit se v hlavě navěky věků.

neviděl v kině.

Film, jemuž dělal generálku nevybroušený snímek 21 gramů. Iňárritu zpracoval čytři navzájem propojená vlákna naprosto geniálním způsobem a po celou dobu tak v podvědomí diváka splétá psychologický obrazec, k jehož prozření dojde až v samotném závěru.

Spíš než klasický dokument čekejte jedno dlouhé interview. A to mimořádně plodné! Výjimkou nejsou ani výrazně osobní otázky na téma lásky, aktuální radosti ze života apod. Přes všechna pozitiva ale snímek ubíjí až přílišná těžkost dle mého nedobře promyšlené koncepce – střídání zpovídání mistra v přírodě se záběry z jeho filmů. Nerozmělněná nálož myšlenek, která by šla příjemně strávit během jedné hodinky, ovšem únavná – sic velmi obohacující – se stopáží necelých dvou hodin.

Důležitým prvkem při hodnocení tohoto filmu je divákova perspektiva, z jaké na dílo nahlíží. Žijeme v době, která Batmana vykresluje trochu jinak, než kdysi. Zasloužil se o to režisér Nolan se svým takřka až krajně realistickým pojetím tématu a důrazem kladeným na vážné poselství příběhu. Ve vizi Tima Burtona chybí jak realismus, tak i to poselství. Otázkou však je, zdali je to dobře, nebo špatně? Z mé perspektivy: já radši „moderního“ Batmana, jehož skvěle doplňuje vpravdě geniální počítačová/konzolová hra Batman: Arkham Asylum. K již přežitému filmovému zpracování chovám však nostalgické city z dob, kdy jsem si jako malý hrával s figurkou Temného rytíře. Batman se vrací je tak pro mne pouhou nostalgií s plytkým obsahem. Avšak důležité toto dílo jest v pochopení celého fenoménu jménem Batman, tedy alespoň v to věřím, jelikož jako všechno, i on se vyvíjí a opomíjet minulost – jak víme ze školy – není hezkou vlastností žádného z nás (milovníků statných mužů s výrazně vyztuženým suspenzorem).

Viděno jako poslední z trilogie. A paradoxně to tak bylo dobře, protože ačkoliv se Batman Begins honosí škatulkou „akční“, akce je na něm tím nejnepovedenějším prvkem – a já se na ni po zhlédnutí obou Temných rytířů upřímně těšil ze všeho nejméně. Naštěstí s ní ale Nolan šetřil, k čemuž mu napomohl i výborný výběr záporáka Scarecrowa – muže, jenž nebojuje pěstmi, ale plynem ovlivňujícím psychiku. Škoda relativně malého prostoru, který postava Cilliana Murphyho sama o sobě dostala (její činy se však prolínají celým filmem, zvláště pak démonicky perverzním závěrem).

Za 3. díl.