HonzaBez

Na tomto snímku jsou rozhodně nejzajímavější záběry na bourání starého Mostu a už jen čistě kvůli tomu stojí za to tuhle jinak hodně průměrnou detektivku shlédnout. Samotná zápletka je docela zajímavá, byť by mohla být o chlup ještě lepší, kdyby divák to, že Trojan (Jiří Adamíra) svou ženu nemohl zabít, v tom úvodu neviděl.  Připomínku bych jinak určitě měl k hudbě Ladislava Štaidla, která mi místy vzhledem k  samotnému (smutnému) ději nepřišla úplně příhodná.

"Vitana za Vás vaří, Musil za Vás myslí…." :D Kdyby jeden Musil to by ještě šlo, ale když oni jsou tři...:D Vcelku nápadité a dost vtipné. Jak většinu starších filmů pro děti by už ty dnešní děti asi moc nebavily, tenhle má v sobě podle mě svým sci-fi námětem stále jiskru.

„Víte, co je to čest? Nedat si nic líbit a radši zahynout, než odpustit křivdu...“ Když Radoslav Brzobohatý říká, že "spravedlnost je jen v mých rukou", má v očích ohromné odhodlání. Celkově tu svou roli zedníka Kašpara Léna se silně vyvinutým citem pro spravedlnost sehrál velmi věrohodně. Stejně jako Jan Pivec onoho cynicky lakotného obchodníka, ačkoliv tahle postava mohla mít možná trošku i více prostoru. Výbornou službu zde jinak (z hlediska celkové atmosféry filmu) dělá komorní klavírní či houslová hudba. Moc jsem si ji užíval.

"Do pekla..." Hodně depresivní film o životě válečného invalidy. Přitom to s ním do jisté doby vypadalo tak nadějně. Získal licenci na flašinet, našel si ženu a pak... Co se stalo pak...? V první řadě musím říct, že nejsem zastánce filmů, v nichž musí věci kolem diváků dovysvětlovávat vyprávěč. A že tedy v tomto filmů to bylo hlavně o vyprávěči. To on posouval děj vpřed a bez jeho komentářů bychom moc nevěděli, co se obrazovce odehrává, případně co si myslí/prožívá hlavní hrdina. A to mi nepřijde jako úplně správně. Silnou stránkou filmu je určitě kamera s řadou dlouhým záběrů a pak jednoznačně hudba, zádumčivá hudba klasického střihu. Ale celkový dojem spíše průměrný. PS: Ta scéna, kdy Josef Kemr vysvětluje hlavní postavě, jak funguje flašinet mě určitě potěšila. Docela obdiv k jeho výborné němčině 

Růžové sny jsou zvláštní film. Na jednu stranu se tu v duchu jakési variace na téma Romea a Julie setkáme s celkem realistickou konfrontací dvou odlišných kultur. Musím přitom říct, že tak silný vhled do života v romské vesnici jsem ve filmu možná ještě neviděl. Ona konfrontace dvou odlišných kultur má přitom i své hudební vyjádření, kdy vcelku typická hudba Petra Hapky (snová i hravá) se mísí s typickou folklorní hudbou romskou. Nejhezčí jsou však poetické/snové pasáže, v nichž je kouzlo jakési letní poezie. Tak jako léto vždy pomalu odchází, odešla i poněkud naivní láska dvou mladých lidí odlišných kultur. Láska odešla, krása mladičké Ivy BIttové zůstala.

Vlastimil Brodský v roli "donchuána proti své vůli" je doslova k popukání, a ve scénáři je jinak řada velmi vtipných hlášek, takže jsem to na dlouhou dobu viděl na plný počet hvězdiček. Leč ten závěr, kdy i v tom vztahu Ludvíka Podzimka s mladičkou Janou Brejchovou se opakují typově pořád ty samé situace jako s jeho předchozími ženami/milenkami, mi už připadal maličko jako nastavovaná kaše.  A najednou ty jednotlivé výlevy z jejich společného vztahu byly až moc zkratkovité. Stejně tak mi v závěru už trochu lezla na nervy jinak ze začátku výborně svěží a chytlavá vokálová hudba Evžena Illína. Ono když se něco furt opakuje, tak se i to nejlepší "jídlo" přejí...Co jinak ale jako milovník vážné hudby oceňuji, byly všechny ty scény ze zkoušek i koncertů komorního orchestru.

"...Dagmar Králová láká chlapy na tu svou tuzexovou fasádu a ještě na něco, co se stydím napsat... " Tu "fasádu" měla tedy Regina Rázlová v titulní roli vskutku luxusní. Ačkoliv divákovi je od začátku vlastně jasné, jak důvod její vraždy tak i potenciální okruh pachatelů, kriminalisté (Jelínek a Hlušička) se v tom přeci jen chvíli plácají. Druhá (zcela nesouvisející) vražda se totiž vrahovi Králové velmi hodí. Musím tedy říct, že kdyby divák nebyl (skoro) vždy o krok napřed před poznáním kriminalistů, měla by ta kriminálka větší napětí. Ale jinak je to jedna z těch lepších starších československých krimi. Herecky určitě zaujme Jiří Lábus v roli koktající řidiče. Od začátku pak zní zajímavá hudba Svatopluka Havelky, která se někdy ve třetině rozvine ve velmi příjemnou píseň "Kytky začnou kvést" v podání Olgy Blechové - Matuškové. Přemýšlel jsem zda nezůstat jen u průměrných třech hvězdiček, ale i kvůli této písni a krásné Olze Blechové, která si zde střihne sice jen menší, přesto ale pro vývoj děje ne úplně nepodstatnou, roli, přidávám tu čtvrtou.

"Spravedlnost je radost i hořkost, až je člověku z toho nanicovatě..." Z téhle televizní adaptace jedné z Čapkových povídek člověku rozhodně nanicovatě být nemůže. Naopak je radost v ní v první řadě pozorovat Vladimíra Menšíka v jedné z jeho spíš vzácných dramatických poloh. Moudrého strážmistra Brejchu zde zahrál s grácií sobě vlastní. Tohle Dudkovo televizní zpracování je jinak spíše minimalistické, ač stále dostatečné k tomu, aby člověk cítil ducha první republiky. Možná překvapí, že k tomu jeho tvůrci vůbec nepotřebovali hudbu (a vystačili si místo ní jen cvrlikáním cvrčků). Mě to ale dnes onu radost u obrazovky monitoru zkazit nemohlo. Stačilo mi totiž se opět potkat s moudrostí, kterou do svých povídek Karel Čapek vtělil. Možná na tom, že "spravedlnost moc radosti nepřináší," něco je. Co však vím jistě, že sledovat, jak jsou Čapkovi povídky ve svém pohledu na lidskou člověčinu stále aktuální, je radost pohledět.

Romanticky naivní mladík v podání Jaromíra Hanzlíka, Jana Brejchová v jedné ze svých vcelku typických rolí "femme fatale". Kdo by ji odolal? Tento dobrodružně-romantický námět s téměř hororovým finále jsem neznal, tak pro mě ten závěr byl překvapivě výborně vypointovaný. K onomu duchu této maličko papundeklové televizní inscenace mi pěkně sedla romanticky vzrušená hudba Miloše Holečka.

Jedna hospoda a jeden její správce a tři armády, tohle nemůže dobře dopadnou říkal jsem si. A vida, nakonec vlastně i dopadlo... Tohle historické malometrážní drama z jednoho z těch období, kdy jsou osudy obyčejných lidí konfrontovány s "velkými dějinami", zaujme především výbornou téměř mrazivou atmosférou. Vojáci se bijí, krev teče, stodola hoří... A přesto v působivě natočené závěrečné scéně na obloze vysvitne sluníčko. "Tři císaře jsme tu už měli, teď tu máme tři krále..." Vánoční chorus do závěrečných titulků je už je jen takový pěkný bonus. S takovouto se těším, že Josef Abrhám ml. brzy natočí nějaký celovečerní film.