Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (429)

plakát

Fantomas V: Falešný soudce (1914) 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Kam se hrabou dnešní kriminálky - chudáci scénáristé dnes vytvářejí ultra drsné či ultra vtipné hlášky, aby detektivka měla šťávu, kdežto zde z hovoru neslyšíme nic a v titulcích se objevuje jen málo - to nejzákladnější. A to stačí, zbytek si člověk musí domyslet. Aby naše uši nebyly ochuzeny, zní nám k tomu hudba - mimochodem fantastická, ač z té doby nepocházející. Možná, že by se někomu mohlo zdát, že opakování několika hudebních motivů může být fádní a unavující, nicméně oprak je pravdou - hudební doprovod je vždy přizpůsoben situaci na plátně. Nutno poznamenat, že tyhle filmy (a potažmo i všechny fantomasovské romány z pera pánů Souvestra a Allaina) mohou sloužit jako výukové texty pro začínající zločince. Z hlediska filmového je strašná škoda, že z těch filmových materiálů zbyly jen trosky a zbytek je nahrazen vysvětlujícím textem. 95%

plakát

Fanny a Alexandr (1982) 

Film o životě, smrti, dětství, stáří, radostech, strastech, lásce, nenávisti, sexu, lži, proradnosti, přetvářce, víře, náboženství, rodině, divadle, zázracích, o tom, jak plyne voda v říčce a o dalších dvě stě padesáti pěti věcech. Čili o všech barvách života. A proto má celé dílo takovou stopáž, a přesto nenudí. Nebudu se tady tvářit jako někteří, že jsem rozluštil veškeré symboly v díle obsažené. V tom mi kromě mého vlastního mozku brání i fakt, že filmová verze je značně (a ne zrovna citlivě) prostříhaná. Proto chci vidět originální víc než pětihodinový opus, který mi nepochybně některé záležitosti vysvětlí - třeba proč Alexander ve škole rozhlašoval, že ho jeho vlastní máma chce prodat do cirkusu. 90%

plakát

Kundo: Čas pomsty (2014) 

Tak trochu bojový film, tak trochu bohatým brát a chudým dávat po stopáté, ale hlavně kvalitně natočený historický velkofilm. Zde se naštěstí scénárista obešel bez extrémně debilních vedlejších postav, což má za následek, že se divák u toho necítí trapně tak jako u jiných jihokorejských spektáklů podobného ražení. Bojové schopnosti našich hrdinů i hlavního záporáka jsou sice obdivuhodné, ale na rozdíl od severokorejských filmových výstřelků nepůsobí nadpozemsky, čili ve výsledku směšně. Je to blockbuster, tudíž se musíme obejít bez překvapujících zvratů a nějaké výrazné autorské invence a spokojit se s hromadou klišé a naprostou předvídatelností. Silnou stránkou filmu jsou rozhodně herecké výkony hlavních představitelů, své role zvládli naprosto precizně, přesto bych jednu výtku měl - Ha Jung-woo na osmnáct rozhodně nevypadal, a to ani před popálením, zato Kang Dong-won vypadá deset let uplně stejně mladě (ten může brát role středoškoláků do padesáti a nikdo nebude mít námitek). Prostě kvalitní korejský blockbuster se všemi svými klady i zápory, víc jsem od toho ani nečekal. 75%

plakát

Rudá kápě (1967) 

Moc pěkné, ale bohužel dost nevěrohodné. Hlavně ty bitky vypadaly dost podivně. Nepochybně byly předem pečlivě secvičeny, ale kameraman je bohužel nedokázal lépe zachytit a střihač sestříhat. Připomínalo to bitku kluků s plastovými meči ve školní tělocvičně. Ta useknutá hlava letící vzduchem tomu všemu dala korunu. Ani herecky to není nic moc k pokoukání. Mladí bojovní chalani jsou patrně finalisté nějaké soutěže krásy, ale bez výraznějšího hereckého nadání (i když popravdě řečeno nevím, zda ho zde bylo možné uplatnit, když se zde nikdo moc nerozkecával a nerozdával emoce na potkání) a Gunnar Björnstrand byl sice prokazatelně dobrý herec, ale tady toho taky moc ukázat nemohl. 65%

plakát

Posutoman burusu (1997) 

Sabu je režisér, který dokáže oscilovat mezi komedií a dramatem, přitom nikdy není nudný a nikdy nesklouzává do trapnosti. Zde se zaměřuje na pošťaka, jehož jednotvárný život neuvěřitelným způsobem naruší jeho návštěva dávného přítele ze školy, nyní jakuzáka. Při pohledu na počínání pošťáka a dalších postav (hlavně neschopných policistů) pláčete dojetím i smíchy. V mnohém se sice tenhle snímeček podobá pozdějším počinům (hlavní herec, závěr), přesto i zde seSabu nevykrádá a zůstává originální (alespoň podle toho, co jsem od něj dosud zhlédl). Děkuji Sabu, že tu jsi a že pro nás točíš takovéhle filmové skvosty. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 100%

plakát

Olympijské prázdniny (1976) 

Risto Jarva byl evidentně talentovaný režisér, škoda, že umřel tak mladý a škoda, že ho u nás prakticky nikdo nezná. Je to totiž opravdu milý a vtipný snímek. Největším vtipálkem je zde Aimo, který si popletl letadla a místo toho, aby jel do Innsbrucku, dorazil do Řecka. Teď nastala otázka co s oblečením a lyžemi. Ale zdá se, že chlápek je celkem kutil - vyrobil si plavky z kulicha, jen si jaksi z něho zapomněl odstranit bambulky. Vtipní jsou ale i ostatní účastníci zájezdu. Prostřednictvím nich si Jarva bere na paškál některé vlastnosti a nedotatky - například finský patriotismus (zpívání finských písní v autobuse na poznávacím zájezdě), šetrnost a především nezkušenost s cizím prostředím a ciczími pokrmy (vejce na měkko). Jen trochu nechápu ty prostřihy do minulosti těch lidí. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 85%

plakát

Sbohem 20. století (1998) 

Toto je snímek, ve kterém panuje dost velký chaos a divák neví, kam se má dívat očima a ani jak si to všechno má vykládat. Ale oceňuju na tom jednu věc - zcela jistě to má v sobě dost myšlenek, a to jak cizích (například ze Starého i Nového zákona) i vlastních, jenže ty jsou v tom zamíchány tak, že je méně pozorný divák nepostřehne. Rozhodně se jedná o film, které je v rámci jeho pochopení zhlédnout vícekrát. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 70%

plakát

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2013) 

Už když dědek odpálí záškodnickou lišku, víte, že vás nečeká nic obyčejného. Ano, Stoletý stařík se Forrestu Gumpovi v něčem podobá, ale mezi těmito dvěma počiny jsou také dost velké rozdíly. Jednak tu úplně chybí romantická linie - Američané by se bez ní neobešli, zde se Švédi postarali o to, aby se náš hrdina žádnými ženskými nezabýval. Za druhé, Stoletý stařík se nám nesnaží sdělovat nějaká jednoduchá životní moudra jako Tom Hanks, stejně se většinou jedná o prázdné hlášky. Za třetí, Allan Karlsson není žádný polodebilní lavičkář Forrest, na výrobu výbušniny musíte mít inteligenci vyšší než opice. A za čtvrté, Forrest Gump se snaží být strašlivě upřímný, až to působí dost neupřímně (ale uznávám, natočený je celkem hezky), švédský hrdina se o nic takového nesnaží. To je právě ten rozdíl - humor, laskavost a všechno ostatní je ve Forrestovi strašně chtěné, zde hrdina prochází životem jako nůž máslem a je tak trochu cynik. Musím říct, že mě kupodivu více zaujala současná dějová linie plná bláznivých situací s mafiány, slonicí a jedním nedostudovancem než to, co se dělo předtím. I když to také není k zahození - situace, kdy náš praděd vypráví s klidem sobě vlastním, jak někoho odpálil, jak se podílel na likvidaci japonských měst a sovětských a amerických agentů také stojí za to. Měl bych jen jedinou výtku - Robert Gustafsson rozhodně nevypadá na stovku, hadál bych mu sotva osmdesát. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 90%

plakát

Haengbokhan janguisa (2000) 

Od režiséra jednoduché, i když celkem zábavné, komedie o nevěře jsem čekal něco podobného, tj. veselý film se slabší myšlenkou. A ejhle, vylezla z toho zajímavá tragikomedie. Na Korejce dost netypická, řekl bych - ta dramatická část se mi líbila víc než ta komediální, u většiny korejských komedií to mám naopak. První půlka je prošpikovaná dost jednoduchým humorem, i když už zde se dotkneme vážnějších témat. Druhá půlka už přechází do vážnější roviny - je o úctě k životu, smrti, pohřebnictví a člověku jako takovému. Ač se jedná o celkem neznámý snímek, rozhodně stojí za vidění. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 85%

plakát

(K)lamač srdcí (2010) 

Klamač srdcí mě celkem zklamal. Ano, je tu originální pointa a dobří herci. Jenže zbytek je klasická romantická šablona - nenávist se pozvolna mění na lásku. To bych ještě snesl, mnoho mých oblíbených komedií je takových. Jenže vše, co se zde mimo hlavní zápletku odehrává, jsem již stokrát viděl (uznávám, takového polského instalatéra jsem vážně ještě nikde neviděl). Takže mě nevadí ani zde tak mnohokát zmiňovaná mezizubní mezírka rajské Vanessy, jako spíš absence vtipu. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 70%