Oktavianus

Důležitá je skutečnost, na kterou jsem myslel po celou dobu sledování: tento film vznikl před sto lety. Už před sto lety tvůrci točili nádherné podvodní záběry a další technické vychytávky, které vůbec nejsou marné. Dějově je snímek také celkem nabitý, kombinace dvou Verneových románů se ukázala jako správná volba (určitě lepší než zůstávat u otrockého přepisu jednoho jediného). Přesto něčím dost výrazně přestřelili - a to délkou. Jakkoli totiž film je dějem opravdu našlapaný, 105 minut je příliš mnoho na zastaralé způsoby vyprávění a zachycení "akčnosti" děje. O zobrazení kapitána Nema, jediné postavě, která mě na Verneově díle kdy zajímala, ani nemluvím. Jindy bych možná i tři hvězdičky udělil, dnes na to ale nemám náladu, proto jsou dvě tak akorát.

Okouzlující film, jen jsem žel bohu viděl nějakou kratší verzi, 95 minut určitě dlouhá nebyla. A to je škoda a chyba, kterou doufám, že napravím. Jasně, jde o pacifistické varování (a já pacifista nejsem) světa, který stojí na pokraji druhé světové války v roce 1950 (dějiny holt byly nemilosrdnější), jsou tam teroristi, agenti, únosy, láska, zvraty jak ze špatného béčkového akčního filmu, navíc má takový podivný zvuk (to proto, že byl natočen jako němý a některé pasáže byly ozvučeny dodatečně), ale: výtvarná stránka je fantastická. Ještě o chlup lepší než třeba v Metropolis, kde jsem se na záběry modelů měst a letadélek díval naprosto u vytržení, tak tady jsem to cítil taky. Nádherný svět, sedm let před relativně podobným vizionářským Things to Come, výtvarně ztvárněný úplně geniálně. To pak člověk odpustí i ten neproduktivní pacifismus.

Ohromení, že bych film viděl v červených číslech, po pravdě po zhlédnutí necítím. Byla to příjemná a zábavná dobrodružná jednohubka, ale asi nic víc. Nicméně připouštím, že se za tím může skrývat moje nechuť k Verneovi a přepisům jeho děl (byť zrovna tohle s ním mělo společné opravdu pramálo). Technicky to bylo zvládnuté vesměs dobře, triky zábavné a záběry na "obří" ještěrky se kopírovaly ještě desítky let poté, nicméně nesouhlasím s tím, že by to byla taková pecka, některé záběry byly natočené vyloženě naivně, interakce postav taky nebyla zrovna na úrovni - ale beru, že když čtu o okolnostech vzniku filmu, lehké to asi nebylo. Měl jsem ale problém se do příběhu vžít, pořád jsem si říkal, že se mi (ne)líbí to či ono, ale ne a ne to začít jen sledovat.

Jaké bylo moje překvapení, když si pustím něco, co považuju za film, několik minut koukám jen na animované záběry oběžných drah planet, říkám si, hm, vědeckej úvod, to jsem zvědavej, co přijde dál... A ono nic dalšího nebude, protože je to naučný film o vesmíru. Naštěstí není špatnej. Je samozřejmě "předpotopní" (nikam jinam se tohle klišé nehodí lépe než sem!), za devadesát let se věda posunula naprosto neskutečně (třeba Pluto: jelikož bylo objeveno až 1930, není o něm samozřejmě ani zmínka, a ono mezitím stihlo být planetou a už jí zase není, je to fofr), ale roztomile udělanej, občas je tam hraná sekvence (nejzajímavější jsou asi záběry na umírajícího Koperníka, na Galilea atd., naopak výjevy bukolického venkova na slunci mě dost nudily). Naopak vize budoucnosti, observatoře a podobně, to je v té primitivní animaci pošušňání. Protože koho zajímá, jak si lidi (nebo alespoň tvůrci tohoto edukativního filmu) představovali cestu do vesmíru a jiné planety, to je něco. Vědí třeba, že tam nebude taková gravitace, ovšem "kosmonauti" nepotřebují kombinézy a kyslíkové masky a nic z toho... O vizích miniaturních národů ani nemluvím. Naopak vzdálené nehostinné planety jsou zobrazeny výtvarně krásně a relativně tak, jak by to i mohlo vypadat. Pokud vás zajímá právě tohle, doporučuju.

Těžko psát komentář, když je tu zcela vyčerpávající Zelvopyrův elaborát... Omezím se tedy jen na několik postřehů. Vyjma proletářského internacionalismu, kterým je celý film prodchnutý, ale kupodivu mi nevadí tolik jako v jiných sovětských filmech z 20. let, stojí za zmínku nebývalá akčnost scén, umocněná jejich neustálým zrychlováním. A to v míře větším než malém, pořád se tam něco děje, ovšem na úkor té "vědeckofantastické" stránky snímku. Po technické stránce film nestojí za nic, ale to už bych začal vykrádat Zelvopyra, tudíž svůj koment raději ukončím.

Příjemný groteskní sci-fi kraťas bez nějakých hlubších ambicí, ale zábavně udělaný a dostatečně krátký, aby se divák nenudil. Jasně, ono blbnutí nad "spícími" lidmi, zamrzlými ve svém pohybu, má zdaleka nejblíž ke grotesce než nějakému vážně míněnému příběhu o fantastických vynálezech a bitkách o jedinou dívku, ale vůbec to nevadí. Co naopak vadí, je to, že Paříž skutečně nebylo možné uspat, takže především v úvodních sekvencích se neustále v záběru míhají jedoucí auta a pochodující lidi, kteří do záběru nepatří, ale asi nebylo možné celou Paříž vylidnit. Jako dokument doby je to ovšem k nezaplacení - takhle vypadala Paříž, když tam žil Hemingway, Fitzgerald, Picasso a další... ach :-) Škoda jen, že kromě hraní si s myšlenkou zamrznutí filmeček nepřináší nic dalšího - pár gagů, soupeření o děvče, rozuzlení s profesorem. A to je celé. Ale René Clair měl Paříž - a najmě Eiffelovku - opravdu rád. Je to vidět.

Nemůžu hodnotit jinak - a to jsem se ještě držel, abych po těch šílených scénách z Marsu se srpem a kladivem, s tím, že "všechno to začalo 25. října 1917...", se Svazem marťanských socialistických republik nebo se závěrečným pálením celého výzkumu a že "teď je čas na opravdovou práci" nehodil do odpadu a jen si tu jadrně nezanadával na ty bídný komouše a vymazal celé to propagandistické svinstvo z paměti. Neudělám to, protože těch několik kladů, které vidím, mi to nedovolí. V první řadě to je překrásné futuristické ztvárnění marťanských prostor, jejich kostýmů, líčení a účesů; v druhé pak složitější systém vyprávění a několik zajímavých režijních a střihačských triků. Bohužel to celé překrývá obludná komunistická ideologie. A ne, nemůžu si ji odmyslet, protože jinak by kromě mnou zmíněných kladů vůbec nic nezbylo. Jinak je to totiž celé jedna velká ideologická hrůza. Jsem rád, že jsem film viděl, a beru, proč je tolik uznávaný a vyzdvihovaný v žánru sci-fi; leč myslím si, že s dvěma hvězdami jsem byl milosrdný až dost.

Velkolepě podané epické vyprávění s probleskující expresionistickou kulisou (interiéry v tomto ohledu skutečně stojí za nejeden pohled), ale s velmi plytkou myšlenkou. Ne, nečekal jsem, že by ve "sci-fi" z roku 1920 šlo skutečně o to sci-fi, ale že tématem celého filmu bude ujetá myšlenka správnosti socialismu, to bylo příliš (správně, nejsem levičák, ani omylem). Proto jsem doufal, že si užiju alespoň titulního mimozemšťana Algola, ale to je spíš zoufalství a zklamání než cokoli jiného. Konec tomu nasadil korunu. Nebýt toho, že kulisy jsou opravdu hezké, hodnotím ještě níž. Tohle fakt ne.

No páni. Já jen zíral. Tenhle film že byl natočen ve dvacátých letech? Christensen těžce, těžce předběhl svou dobu. První minuty jsou ještě celkem standardní a nudné, ale po podivném únosu ústřední dvojice film dostává neuvěřitelné grády. Především neskutečný tajemný dům, který obývají příznivci jakéhosi "kultu Satana", se naprosto vymyká všemu, co bylo v němém filmu dosud k vidění. Gorila, opičí muž, tajemný orientálec, trpaslík, záhadní vězňové a pohůnci Satanovi, to vše vytváří neuvěřitelnou bizarní koláž, která vrcholí na orgiích v samotném doupěti neřesti. (Četl jsem, že se filmem inspiroval Kubrick pro Eyes Wide Shut. Nedivím se.) Škoda jen, že násilné scény, jako je připoutání a bičování nahé dívky u sloupu, je jen velmi v náznacích, zase opustit konvence té doby ve všem nebylo úplně možné. A přiznám se, že pointa mě tak rozsekala, že nosit klobouk, před Benjaminem Christensenem smekám. Protože i to, jak si se snímkem režijně poradil, bylo famózní, thrillerovější druhá část byla natočena lépe, než bývají dnešní akčňáky. Vysoká škola filmu. A proto přehlédnu pár nedostatků (komediální výstupy hlavního hrdiny, tak trochu nekňuby, jsou spíš trapné než vtipné; nebo pomalý a dlouhý úvod) a po delším čase napálím němému filmu plný počet.

Kostýmní drama se špetkou romantiky a dokonce i erotiky (to když si královna zkouší náhrdelník na nahém těle, docela dlouhé záběry, kde je skutečně topless), ale velmi sterilně podané, bez nějaké špetky napětí nebo vzruchu. Může to být i tím, že dochovaný film má necelou hodinku, je to rekonstrukce dříve ztraceného či zničeného filmu; kdo ví, zda by celý film nebyl lepší. Soudím ale, že spíš ne. Což je škoda, protože zahraný je velmi dobře, herci zbytečně nepřehrávají a kostýmová stránka je skutečně úchvatná: bohaté šaty, kulisy, prostředí, se vším si tvůrci dali záležet. Jen ten příběh nějak vázne. Holt slabší Dumas hadr. A žánry horor a thriller? No, to jistě.