Sharlay

Radiohead jsou úžasní. Jejich hudba v člověku vyvolá takové pocity a nálady, jako málokterá. Navíc, jejich klipy jsou opravdu ty nejlepší. Kdyby sem do tohoto sestřihu byl přidán i klip na jejich píseň Pyramid Song, patrně by celkové hodnocení i přesáhlo 100%. Bože, jak já tuhle kapelu miluju.

Byli jsme tři u jednoho kámoša a koukali na Ramba, konkrétně na druhý díl. Byli jsme smíchy až na zemi v křečích v žaludku. Pak jsme se (naprosto střízliví) rozhodli podívat ještě na Komando, které jsme viděli tak před osmi devíti lety, tedy ve věku kdy jsme chodili ještě na první stupeň základní školy a tentokráte jsme smíchy až brečeli. Od začátku (v úvodních titulcích Arnold v šortkách z osmdesátých let krmí srnku) do konce (jedním samopalem bez jediného přebití Arnold vybije celý ostrov plný vojáků úplně sám). Perfektní zábava.

TY MÁŠ ALE PĚKNOU DRŽKU

Svérázné a komediálně pojaté drama Emira Kusturici z Arizonské pouště. Byl to jeho první film, který jsem viděl a už tehdy jsem si říkal, že ten člověk je opravdu blázen, ale zároveň génius (od geniality je jen krůček k šílenství). Jeho další filmy to jen potvrzují a i když může třeba v očích Američanů každý jeho film vypadat nemožně a poklesle, naštěstí jsme tu my, Evropani, kteří film bereme přece jenom trochu jinak a můžeme být hrdí, že právě z Evropy pochazí režisér, který se nebojí natočit film v USA s jejich předními herci. Arizona Dream je pro mě prostě jeden z těch nejlepších filmů své doby.

Kdyby mi někdo řekl, že před smrtí mám možnost vidět už jen jeden film, nejspíš bych si zvolil tento. Nejen proto, že je nesmírně pravdivý, ale především proto, že se mi strašně (ale strašně) líbí ta přeměna. Přeměna z nevyrovnané ženy, která chce jen kousek lidského štěstí, která si ho tak trochu upírá, aniž by si to přímo uvědomovala v sebevědomou ženu, která už ví co chce a kde v životě stojí. Přeměna duševního stavu ze zoufalství k naději. Přeměna z pouhé náklonosti k jednomu člověku v lásku k druhému, který je krásný proto, že je přirozeně lidský. Nechtěl bych žít v takové nejistotě ze zákeřné nemoci jako Cléo, ale kdybych zažil takové dvě hodiny jako ona, byl by to možná ten nejlepší úsek mého života. Až takto hluboce se mě tento film dotknul. Krásná Paříž šedesátých let, se svými kavárnami, se svým uměleckým životem, se svými parky a městskými zákoutími, kde najdeme klid, ale v případě Cléo i víc. Druhá polovina filmu je už jen majestátní pohled na to, jakým by měl být možná každý člověk. A nejlepší na tomto filmu je to, že poslední půlhodinka příběhu je jenom na domyšlení diváka, takže to vlastně skončilo tak, jak chtěl každý podle sebe. Florence (nikoliv už Cléo), nikdy na tvůj příběh nezapomenu. Když projekce filmu v kině skončila, přede mnou seděly dvě dívky, které se zvedaly z křesel a měly v očích slzy, přestože výsledek testů hlavní hrdinky (ne)dopadl špatně, přesto, že Antoine měl pomalu odjíždět pryč z Paříže. A proč? Proč měly ty dívky slzy v očích? Protože... podívejte se sami a pochopíte proč.

Velice silně nadhodnoceno a jestli je to kvůli efektům, tak proč v TOP 200 není 2001: Vesmírná odysea?

Je zřejmé, že takový film má k dokonalostio tak blízko, jako měli nacisti ke zrůdnosti a totálnímu zanevření na základní principy humanity. Až když jsem viděl Schindlerův seznam, jsem si naplno uvědomil, jak temná tato stránka naší historie vzhledem k holokaustu byla. A abych tady nenadával na Hitlera a ostatní, chci jenom říct, ať nezapomeneme na to co se stalo, abychom nezapomněli na ty, kteří položili život za správnou věc a abychom věřili v to, že nakonec všichni lidé dostanou rozum a konečně budeme žít v míru, protože ti, kteří neznají svou minulost, jsou odsouzení k tomu opakovat její chyby.

Jednoduchost z tohohle přímo čiší. Čtyři bytosti si řeknou, že si půjdou hrát s míčkem, tak vylezou před ten bunkr, hází si s míčkem, párkrát jim uletí do píče a pak se vrátí. Konec. Ohromná stupidita ohrožující správný vývoj dětského jedince.

Fujtajxl.

Kdysi jsem tomu dal jednu hvězdičku, protože ty první díly měly aspoň nějakou úroveň. Ale jinak je to děs, bída a jenom to dokazuje, že my Češi jako národ máme upadající mínění o filmovém a televizním umění. Jenom zlomek z nás ještě rozpozná rozdíl mezi kvalitou a SHITEM.