Othello

Příliš doslovné. To Slovensko bych poznal i bez toho, aby mi to někdo musel polopaticky sdělit -)

Evropská nezávislá nuda + honění penisů obstarožní britkou = festivalovej hit. Je zle.

Svatá matko boží, tohle je něco neskutečnýho.

Polomrtvýho chlapa ležícího na stole krmí jeho kámoš, dokud nechcípne a do toho mu jeho žena honí péro. No kurva doslovnější to bejt nemohlo? Takovýhle "filozofický dekadentní a sociologický" film bych natočil v patnácti letech. A takový nároky zas nemám.

To vám je paráda. Dvě hodiny hlášek sedících lidí prostříhaných záběrama na mrakodrapy obchodních společností nebo něco podobně neskutečně nezajímavého. Uvědomil jsem si, že Inside Job vůbec ani nemusí být film. Nicméně potlačil jsem v sobě tu snobskou formální náročnost, nedívám se přece na Moora. No hele, ne že bych se považoval za nějaký ekonomický eso, na střední jsem z ní málem proletěl, ale řekl tenhle dokument něco, co nikdo doteď nevěděl? Vytáhnout pár lidí, co oznámí, že bankéři jsou zkorumpovaná banda narvaná kokainem a testosteronem (jo btw věděli jste, že hazard stimuluje stejné části mozku jako kokain? a co na to ještěři z pekel?) je na mě moc jednoduchý. Inside Job v zásadě nepřekládá ani jednou nějaký komplexní rozhovor s reálnou nějakou osobou, ale poskládá si vlastní z keců vytržených z kontextu asi dvaceti lidí. Já bych takhle mohl udělat z Rychlých šípů pornoproducenty například. Když si konečně Ferguson poskládá svůj antikapitalistickej kýbl špíny a člověk se zatetelí, že by taky konečně mohl najít nějaké řešení, tak z ničeho nic kamera obletí sochu svobody a je nám oznámeno, že bychom měli bojovat. Fakt průser. Btw: jo a rád bych zmínil, že mi v současné době klepe noha spíš nalevo, abyste si nemysleli -)

"To není možné. Protože kdyby tomu tak bylo, tak to znamená, že jste mi lhal přímo dotváře." Střet živelného arabského světa a chladná odtažitost systémáckého západu je nejdůležitějším poselstvím levičáka Scotta. Hlavně závěrečná myšlenka - lepší žít ve světě, kde je zlo a tedy i jeho protipól zřetelný narozdíl od sterilizovaného systému posteveného na pokrytectví . To je hezky znázorněné finální scénou, kdy DiCaprio nakupuje pomeranče na rušném arabském tržišti, zatímco Crowe sundavá fólii z vakuovaného porcovaného ovoce v prázdné letištní hale. překvapení o to překvapivěší, že z kontextu vůbec nevyskakuje. Hrozně potěšující je ona nedoslovnost, díky které ty konflikty občas ani nenarazí na úrodnou půdu (kodex cti, který DiCaprio není během filmu jakkoli schopný dodržet), ale to samozřejmě neni problém filmu, ale diváka. Jediný zápor vidim ve scénáři, kterej mi přišel, jakoby snad gradoval naopak a vůbec závěrečná deus ex machina v moment poslední je taková úlitba filmové minulosti... Nicméně Scott opět uspěl na plné čáře.

DePalma je démon a jeho kompozice záběrů by se měla považovat za národní bohatství. V některých záběrech (třeba úvodní plesový) se dostane z bezmála panoramatu na polodetail postavy s níž dál ten záběr vede, což musí být fakt kumšt, vezmeme-li v úvahu, že téměř vše v tom záběru je v pohybu. Sissy Spacek je geniální a právě společným dílem s režisérem jsou schopni vytvořit v rekordně krátkém čase pevný vztah mezi hlavní postavou a divákem, kterej při scéně na plese div netleská s publikem, protože Carrie s Tommym se stala královnou večera. Nehledě na to, že stejně všichni víme, jak to dopadne. Jinak to DePalmovské napětí tady ani nestojí na tom, kdy se to zlomí a Carrie vyhladí školu, ale na tom, že Carrie přijde o všechny iluze a dostane se z pocitu absolutního štěstí na to samé dno, což jí nikdo nepřeje. Parádní kingovská adaptace, kterou mrví jenom pět dalších konců (film měl imho skončit buď tak jako v knize nebo když nejsou prachy, tak odchodem z plesu) a občasné haha scény jak z Pomády. Každopádně za tu režijní bravuru to vyhonim na pět.

SPOJERY: Dost možná se pletu, ale Videodrome podle mě nemá klasickou mindfuckovou strukturu s pointou na konci. Vlákna reality a disreality zde nejsou zákeřně proplétaná, jak je zvykem, nýbrž jsou spojena, ačkoli netvoří jedno výsledné. Ve finále (a to může být taky chyba na mé straně) je Videodrome nerozluštitelný, avšak je to režijní zájem. Protože stejně jako je hlavní hrdina přesvědčen o hranici mezi televizním světem a skutečným, takovou má divák představu o syžetu filmu, jehož řekněme určitá pravidla již zná a považuje je za neochvějná. Ten je však zde natolik atypický (už jenom uspořádání scén je fakt úchylný), že se tak sledující dostává do stejné smyčky jako hlavní postava. Ta je s divákem naprosto spřízněna - jakmile je přesvědčena o halucinacích, divák je také. Divák neví o nic více ani nemá prostor uvažovat jinak než hlavní postava, která se na konci zastřelí (hned dvakrát pro jistotu).. to pak není divu, že z projekce odejdete s festovním bordelem v hlavě. EDIT: pravidla dění na obrazovce známe stejně jako hlavní postava pravidla naší reality. Přijímáme ji cokoli si pustíme. Pokud začne být dění surreálné, máme tendence to vysvětlovat. U Videodrome si tímhle nepomůžeme. Surreálnost je v tomhle filmu nikoli prvek zcizovací, ale semknuvší. Skrze ni jsou uskutečněny zásadní rozhodnutí a zvraty. Tedy vítězství nového postupu ("Long live to new flesh") nad klasickým ("death to Videodrome"). Evoluce i ve vaší televizi -)

Threads se daří plnit to, kvůli čemu vznikly. Šokovat. Nejen z nedostatku finančních prostředků nám předvádí dopad jaderného potenciálu na hořících obličejích, umírajících zvířatech a bezvládných tělíčkách nemluvňat. Nuže proč ne. Nejzajímavější část filmu je až několikaletý aftermatch, ukazující do středověku uvržené zbytky lidstva (sympatické jsou i detaily jako zakrnění jazyka), které se snaží vzchopit z následků katastrofy plus naprosto neuvěřitelně skvělé zakončení flmu (úžasný protipól cyklickým velkofilmům, kde závěrečné zrození potomka přináší vždy naději a příslib, viz třeba Fanny a Alexander). Okej, ale spíš by mě zajímalo, jestli byli tvůrci tak naivní, že stále věřili v klasické "hey mister president, take a little walk with me" s tím, že si hlavouni do důsledku neuvědomují následky svých činů. Což si samozřejmě uvědomovali, stejně neměli na filmy čas a tedy jediný účel Threads v době svého vzniku byl nechtěně šířit paniku a stres mezi lidmi a který díky filmařským postupům, které vždycky zaberou (matka s dítětem, dítě s dítětem, díte se psem, ...) můžou jen zoufale sledovat tikající jaderné hodiny.

Naprostej blábol.. ale vtipně natočenej.