Sharlay

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie.

"Mafiánský film od Sama Mendese." Kdybyste slyšeli od někoho jen tuto jedinou větu, jak vypráví o Road to Perdition, nedokázali byste se na to nepodívat. Ať už jste po Americké kráse čekali cokliv, tohle se rozhodně povedlo. Melancholie děje, umocněná skvělou hudbou a neméně nápaditou kamerou musí pohnout i divákem, který film bere jako zábavu a ne jako umění, protože Road to Perdition do kategorie filmového umění rozhodně spadá.

Svět je krutý a díky Bohu, že Fellini tuto skutečnost dokázal vyjádřit filmem tak jemně a dojímavě, že slza, která vám po zhlédnutí filmu ukápne, nebude slzou smutku, ale radosti. Cabiria je od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav a stejně jako jiní, kteří mají tento film rádi doufám, že její příběh nakonec dopadl dobře, i když jen ve Felliniho geniální mysli.

Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž?

Perfektně oblečená Lara a spousta dalších Američanů se zbraněmi ve vynikajícím oblečení a s nadpřirozeně heroickým výrazem ve tváři vstupující do chudé Sibiřské vesničky, jsou tou nejhorší propagandou jako kdy Hollywood stvořil. Nemluvě o dalších rádoby "hustých" grimasách a jiných výrazových prostředcích. Jednoduše brak, jak už to u Hollywoodské produkce bývá standardem. "Vydělá to prachy tak to uděláme." Vlastně ani nevím proč jsem dal tu jednu hvězdičku, svůdná Angelina mi s copem a dvěmi pistolemi v rukách nepřipadá tak sexy jako v jiných filmech.

Těžko by se našel lepší a výstižnější název pro tento Kusturicův mistrovský kousek, než je právě Život je zázrak. Slušné tempo, dobré nápady a strhující herecké výkony činí zážitek z filmu nezapomenutelným. Občas se zdá, že jakoby Kusturica ztrácel půdu pod nohama, ale hned v dalších minutách jasně dokazuje jak skvěle má celý film promyšlený a jak výborně poslkládal mozaiku o tolika střípcích z nichž každý má svůj důvod a smysl a jehož konečným cílem je poukázat na to, ať má člověk ze všeho radost a nezatěžuje se zbytečnými problémy, vždyť kdo je nemá. Navíc hudba je velmi impozantní, byť balkánský styl není pro každého.

Hudba Boba Dylana, rekace mých známých, kteří byli tímto filmem unešeni a westren, který byl srovnáván s jinými filmy své doby dle uměleckých měřítek. To a ještě jiné zmínky ke mně připlouvaly z různých směrů, až jsem se těšil na den, kdy bude Pat Garrett and Billy the Kid konečně v televizi (ano, když byl v kině v rámci Projektu 100, tak jsem na něj nešel, jsem dement, já vím) jako na Vánoce. A zklamán jsem rozhodně nebyl, naopak. Zcela odzbrojující (vhodně zvolené slovo) a uchvacující drama o tom jak svět může být krutý, třebas to myslí s námi dobře.

Totální německá volovina plná kýče a debility zhmotněné v trapných dialozích a ubohému příběhu. Díval jsem se z donucení a člověk co mě k tomu donutil u mě hodně klesl. Nedívejte se na to. Je to tak trapné, že se ani nezasmějete.

Woodyho první vážný film se určitě povedl. Je vidět, že je to člověk, který má velký cit pro filmovou tvorbu. Osobně považuji právě vážnou tvorbu za Woodyho největší přednost.

Vždycky jsem si myslel, že nejhorší a nejtrapnější dialogy jsou v Ordinaci v růžové zahradě, ale tohle je daleko horší, trapnější, úchylnější a dementnější. Rádobyvtipné hlášky podtržené neherci (vyjma Moniky Hilmerové, ta je to nejlepší v seriálu) z čehož vychází fakt, že si NOVA dělala reklamu jenom na to že scénář byl napsaný ženou, která napsala Pojišťovnu štěstí a která tenhle seriál psala v opojení alkoholu a za přítomnosti lidí postižených vyšším stupněm demence, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.