ad-k

Asi nejsem tou pravou cílovou skupinou Janákova sněžného videoklipu se stopáží vskutku úctyhodnou, ale každopádně uznávám jistou neotřelost na filmové půdě Česka, kde teenagerské komedie do doby Snowboarďáků rozhodně nebyly častým jevem. I tak jsou ale tématicky podobní "Sněženky a machři" pro mě přeci jen o kousek stravitelnějším dílem. S postavami Rendyho a Jáchyma jsem se bohužel příliš neztotožnil a tak vyjma slušné, i když zbytečně na efekt působící režie (navíc samoúčelné vkládání hudby do většiny scén nudilo až běda...) a pár docela pěkných dívčích těl (Bára Seidlová oku lahodí), přirozených výkonů obou představitelů a několika obstojných vtípků, mi přišel vzruch kolem celého filmu trošku zbytečný, i když ho v podstatě chápu. Sám jsem byl svědkem směnného obchodu několika slečen, které měnily v jedné nejmenované třídě střední školy naší zemičky papírového kotka za jiné pochutiny... což hovoří za vše. 40%

Těžko říct, nakolik scénáristické zvláštnosti, vykolejení a nedostatečná průkaznost určitých skutečností jsou záměrem (přeci jen je "Muž, který nebyl" absurdním dílem), či nikoliv, ale vzato z celkového pohledu: Tenhle film je úžasně natočený, může se pyšnit hlavním protagonistou Billy Bob Thorntem (nejzajímavější jeho výkon po boku snímku Sling Blade), který dokázal podat výjimečné herectví a film i díky němu neskonale baví po celou dobu sledování, navrch šťavnaté noir vzezření a Beethoven na každém kroku. Až Camusovsky cizinecké procházení příběhem (inspirace patrná), jakoby bez příčiny i odpovídajících vnitřních pochodů u hlavní postavy a konečným prozřením. Nejen fantazií neomezená sonda do hlubin comicsové doby Spojených států, ale především "Muž, který nebyl". Dle mého nejlepší Coenovský film s jednoznačně nejvytříbenější stylizací a velmi citelnou absurditou. 90%

Dovede ještě někdo pochybovat o Clooneyho režisérských schopnostech? Já tedy rozhodně ne. Ano; film "Dobrou noc a hodně štěstí" je pro našince svými historickými reáliemi a konkrétními causami malinko vzdálený, ostatně jako Clooneyho prvotina "Milujte svého zabijáka", ovšem nejen černobílou "noir" formou, brilantními a hlavně civilními hereckými výkony (David Strathairn byl naprosto bezchybný...) a vůbec svým vypravěčským tempem a gradujícím napětím v minimalistickém duchu, dokáže diváka hned zprvu zaujmout a víceméně do konce nepustit. Zdárná ukázka, jak může také fungovat malý, prakticky do jednoho prostředí položený film. Pokud si snímek vyložíte jako snahu o autentické zachycení historie (která má paralely i v současném světě... to nepochybně), nebo snahu o možnost obhajoby a spravedlivého soudu - až tolik na tom nezáleží. Důležité je dát snímku šanci. A zaslouží si jí... 80%

Jeden z Felliniho prvních čistě režijních filmů. Darmošlapové. Lidé bez cíle, s ironickým úsměvem na tváři, vysmívající se nejen okolí (a hlavně pracujícím...), ale možná i sami sobě. Nemají cíle, spíše bloudí před. ve víru nočního života. Více či méně důležitých motivů Fellini vystavěl spoustu (a k mnohým se v budoucnu ještě vrátil): ženy, rodina, nespoutaný život, cirkusáctví/kabaret, chtěné útěky do jiných prostředí/měst a nejasnost v bloudění i nitru hrdinů. Dá se nalézt několik vynikajících scén (Alberto po plese, Moraldův odjezd nebo intelektuálův útěk ze "spárů" slavnějšího herce...), hudba Nina Roty je ve filmu bezchybná, ale přesto postrádám nějakou konečnou výjimečnost, která by film povýšila. Možná absenci vykoupení/morality, jaká "osladila" konec Sladkého života... 70%

Režiséru Shyamalanovi nejsou pojmy jako "záhada" a "duchařina" rozhodně cizí a dá se tvrdit, že si ve Znamení se vším i poměrně zdařile pohrává. Gradující napětí je vystavěno jednoduše, ale víceméně velmi účinně. Jenomže co pak zbude z atmosféry, tísnivosti i účinného schématu, když se zjeví ke konci něco, co netěží ze zvuku, stínu ani strachu z netušeného. Za degradující závěr a možná přílišné zaujetí do několika témat najednou hvězda dolů, bohužel. 60%

Vyjma několika odchylek od knihy a pár ne zcela dokonalých trikových scén se jedná o VÍCE než důstojnou adaptaci Tolkienovova poeticky laděného eposu. Knihy britského autora mám opravdu rád, zvlášť v zimním čase (neptejte se proč vlastně), přičemž Společenstvo prstenu je dost možná mým nejoblíbenějším dílem z celé série (když vynechám pohádkovějšího Hobita). Musím se přiznat, že se mi film, ač jsem zprvu úplně nevěřil, vryl dostatečně pod kůži a po celou dobu mně držel v bdělém stavu. Výpravou, orchestrálním motivem i éterickým soundtrackem (ne, tady ústřední motiv věru nedělá ostudu), kouzelností Hobitína i několika tesknými momenty (někdy méně však znamená více). Není to kniha, ale jako přístupný velkofilm nelehce proveditelné předlohy se jedná takřka o výjimečnou záležitost. 90%

Jeden z největších britských, po skotsku znějících, filmových kultů. Bezpochyby. Trainspotting je výjimečný především díky svému přístupu k hlavním hrdinům (šílená jízda) a také drogovému tématu, které nikdy předtím nebylo vyobrazeno v tak opojném a přeci tolik odpudivém pohledu. Mně osobně Trainspotting učaroval hlavně svým soundtrackem, kde Underworld, Bedrock či Brian Eno znějí naprosto fantasticky. Přesto zůstávám na kofeinu! Lust for life! 80%

Darren Aronofsky mě už nadobro a dokonale přesvědčil, že jeho filmy svou vnější prezentací budou poutat a že režijní hrátky nebudou rozhodně náhodné a tuctové. "Pi" mi to jen potvrdilo: oproti "Requiem za sen" je však abstratnější, dost možná méně přístupné a hlavně daleko více experimentální. Již tady lze pozorovat Aronofského filmařské obliby, ať už jde o využití kamery v detailech a pohybu, rychlých prostřihů, nebo rysování smyslu pro tragiku a hlavně bezmocnost určitých, něčím posedlých a ničených, postav. "Pi" je se svým černobílým, hrubě zrnitým obrazem expresivní, dějově zmatené, neurčité a šité očividně neurotickou jehlou. Ne z vnějších náhledů nepodobné třeba právě oné Mazací hlavě, ať už jde o uzavřenost jedince ve světě svého, nejen pomyslného, pokoje, interakci s okolím, nebo díky scénám s organickou hmotou a násilným vniknutím do ní (Pi je však přeci jen v mnoha ohledech určitější a posazené do reálií se skutečnějšími konturami). Právě "organická" scéna s mozkem uvnitř podzemí a rámusem metra, nebo "procitnutí" nedaleko moře, patří mezi nejlepší. Nehodnotím však rozhodně vědecké poznatky a matematické šílenosti obsažené v ději - vím totiž příliš málo... 80%

"Hej, to je jednosměrka!" - "No vždyť jedu jedním směrem!" ...aneb odddechová zábava napěchovaná celou paletou rychlých kol a o nic méně zajímavějších jezdců, které by seděl bohatější písničkový soundtrack dobových lahůdek. 60%

Senzačně hladké oholení... aneb Scorseseho krátkometrážní kritický výkřik k americké kampani ve Vietnamu. 60%