HonzaBez

"Vítěz je vždy jen jeden, to je málo do páru...." Komorní drama s excelentní dvojicí G. Vránová a E. Cupák o tom, že vánoční čas může někdy přinést do domu i zcela neočekávaného hosta. Přinést může i určité mírně groteskní situace, při nichž G. Vránová dělá vše proto, aby se její děti nic o tomto nedozvěděli. A především pak přináší řadu zajímavých dialogů, které odkrývají minulost obou hlavních protagonistů. Ačkoliv jde o minulost poměrně trpkou, vyústění příběhu v sobě přináší i jistou naději. Vždyť co by to bylo za vánoce bez naděje...

"Nevěřte nikomu, kdo Vám slibuje ráj na zemi, protože ráj si musí zasloužit každý sám..." Koukám, že jsem mezi mými oblíbenými uživateli až na jednu výjimku jediný, koho téhle pohádka tak nadchla, aby dal plný počet. Co oceňuji především, je naprostá originalita příběhu. Aby v nějaké pohádce málem došlo na popravu čertů, kteří tak zcela absurdně přemýšlí nad tím, co s nimi bude po popravě, to opravdu asi ještě žádné autory českých pohádek nenapadlo. Opravdu vtipně absurdní zápletka. Moc se mi taky líbila celá řada politických narážek a jinotajů na naši aktuální politickou situaci. Co se Vám si třeba vybaví u slov rychtáře: "musíš mít buřty a pivo a pak si s lidma můžeš dělat co chceš" ? No jasně, krásná narážka na Babiše a jeho koblihy... :D Líbily se mi též chytlavé písničky, zvláště duet Bonifáce a Markéty. Pár drobných výhrad bych asi měl, ale v tomto případě u mě vítězí ta originalita v kombinaci s politikou.

Pohádka ve znamení StarDance....:D Matouš Ruml, finalista letošní série StarDance, coby (alespoň ze začátku) "chřupan" Honza a moderátor této soutěže Marek Eben, coby učitel a Honzův průvodce ve světě dvorní etikety. (A k tomu ještě Pavla Tomicová z minulé série soutěže).Už tohle samo o sobě je vcelku vtipný nápad. Sám Eben se sice možná až příliš drží polohy vtipného glosátora, která je mu tak vlastní právě z této soutěže, zatímco herecky je přeci jen trošku slabší, až na výjimky mě to však nerušilo. Co jsem si ale hodně užíval bylo jisté zrcadlo, která tahle pohádka umně nastavuje. Zejména pokud jde o totalitní praktiky v Egonově království a podbízivé chování některých lidí vůči takovéto totalitní moci (viz třeba hláška: "být za dobře z vrchností, se vždy vyplácí"). Samotná zápletka pohádky je vcelku originální, až snad na to učení Honzy dvorské etiketě, při níž se mi hned vybavila základní zápletka z Pygmalionu. Některé situace byly sice možná na hraně uvěřitelnosti (třeba způsob úniku rytíře Valeriána z Egonova království), ale jinak jsem se po většinu času bavil, protože pohádce rozhodně nechybí humor. Celkově tedy za mě jedna z těch lepších štědrovečerních pohádek.

Pohádka na mě ze začátku působila trošku moc temně, ale nakonec se z ní vyloupl pěkný a vcelku netradiční příběh.

" Au, au, to to bolí..." Hnusná animace draka, mizerný scénář s nechutnou postavou skřeta, stupidní dialogy a strašná slovenstina Karla Gotta...Dokonce ani ty písně to nezachrání... Měl jsem velký problém to vůbec dokoukat, i když konec byl asi o trošku lepší než zbytek filmu. Ale opravdu jen o trošku.

Vcelku chytlavá titulní melodie Zdenka Marata. Jinak taková standartní detektivka s poněkud vleklým dějem a nikterak výraznými hereckými výkony (snad s výjimkou Bohumila Šmída v zajímavé vedlejší roli).

"Po této zemi se musí chodit a ne lítat někde v oblacích," říká jeden z abiturientů Jan Hlubina v podání Zdeňka Štěpánka. Samotný film svou poetičností a básnickou mluvou jako by se vznášel desítky metrů nad zemí. Místy poněkud patetické, přesto docela kouzelné. O úsměvu Dany Medřické to platí zcela určitě.

"To snad není možný...snad jsem se ještě neprobudil." Tak přesně to jsem si říkal i já, když jsem sledoval tenhle dokonalý "kocourkov". "Kocourkov", v němž strážci obrazu na těle pana Bendy spí s dotyčným (a jeho ženou) v jeho posteli, kde soudce bez mrknutí oka rozhoduje o tom, že pan Benda může bez zábran krást, policista čile asistuje tomu, jak dotyčný krade přímo za bílého dne ( a nechá dokonce okrást i sám sebe) a blázni si v psychiatrické léčebně "hrají" na psychiatra tak věrohodně, že rozeznat je od skutečného psychiatra je téměř nemožné. Spousta absurdních situací (viz třeba scéna, kdy manželka s dvěma kluky hovoří s panem Bendou sedícím na židli na kolejišti a ten ji říká: "Jděte rychle, už mi jede vlak..") a hodně vtipných hlášek (viz třeba scéna, kdy se sousedky dohadují nad tím, proč pan Benda drží asi hladovku: "Proč to asi dělá? Chce být lehčí, aby mohl létat..."). Konec filmu poté, kdy překupník s uměleckými kuriozitami hovoří s Bendou (a říká mu "vy nejste člověk, který je svobodný, vy nejste věc, která je krásná, vy jste bytost, která ztratila smysl"), je ale takový trošku nevýrazný. Jako by tomu chyběla nějaká závěrečná pointa.

Hlídač je jistě velmi zajímavý, pro mne do nedávna úplně neznámý, film. Jen jsem nějak nepobral, v čem má být jako to filmové podobenství. A ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, podobnost se Spalovače mrtvol, jak tu píší mnozí, jsem taky nějak úplně neviděl... Co jsem v tom však naopak viděl, je myšlenka, že snad v každém člověku mohou hřímat jakési (druhým lidem často skryté) běsy. "Pepouška" Vildomce, v podání excelentního Jiřího Hrzána, může divák filmu ( na rozdíl od jeho okolí) od samého počátku vidět jako poněkud zvláštní figurku. Na jednu stranu je to vzorný syn, člověk naivně věřící v dobro v druhých lidech a romantický snílek, co o volných chvílích žije v jakémsi paralelním světě představ o životě na osamělém majáku. Na druhou stranu je to tyran svého psa, co si právě na něm vybíjí ty své "běsy". Ten jeho následný přerod o 180 stupňů v lidské "zvíře" je sice dost otřesný, dá se však snad i trochu pochopit. Vždyť okolní svět (ředitel věznice, vězni včetně toho uprchlého Červinky, částečně i nevěrná manželka) se k němu jako ke zvířeti chová. Ten přerod je završen v okamžiku, kdy Vildomec popře všechny své romantické sny. Jako by tím autor tohoto snímku chtěl říct, že právě ty sny a představy nás zušlechťují či povznášejí a dělají z nás skutečné lidi. Mě zas při sledování tohoto snímku povznášela úžasně krásná hudba Luboše Fišera. Příjemné bylo i setkání s Natašou Gollovou, byť zde má opravdu epizodní roli.

„Táto já jsem tě dneska tolik potřeboval…“ Svět dospělých je někdy z pohledu dětí tak nepřístupný ... Radek, Pavel a Ondra, tři normální kluci vyvedli „klukovinu“. Zvláště jeden z nich Radek teď neví, jak se s tím vypořádat. Venku prší a on zoufale pobíhá ulicemi města, až se nakonec dostane na místo, kde se dozví uklidňující novinu. Kouzelné na tomto filmu jsou obzvlášť některé klučicí dialogy („Poslouchat se musí…. Já bych nikdy někoho neposlech, kdo neříká pravdu… Ani svého tátu? Můj táta vždycky mluví pravdu…“). Vůbec ten dětský svět, v kontrastu s tim dospělackym, je zde vyobrazen docela zajímavě. Jen si tak trošku říkám, jak strašně se za těch 60 let změnila doba. To bezstarostné pobíhání dětí po městě je v dnešní době žel dost nemyslitelné…