barcaacrab

Přestože je příběh vcelku předvídatelný, bylo to dobře strávených 80 minut. Culkin i Wood předvedli výborné herecké výkony a určitě stojí za to vidět jejich začátky :-)

Já osobně jsem se s postavami ve filmu ztotožnila jen díky faktu, že se tato tragická událost stala. Ale nemůžu zase říct, že bych si film užila o něco víc, nebo míň, kdyby se to všechno nestalo. Asi bych na něj reagovala úplně stejně. Seděla bych s naprosto stejně vytřeštěnýma očima, které bych nedokázala od obrazovky odtrhnout.... Ale celkově mi asi nesedlo, že film je takovým dokumentem nedokumentem.

Časem to lepší rozhodně nebylo, ale snazší možná trochu jo. Nějak jsem si totiž s plynoucími minutami zvykla, že se nic dít nebude.

Jack Nicholson vypadá jako blázen už od začátku a díky tomu jsem nezachytila ten správný okamžik, kdy jsem se měla začít bát. Možná kdybych neměla tak velká očekávání, film by na mě zapůsobil mnohem víc, ale to nic nemění na tom, že při správném hororu má napětí gradovat, nikoliv stagnovat. Možná mi to všechno zkazila neuvěřitelně vlezlá, nepříjemná hudba, díky které jsem si přála, aby už to skončilo. I přesto je to výborný Kubrickův počin, který si rozhodně zaslouží svou slávu :-) Možná časem Osvícení přijdu na chuť... (Není těch "možná" příliš na jeden film?:-))

"Konec je teprve začátek." Příběhem jsem proplouvala s naprostou lehkostí, s jakou bych se ráda nesla na té nejlepší vlně... Naprostá přirozenost herců, krásné prostředí, žádný nátlak na emoce a výborný soundtrack. Nemám co vytknout. Navíc AnnaSophia Robb předvedla skvělý herecký výkon na tak mladou herečku. Muselo pro ni být velmi inspirující zahrát si takovou osobu, jakou je Bethany.

Neříkám, že jsem se válela smíchy, ale náladu mi Paulette rozhodně zvedla :-) Jeden z mnoha relax filmů, které nezklamou ani nepřekvapí.

Pokud hledáte inspiraci pro nějaký nový druh tance, smrtelně vážně vám doporučuji postavu poskoka ztvárněnou Timem Rothem. Vlastně velkou část filmu jsem strávila s pusou dokořán a občasnými výkřiky "no sakra, jak se takhle může vůbec hejbat". Ale ty povídky... au to bolelo. Ještěže to Tarantino zachránil, jen je škoda, že kvůli těm prvním dvěma nemůžu udělit vyšší hodnocení. Jednotlivé povídky mají až příliš rozdílnou úroveň kvality...

Myslím, že v tomto případě je důležité hodnotit trilogii jako celek stejně, jako tomu je u Bourna nebo u Návratu do budoucnosti. Trilogii Pána prstenů jsem viděla nesčetněkrát a cestu k mému srdci si vydobyla tak důkladně, že její stopu nikdy nedokážu zahladit. A můžu jen říct, že je pro mě těžké hodnotit jednotlivé části zvlášť, protože je to jeden jediný dlouhý neuvěřitelný příběh. Bylo by to jako hodnotit jednotlivé kapitoly knížky, a to já prostě nesvedu. Nejsem schopna Pánu prstenů nic vytknout, můžu jen doporučit podívat se na nesestříhané verze, protože i ty mají své kouzlo :) A i když příběh, slova, gesta znám skoro nazpaměť, bylo pro mě těžké nepodlehnout dvanáctihodinové pouti za zničením prstenu a nestát se na chvilku součástí příběhu.

Víte, když jste pesimista, cynik, alkoholik, trpíte depresí a vaším denním chlebem jsou prášky, umění a orgazmus, musíte být tak trochu cvok. A kdo vám nejlépe porozumí? Vaše vlastní vymyšlené postavy, které jsou zidealizovaným alter-egem vašich příbuzných a přátel, manželek a milenek. A pokud tato komedie odkrývá něco z Allenova světa, tak to si tedy nedokážu představit. To musí tedy být pěkný kolotoč. Jinak chaotičnost mi k filmu vyloženě sedí, jen je ze začátku těžké se zorientovat mezi postavami skutečnými a "alleno-harryovskými". Nejvíce mě snad bavily scény ječících manželek a milenek, které na Harryho nezadržitelně chrlí své myšlenky plné vzteku, zklamání a hlavně pro mě malých vtipných hlášek ("A s mou pacientkou jebat nebudeš!"). Jsou to právě drobnosti, které mi na tomto filmu bavily. A film jako celek? Chaos, chaos, smích, úsměv, chaos, úsměv.

Robert De Niro a Joe Pesci opět dokázali, že jsou výborná dvojice. Stejně jako v Casinu, Robert De Niro vzbuzuje respekt a máte chuť k němu vzhlížet. Joe Pesci je herec stvořený k hraní choleriků a agresorů. Ze začátku jsou detaily každodenního života obohacující, ale když Ray Liotta v poslední půlhodině filmu popisoval, co bude k večeři a jak to bude vařit, tak jsem si říkala, že už to je trošičku moc. I když možná je to právě ta obyčejnost všedních dnů promíchaná s mafiánským životem, která dává filmu šťávu. A hlášky "Jedna nebo druhá, všechny jsou to píči" (Ray Liotta) a "Já se každou noc usadím a ráno jsem zase volný" (Joe Pesci) mi uvízly v paměti. Po shlédnutí Casina i Mafiánů, volím život ve světě kostek a automatů.