korndaddy

Asi bych netvrdil, že je to vykrádačka Triera. Ve finále mi to žádnej Trierovo film moc nepřipomínalo. O Melancholii se bavit nebudeme. Krom toho, že je o svatbě a že i tam bylo pár záběrů na rybník, tak neměli moc společného. To spíš (již párkrát zmíněná) Rodinná oslava. Tam je inspirace hodně čitelná, ale nevidím jedinej důvod proč se neinspirovat. Hřebejk podtvrdil svojí vyjímečnost a představil nám další silné drama, jenž je na české poměry velice líbivé a když takhle bude dvojice Hřebejk a Jarchovský pokračovat, určitě se nebudu zlobit.

Tomu mentálovi, díky kterému se snímek předaboval, nechť na čůráku vyroste nehet.

Začalo to. Zpomalilo to. a Posralo se to. Atmosféra jak z osmdesátých let a tak i celá vizuální stránka snímku. Ale scéna se Samem Neillem v křesle je fajn. Ale to opravdu nestačí.

Neeson a Rush vynikající, ale jako celek mi tenhle žánr nic moc neříká. Ale bavil sem se.

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Tak dlouho lezli rodiče do prdele malému Bennymu, až s nima pěkně vyjebal. Má to příběh a je to i celkem pěkně zahraný, ale nevtáhlo mě to do děje tolik, jako snímky co sem měl možnost od Hanekeho vidět do teď.

Mám rád filmy, kdy se hlavní padouch uprostřed věty zahlédí do dáli, hudba stichne, kamera zabere jeho tvář a on s dramatickým výrazem ve tváři pronese moudro ve stylu " budeme je sledovat tudy, nebo musíme je zabít". Pak na ně vlítnou s nožíkama, při čemž ten co vlastní sekeru je kápo a vzápětí se nože z ničeho nic změní v brokovnice a samopaly. Předvídatelnost byla jaksi bonusem. Caviezel má navíc.

Nemám nakoukáno tolik dílů, ale i tak sem poznal, že je to slabší díl.

Filmů s podobnou tématikou jsem viděl tuny (lze vidět tunu filmů?) a ač sem se na snímek celkem tešil, musím uznat, že se zklamanej. Jsem zklamanej. Málo atmosféry, zamotanej děj, sice se to pomalu rozjasňuje, ale.......... a nevýrazný obsazení. Nápad fajn a ať přemýšlím jak přemýšlím, za boha si nemůžu vzpomenout na tu druhou pozitivní věc. V zajetí démonů je v porovnání s tímto o něco lepší.

Mám rád filmy o kastraci. Člověk si pak těch svejch koulí víc váží.

Film chce být nečím víc. Mám pocit, že hlavním smyslem tvůrce bylo udělat z filmu kult. Podobně jako Trainspotitng (asi i vzhledem ke spisovateli) chce snímek být nečím nový, unikátní, ale jediný co zde bylo unikátní byl McAvoy, poslední třetina filmu a soundtrack. Nic jiného na snímku není, co bych si pravděpodobně pamatoval do budoucna.