Othello

Bekmambetovo házení perel sviním. Kouzlo Vampire Huntera totiž zejména spočívá zejména v tom, jak odolává veškerým pokusům o filmovou analýzu. Ne že by prstění dějin sloužící jako kulisa pro navýsost béčkovou podívanou byla nějaká novinka (vlčice Elsa na tom má založenou celou kariéru... dobře ještě možná na těch výstavních déčkách), ale snad nikdo ještě nepracoval s takovou premisou tak jak Bekmambetov. Abraham Lincoln totiž oplývá stejnými prostředky jako režisérovy předchozí opusy, a to zejména neuchopitelnost fiktivního universa, fyzika ve službách scény a ne naopak, velmi specifický smysl pro humor (tedy pokud vám nepřijde vtipná scéna, kdy hlavní hrdina drží hlavu oponenta v kovářské peci a přitom usilovně dupe na měch, tak ano, ten film postrádá odlehčení), neskutečně bezskurpulozní nakládání s propojením fikce a reality či postavy, které neumožňují divákovi vcítění, ale nutí ho zabrat pozici pozorovatele událostí. V tomto případě se bohužel nemůže film opřít ani o herce. Výsledkem je film, který funguje daleko přirozeněji, když se v něm střílí do oka, házejí koně či zvedají lokomotivy než když umírá syn hlavního hrdiny a černí muži pod bičem otrokáře povstávají. Jádro zde totiž přese vše leží v neskutečně brilantních akčních scénách, kde tenhle kazašský vizuální úchyl vytírá oči všem režisérům, kteří rámují jeden či dva výstavní záběry celou scénou, zatímco zde slintající Bekmambetov vytváří galerii vizuálního perfekcionismu každým záběrem, čímž vytváří čistokrevný filmový komiks. Vtipný je zejména, jak využívání 3D efektů náleží zde zejména té záporné straně, která je následně brutálně zničena horizontální akcí prostřednictvím hlavní postavy. Jo a ten film stál necelých 70 mega. Ano ani zdaleka polovina rozpočtu posledních karibských kapitánů (kde se nic neděje). Poslední otázkou je kdo jest onou cílovou skupinou..? "Jdeme na ten film podle komiksu" dle hodnocení asi ne, "Dávaj něco o Abrahamu Lincolnovi" asi nejspíš těžko a "Prej nějakej novej film s upírama" taky nebude to pravý krémovo ořechový. Cílová skupina bude tedy zejména "Pojď s náma na novýho Bekmambetova!"

Problém Satoshi Kona, co se týče Papriky stojí hlavně na tom, že závidí divákům své dílo a tak se jak malej trucovitej harant rozhodne, že z toho just taky bude něco mít a začal pidlikat scénář. Scénář, jenž se sice tváří skutečně komplexně a inceptionovitě, ale přitom pomáhá si v posunování děje základními scénáristickými berličkami (deus ex machiny, absence kauzality, strašné shody náhod), které maskuje anarchistickým vizuálem a tématem "kde je prostě vše možné". Prostě se rozhodl, že si tu neomezenou snovost užije po svém. Problém pak může mít divák, která přistupuje k Paprice prvořadě jako k filmu. Zase na druhou stranu to sám přiznává a například linie s detektivem na úsvitu velkoměsta, líbajícím spanilou oběť a v druhé ruce svírající šestiraňák nejsou jen takový kravinky pro publikum, ale skutečným záměrným katarzním prvkem."Musíme jít. Blíží se happy end." PS: kdo na konci u titulků nezpíval je debil

Já si ho stejně i tak nehonim... nemám to zapotřebí ...víte co...

I won´t live on this planet anymore.

Pineapple Express v bodech: 1) Je to jako dívat se na vaše zhulený kámoše, který vám nedaj ani práska a vy si uvědomujete, jak moc je vlastně nenávidíte. Ne za to, že jsou lakomí, ale tak nějak obecně. 2) Všechny postavy tady, krom ústředních dvou jsou naprosto příšerně napsaný, jejich vztah tak nějak načrtnutý, ale vrcholně nefunkční (gangster a policajtka - WTF?), takže je buď nenávidíte (takovym tim způsobem, jakym nenávidíte úplně neznámýho člověka, co do vás omylem drkne na chodníku a neomluví se) nebo vám jsou strašně u prdele a vy ste akorát nasraný, že okupujou přetaženou stopáž 3) naprosto příšernej střih, kterej imho dělala jedna z hlavních postav spolehlivě uklimbá v dialozích a unudí v akčích scénách (obou - a špatných), z čehož vyplývá 4) ten film nemá ŽÁDNOU dynamiku - dialogy působí improvizovaně, což je zrovna tady na škodu, motion vtipy naprosto mizerně gradujou (narozdíl od vynikajícího traileru) a na každej dobrej vtip se nalepí deset minut brození v hovnech 5) pokud dělám humory o huličích, zaměřim se na kontrasty a střety světa za zelenou oponou a normálního a ne metodu "když potká sob soba" Nikdo by taky kurva nenatočil film o narkolepsii tak, že všechny hlavní postavy jsou narkoleptici a půlku stopáže chrápou někde na lavičce. 6) Abych jen neblil špínu, Pineapple Express neni úplně stupidní kravina, ale má i svoje scénáristicky silný momenty, jako například hádku hrdinů ve stylu "Tvoje wannabe je na hovno, moje wannabe je lepší, ale ty jakoby tvůrce zas tak nebavili, tak se vracej k původnímu konceptu "Hele vole... můra" - takže sme zase u bodu jedna. 7) Apatow už by si moh najít nějaký kamarády.

Po shlédnutí Citizen Kane mi teprve mnoho současných filmů začalo dávat smysl. A navíc jsem si uvědomil, že Fincher vlastně točí remaky.

Brutální scénáristický konstrukt, jehož dialogy tak strašně šustí papírem, že mě to málem odválo od monitoru. Zatímco Dogville pasoval myšlenku skrze výraznou ústřední postavu, Grace zde (v podání nic moc Howard - mimochodem ve Spidermanovi 3 musela bejt narvaná hormonama až po krk, jinak si její tamější céčka těžko vysvětlit, ale to jen taková moje interní cinefilní poznámka) ustupuje do pozadí kolektivním událostem, které ale nebyl Trier schopný kauzálně uchopit tak, aby to neznělo jako prosté kázání. Navíc už prakticky nevyužívá divadelní formu k naraci, což bylo jedno z nejsilnějších těžišť předchozího opusu. Jasně, že Manderlay je inteligentní film, ale asi nejvíc dojíždí na to, že Trier je při vší úctě prd vypravěč a to je vám v tomhle filmu mláceno o obličej neúměrně často. Jsem teda rád, že tuto trilogii již opustil a začal zase poctivě stříhat klitorisy a házet cizí planety na zeměkouli, i když další evropská trilogie nejspíš již nikdy nebude. PS: omlouvám se za výrazy jako konstrukt, kauzalita, narace a Spider-Man 3

K psychiatrovi přijde menší obtloustlý pán. Doktor ho odkáže na lehátko a ptá se, co má za problém. Pán mu povídá, že je mu smutno, že se cítí, jakoby váha celého světa na něj spadla, že nemá do ničeho chuť. Psychiatr mu poradí, že do města přijel cirkus, jehož členem je význačný klaun Pagliaci, který dosud každého smíchy položil do kolen, že by se na něj měl zajít podívat. Muž na lehátku propukne v pláč: "Ale pane doktore," povídá skrze slzy "já jsem Pagliaci"_____ Byl by to tak vynikající dokument, kdyby mi Jerry Seinfield potažmo to hovado Orny přišli jako dobří komici. Totiž ve srovnání se stand-up výstupy například takového Billa Mahera či Dylana Morana (které by ani ve snu nenapadlo, hledat ztracenou pointu vtipu během výstupu na papírkách (bože!) a tisíckrát opakovat, že si prostě nemůže vzpomenout - třeba Moran místo toho přeskočí k úplně jinýmu tématu ve fázi, jakoby o něm mluvil už půl hodiny). Navíc oba (obzvlášť stand-up kariérista Orny) jsou příšerný arogantní fňukny, že jsem u nich jenom očekával, kdy hodnotu své práce začnou přirovnávat k vojákům osvobozeneckých armád, kosmonautům či objevitelům léků na rakovinu. Dokument jako takový je jinak naprosto vynikající, neadoruje a nezaujímá jakýkoli postoj.

Problém China syndromu je zejména v přizdisráčství scénáristů, protože ač bychom se mohli v rámci atomové paranoii, bavit o lecjakých problémech, například skladování jaderného odpadu nebo proč Johnovo novorozeně má oči po sousedovi, scénář to přesto zatočil na osvědčenou zlou a lajdáckou korporaci, která se zdatně béčkově snaží zazdít veškerá podezření, že jejich atomovou elektrárničku (vážně je oproti třeba Temelínu taková roztomilá) stavěli ochotníci z řad skautského tábora. Důležité je teda neočekávat pod kůl vědeckým názvem šokantní studii, jako třeba byly Threads, ale opravdu jen dobrej thriller s chvályhodnými vsuvkami o úrovni médií.

Jak nemám doma televizi a unikají mi skvosty jako Odpadlík, Walker či Kobra 11, úplně občas zapomínám, čeho jsou občas lidi schopný. Seňor Kost, mistr zenu, moudrý silák se srdcem na pravém místě, velmistr šachu, nadčlověk na poli bojových umění, úžasný milovník a zodpovědný a skromný ochránce slabších přibližně 10% filmu někoho mlátí a zbylou stopáž zírá, radí, informuje, učí děti i dospělé a ctí zákon ulice. Black Dynamite je serioznější než tohle. Bejt ten film celej jak závěrečná dvouminutová bitka, mrdnu tomu klidně i čtyři hvězdy, ale tahle rodinná taškařice financovaná nejspíš nějakým komunitním centrem mě málem zabila. Mimochodem když sou tam všichni takový wrestlingový machři, proč ty vnitrozáběrový střihy při soubojích?