Othello

Uznávám, že akční scény jsou tady neskutečný, ale fakt totální jízda. Takovéhle hand-to-hand souboje jsem snad ještě neviděl, fakt paráda. Bohužel jich tu zase tak moc není. Všehovšudy dva větší a dva menší, nepletu-li se. Čim je naplněna zbývající stopáž? Totálně plnohodnotným výkladem slova klišé. Kdybych měl všechny vyjmenovávat, psal bych komentář do soboty (je čtvrtek). Od hamletovského začátku do hamletovského konce je divák drcen tisíckrát viděným sentimentem, dementními hereckými výkony a až směšnou motivací postav. Navíc nadhled je v tomhle filmu sprostý slovo. Škoda, protože ta akce vážně stojí za vidění.

Tady se zase poslušně haní, že by se zívat chtělo. Je pravda, že druhý díl Parťáků má fakt megabídnej scénář, Cassel a Willis tady fakt být nemuseli, Brada Pitta očividně vždycky dotáhnou do scény z nějaký kalby a vůbec. Ale vzhledem k tomu, že já osobně se rád při sledování filmu stylizuju do role režiséra, tak jsem si tu selfish srandu s kámošema docela užil. Slabší než jednička, ale pořád zábava toho nejhollywoodštějšího charakteru v dobrém slova smyslu.

Las Vegas bych asi podle tohohle filmu nevyloupil (a to je důležitá veličina, kterou od heist movies očekávám), nicméně takovéto filmy pro radost tvůrců i diváků nejsou ničím, čemu bych se bránil. Ale všimněte si, jak tou chytrou jedenáctkou hlavních postav Soderbergh umožňuje, aby každá hrála jeden herecký part a tak dohromady tvořila vlastně z hlediska hereckého výkonu jednu postavu. Prosté a vtipné.

Poměrně depresivní komedie.

Tyjo až mě to skoro urazilo. A Ullielova kreace je to nejhorší, co jsem viděl od předvolebních spotů.

Musim říct, že mě ty bezdůvodný Pangovic vizuální "vychytávky" celou dobu poměrně sraly. Postavy byly taky dost slabý a alespoň pár těch přestřelek a vymazlených záběrů narazilo na úrodnou půdu. Koneckonců moje očekávání po megavtipném americkém remaku nebyly zrovna vysoké.

Filmy o informátorech mají ten problém, že můžete zlámat dvacet tužek nad scénářem a stejně vám vyleze to samý, co už tady bylo v jinym filmu tohoto typu. Ten postup je vždycky takřka totožný - chlapík nesouhlasí, pak teda jo, vypadá to žůžově, zamiluje se, někdo začne něco tušit, žena začne něco tušit a kapitální průser. Fifty Dead Men Walking vsadilo na sychravý Severní Irsko a nasranou IRA, což u mě funguje vždycky (mám rád tematicky evropskou guerillu). Je šedivo, občas se dá ohřát o hořící auťák, úzké cihlové uličky a všudypřítomné ploty a vojsko s L85A1 v rukou (jedna z nejkrásnějších zbraní vůbec). Funguje to a člověk je schopný opustit i tu hopsa hejsa kameru v dramatických scénách. Fifty Dead Men Walking funguje - je zpracován precizně, režie nepadá do rutiny a paranoidní inferno druhé půle skvěle graduje. Spokojenost.

sice je úžasný, co se dá dneska zvládnout s digitální kamerou a dostatkem trpělivosti u PC a akce chlapcům také docela jde, tak si stojím za tím, že Half-Life je natolik soběstačná značka, že nikdo, krom Valve (a i ti musí být opatrní) nemá právo pozměňovat a vylepšovat Gordonův vesmír. Takže žádný martials souboje s combine forces, žádný zmalovaný borky, holografický projekce na rukou, či standardní zombíci místo headcrabových.

Jakoby se David Lynch dal na emo. Jo, je to trochu škoda.

To byl zase přešlap. Prej existenciální thriller. Novinka, že se existencionalismus zakládá na tom, že než se někdo představí, tak musí dvě minuty povinně mlčky čumět do zdi. Místy je to fakt peklo. Když už má člověk pocit, že modlitba je vyslyšena a přijde na řadu nějaký dialog, tak i ten se táhne jak rakovina. Stejně se ale nemusíte bát, že byste se z něj něco dozvěděli. Je to fakt ubíjející. Ačkoli atmosféru to zase nepostrádá a dvě hvězdy tedy musí stačit.