Bernhardiner

Mám za to, že v Sovětském svazu mnoho romantických komedií nenatočili, toto je má první viděná a u mě dopadla velmi dobře. Ano, nevyhýbá se klišé typu on miluje a ona nenávidí a naopak, ale není to tak do očí bijící jako u západních analogů. Scénář navíc spáchal Emil Braginskij, který do příběhu zařadil mnoho poznatků ze své novinářské praxe a to hlavně, co se úřednictva v tehdejších časech týče. Výborný je i policejní výslech. Žanna Kapustina v podání Taťjany Dogiljevy je prostě k nakousnutí a Jurij Bogatyrjov je ten správný úředník, pro kterého jsou všichni dědicové nenažraní. Vynikající je i přeslazený hudební doprovod (ano, přesně takové miluji). Celý film popisuje odvěkou pravdu, že štěstí ani lásku si za peníze, v tomto případě zděděnou pokojovou uměleckou galerii, nekoupíš. Už jen pro to, že se o to budeš bát. 85 %

Vítejte v domě, jehož dřevěnou existenci by snadno mohla vyřešit jedna škrtnutá zápalka. Máme tu čtyři sestry, které zrovna neměly moc štěstí na rodiče. Jejich otec byl chlívák obecný a matka tuto skutečnost jaksi neunesla, proto je ponechala svému osudu. Nejstarší sestra je asi tak vřelá jako sestra Ratchedová, přičemž se peleší s ženatým doktorem, druhá je k zulíbání s příchylností na zkrachovalé chlápky, kteří ji využívají jako živou peněženku, a navíc se ráda napije, a třetí si stále sveřepě zachovává svou dětskou duši. A tyhle z té čtvrté udělají ožralého Messiho. Kdo čeká snímek plný děje, bude zklamán. Zde se střetávají různé názory na to, jak žít svůj život a jak vycházet s těmi okolo. Myslím si, že na tenhle film by měl být divák trochu melancholicky naladěn. Je to vlastně neskutečně příjemný film plný pozitivní nálady a rozzářených úsměvů, ale také film, ve kterém se možná až příliš moc umírá. 100 %

Lauren Southern je trochu víc než jen obyčejná mluvící hlava. Byť je mi sympatická asi jako plastová bárbína za výlohou hračkářství, jisté schopnosti na poli dokumentární tvorby se jí vytknout nedají. Vybrala si téma, o kterém se tolik nemluví, přesto je mnohem závažnější a bolavější než mnohá narušování tzv. lidských práv v našem státě tolikrát prezentované v našich médiích. Cením si i toho, že si Lauren dala tu práci a popsala i historický vývoj na jihu Afriky. No nic, (ne)těším se na její informace v její další dokumentární tvorbě, předpokládám, že Borderless bude aspoň stejně kvalitní. 85 %

Čočík je jeden z velmi mála českých jútúberů, kterého lze sledovat. Jeho posedlost létáním již prověřuje nejeden psychiatr, jeho přístup k penězům ("Nebral jsem nic drahýho" - 200 EURO/noc) vzbuzuje u mnohých závist, přesto se mu nedá upřít vytříbený smysl pro humor a inteligenci vyšší než je na YouTube běžná. Jeho krátká videa pro Mall jsou sice dobrá, jeho mnohdy celovečerní tvorba však má mnohem vyšší úroveň. Osobně nelze než doporučit jeho na YouTube sledovat, dlouhá videa v sestříhané a nepříliš zajímavě hudebně předělané formě ztrácejí podstatnou část svého kouzla. Jeho výběr hudby je totiž velice osvěžující na rozdíl od té pseudoromantické bezpohlavní hudbičky, která se line ze všech ostatních koutů toho znamenitého videoportálu. 80 % pro verzi na Mall / 100 % pro verzi na Youtube

Tenhle film jsem viděl před více než 5 lety, tehdy jsem to pouze ohodnotil a neokomentoval. Jenže co čert nechtěl - pořád mi ten film v hlavě vězí nebo chcete-li, neustále se mi tento film připomíná v podobě nočních můr. Proto jsem se rozhodl cestou komentáře s tímto filmem zúčtovat jednou pro vždy. Pustil jsem si ho (za pomocí rychloposuvu) znovu a zjistil jsem, co se mě na tom vlastně pořád tak straší. Rozhodně to není Kim Ha-neul, krásná a talentovaná herečka. Není to ani celkem originální námět, ani sterilní romantika (tolik příznačná pro většinu korejských romantických komedií) a ani to nejsou muzikálové vložky. Vadí mě na tom jedno - tohle se přece nejmenuje Fucking Amal ani Fucking Soul nebo cokoli jiného z...propadeného. Tohle není romantická komedie o dvou lesbách! A přesto, když se na Jang Geun-suka dívám, jsem na pochybách. Takhle zženštělého chlapa snad nenajdete ani ve filmech pro čtyřprocentní dospělé. Vlastně ho celkem lituji, zřejmě ho tvrdě pohltil svět modelingu, jemuž se věnuje od pěti let (dobrovolně?), a proto se chová, jak se chová, a vypadá, jak vypadá. A víte, co je největší bizár? Že jsem tomuhle hlavobolu kdysi napálil čtyři hvězdy (horším hlavobolem je jen Jim Carrey ve filmu Cable Guy, ale ten se mi podruhé fakt pouštět nechce). 40 %

Pierre Richard funguje nejlépe v komediích, které mu na tělo napíše někdo jiný (až již Claude Zidi nebo Francis Veber). Tohle vypadá víceméně jako sled oddělených komických scének, které nějakým řízením osudu na sebe navazují. Nápad je ucházející, ale Pierre se musí před kamerou fakt hodně snažit, aby dokázal napravit to, co napáchal jako scénárista a režisér. Díky Bohu se mu to (i s přispěním hvězdných spoluhráčů) celkem povedlo. 70 %

Kde se vzal, tu se vzal, do Moskvy dorazil šéf revolucí lásky a porozumění v nejrůznějších zemích světa a okamžitě aktivoval spící i naprosto probuzené milovníky státu horkého čokla. Z toho aby se jeden utopil ve vodce! Faktem je, že se jedná o dobrý studijní materiál i pro české bezpečnostní služby (pokud nejsou ideologicky zaslepené nebo Česko vůbec nereprezentující), poněvadž jsou zde skvěle ukázány způsoby majdanizování společnosti. Nutno podotknout, že to vypadalo velmi reálně, až na pár lehce nevěrohodných situací (Sokolovův konec) těžko hledat jakékoli námitky. Je zkrátka vidět, že na scénáři se podíleli i lidé, kteří toho v reálu zvládli víc než jen čtení špionážních románů. Pasáže, v nichž hrdinové řeší své vztahové problémy, se zdají být trochu nudnějšími, nicméně vcelku vhodně dokreslují morální úroveň jednotlivých postav. Co se herců týče, nemám vůbec žádný problém, vyzdvihl bych hlavně Alexandra Rapoporta jako architekta revolucí a zároveň si mi vždycky líbila hudba znějící snad pokaždé, kdy se objevil na scéně. Ano, je to typický souboj dobra a zla, nic nového pod sluncem. Je ale podán nepřijemně a syrově, zkrátka tak, jak to má být, navíc myšlenkově jsou mi zdejší kladní hrdinové blíže než jejich západní analogy. Vzhledem k tomu, že v topce seriálů mám poloprázdno, nemám problém tuto osmidílnou sérii do ni zapracovat. Není divu, že se točí už třetí řada, autoři zdá se mají námětů na rozdávání. 95%

Napíšu to takhle - tenhle snímek celkem slušně vyjadřuje dnešní společnost (a dle Ferreriho to v té době zřejmě nebylo o moc lepší). Pořád žereme, prdíme, ukájíme se, vybuchuje nám kanalizace a ti, kterým to není úplně jedno zemřou na půli cesty. Ostatní nemění své chování, protože to tak podle nich asi má být. Povinný film pro všechny, kteří si stále myslí, že konzumní způsob života nás dovede ke světlým zítřkům. To, že je to film veskrze nechutný, je věc podružná, i když mnohé odpuzující. 95%

Druhá Ohnivá žena od Kim Ki-younga se minimálně vyrovnala té první, a v mnohých ohledech ji ještě překonala. Týká se to jednak obrazové stránky - Kim Ki-young si nyní mohl hrát s barvami, do kterých patrně zabalil určitou symboliku. Týká se to i herecké stránky věci - tak výraznou herečku v roli služky původní film neměl. Ta její mimika, ty její kradmé úšklebky, ta celková organičnost a síla její postavy, do toho se prostě nejde nezamilovat. To je navíc něco, co v dnešních cudných korejských filmech nalézáme jen velice zřídka.Scénář je velmi podobný prvnímu filmu, avšak nyní se to celé odehrává na kuřecí farmě a máme tu i příběh obou kamarádek. To by mi vůbec nevadilo, avšak zde máme i linii s policejním vyšetřováním, které už mi tam sedí méně, neboť díky tomu snímek působí dost překombinovaně. Nu což, uvidíme, jak na tom bude třetí díl, který je ještě o 20 minut delší. Jinak... řekl už někdo Korejkám, že bez plastických operací jsou mnohem hezčí? 85%

Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100%