Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (429)

plakát

Andílek (1914) 

V době, kdy film byl ještě němý, byly na herce kladeny mnohem vyšší požadavky - svoje emoce a nálady museli dát najevo pouze prostřednictvím řeči těla a nikoli prostřednictvím svého hlasu. A Asta Nielsen v tom byla opravdu mistryně, když dokázala ztvárnit desítky rolí, komediálních i těch vážnějších. Škoda, že dnešní člověk si toho moc neužije, obrazová kvalita těchto děl je mnohdy bídná, jak je tomu i v tomto případě (nebo alespoň ve verzi, kterou mám k dispozici). 80%

plakát

Fantomas III: Mrtvý, který zabíjí (1913) 

Ze tří filmů o Fantomasovi, co jsem zatím viděl, je tento rozhodně nejlepší. Na "vině" je kromě výborného scénáře (a potažmo námětu) také hudba, která dodává filmu mysteriózní nádech. 95%

plakát

Kawaki (2014) 

Už v předchozím Kokuhaku se Nakašima pokusil zprznit výborný námět množstvím zbytečných počítačových efektů. Tehdy se mu to ještě nepodařilo, tady už byl podstatně úspěšnější. A opět měl k ruce skvělý námět - tentokrát o potem, krví, chlastem a fetem zapáchajícím psisku, které zjišťuje, že jím léta zanedbávané štěňátko byla vlastně zmije klikatá. Že Nakašima využívá retrospektivní formu vyprávění prostřednictvím flashbacků, bych mu ani nevyčítal, nějak jsme se museli dozvědět, jaký mělo to hádě život. Jenže když se některé záběry (včetně animevložek) opakují ve filmu asi dvacetkrát, začíná mít běžný divák pochybnosti o režisérově příčetnosti. Navíc tam proteče větší než malé množství krve, ale to vlastně vůbec nevadí, protože ti, co žít mají, samozřejmě přežijí, neboť mají opravdu tuhý kořínek. Ne, vůbec to není to špatný film, ale hodnotil bych ho asi lépe, kdyby s horším námětem dokázal režisér vyprodukovat alespoň toto. Tento námět to množství různých srandiček vůbec nepotřeboval, naopak by bez nich byl mnohem syrovější a uvěřitelnější. 50%

plakát

Modré pondělí (1971) 

O tom, že pondělí nestojí za víc než za pytlík plesnivých psích granulí, už vím od svých školních let, především ta pondělní rána byla krušná. Ze začátku mi připadalo, že tenhle film není o moc lepší, zdálo se mi to křečovitě poskládaný sled příhod, které potkávaly Varšavany během jednoho pondělka - třeba, že skončili na jeřábu, zasekl se jim výtah a podobně. Postupem času, když začalo docházet k různým záměnám, mě to ale začalo celkem bavit. Je ale pravda, že to dneska působí už trochu zastarale a diváka, který starší filmy nezná, to nejspíš moc nenadchne. Jedna věc se ale nemění - Polky jsou neskutečně okouzlující feny, což platilo tehdy a platí to i dnes. 70%

plakát

Gudseeora geumsuna (2002) 

Noční Soul je místo, kde člověka s méně než dvěma promilemi v krvi nenajdeme. A do tohoto prostředí vtrhne kurážná fena s kvílejícím štěnětem na zádech, která hledá potyku, kam se dostal její desetipromilový manžel. Má důvod spěchat - tchýně a tchán mají druhý den přijet na návštěvu - v pět hodin ráno! Sice mi přijde dost zvláštní, že někdo přijde k někomu na návštěvu v pět hodin ráno, ale třeba rodiče bydlí velmi daleko, kdo ví. Nevím, jestli jsem to už někde napsal, ale pro jistotu to napíšu znovu - Doona je skvělá herečka. Svým hereckým uměním, svým charizmatem, svou akčností, svým smyslem pro humor a jistou ulítlostí získává vlastně celý film film a poráží tak nejen mafii ale i divákovu bránici. Nutno však dodat, že Kim Tae-woo donekonečna soutěžící v rychlosti polykání panáků má také něco do sebe. Jen jedna věc mi trochu vrtá hlavou - moment, kdy hrdinka našla svoje ztracené čokle mi přišel stěží uvěřitelný. 90%

plakát

Bouřlivá svatba (2001) 

Tři dny před svatbou se poprvé viděli a za dva dny už z toho byla láska jako trám. Neuvěřitelné! Ale pochopitelně se to neobejde bez problémů - slečínka totiž stále miluje napomádovaného ženatého slizáka, kterého je schopna pilně obhospodařovávat ještě dvě noci před svatbou. Ale náhle objevená láska mezi snoubenci se dokáže přes tuto malichernost překlenout. Pak tady máme ještě asi dvě stě padesát dalších dvojic, kterým láska zmrzačí srdce, mezi nimi i asi dvanáctileté dívenky a o padesát let staršího mazlíka, který již dávno objevil, že děti má ze všeho nejradši... Kýč, kýč, kýč! Ale celkem hezky se na to dívá, to se musí nechat, nebo, lépe řečeno, nebylo to nepřežitelné. Tenhle film byl evidetně natočený pro západní publikum, protože film netrvá tři čtyři hodiny, jak je u indických tvůrců zvykem, ale jen dvě. Tomu odpovídá i jazyk filmu - mluví se zde hindštinou a angličtinou, přičemž se mi mnohdy zdálo, že ti lidé mluví, jak se jim zrovna zachce a jsou schopni opovídát na hindskou otázku anglicky a naopak. Slavné bollywoodské tanečky byly naštěstí přiškrceny na minimum a hudební složka taky nebyla úplně nejhorší. Co se týče herců... byli pro mě příjemným překvapením, čekal jsem mnohem více přehrávání a trapnosti, to však nic nemění na tom, že představitel Dubého se choval debilně, a to do té doby, než srdce jeho postavy ovládla láska, zrovna tak jakýsi asi patnáctiletý obézní chlapec, který má ambici stát se kuchařem a otec mu v tom brání. 50%

plakát

Nelítostný souboj (1975) 

Já jsem sice strašně zmlsaný pes, ale líbí se mi, když má detektivka jasný konec, na neuzavřené konce jsem si dosud nezvykl, ale hodlám s tímto nezvykem bojovat a doufám, že zvítězím. Proto dávám zatím jen ty čtyři hvězdy. Jinak je to skvostné. Musím hlavně pochválit výběr herců, kterým byly role napsány snad přímo na tělo. Ventura jako čestný policista, Dewaere jako jeho nohled idealista, Lanoux jako nechutný grázl (toho mohlo být ve filmu i trochu víc, přišlo mi, že vždy se objevil jen proto, aby za krátký okamžik zmizel), Guiomar jako policejní šéf hájící barvy starosty i Tornade jako ňoumovitý komisař Pignol, svou inteligencí ne nahodou připomínající velitele ze Sedmé roty, podpořili dobrý Veberův scénář výkony, které v těch rolích mohli odevzdat jenom oni a nikdo jiný. 90%

plakát

Muž na střeše (1976) 

Mám takový pocit, že knižní předloha musí být lepší. Tohle zpracování sice není úplně špatné, ale vadí mi, že scénárista zřejmě vynechal některé ne zcela nedůležité podrobnosti a naopak některé scény jsou zcela zbytečné. Nechápu například, proč nám byly představeny rodiny dvou detektivů - buď měly být tyto postavy více zapracovány do příběhu nebo se na ně měl scénárista úplně vykašlat, takhle mi připadají jen násilně umístěné do příběhu. Jsem si jistý, že v detektivce od Maj Sjöwallové a Pera Wahlööho měly nějakou důležitější roli, takhle jen víme, že dcera a manželka jednoho detektiva mají permanentní bolehlav a že synáček druhého hnědě naděloval. Tuhle maličkost bych ale přežil, nad závěrečným rozuzlením jsem ale kroutil hlavou. Jak je možné, že se kdosi z davu nabídne policii, že ji pomůže a ona jeho nabídku bez okolků přijme? Navíc když má svou zbraň nemá legálně? Nene, tady buď něco důležitého z původní detektivky chybí nebo ten závěr byl v detektivce vyřešen úplně jinak a lépe. Jinak bych proti filmu neměl dalších námitek, herci hrajou dobře a jsou ve svých rolích celkem uvěřitelní. 60%

plakát

Lupin sansei (1971) (seriál) 

Tenhle seriál jsem zhlédl díky výbornému Mijazakiho filmu. Seriál však na tento film ztrácí v každém ohledu, i když nemůžu říct, že bych litoval ztraceného času. Animace je sice zastaralá a dnešního diváka težko může něčím zaujmout, během některých dílů se ale budete smíchy válet na břiše a budete obdivovat nekonečnou fantazii tvůrců. Kvalita dílů je ale značně kolísavá, některé díly jsou totiž silně uspávající. Navíc na mě působí tak trochu amatérským dojmem skutečnost, že seriál o dvaceti třech epizodách má čtyří verze úvodních titulků (navíc se první verze, která byla použita pouze v prvních třech dílech, se z nějakého důvodu objevila v díle devátém) a že tvůrci v posledních dílech odstranili upoutávku na následující díl. 75%

plakát

Ratatouille (2007) 

Odehrává se to ve Francii, ale jinak je to americké až do morku kostí. Formálně nemůžu najít žádné výraznější chyby - animace je prvotřídní, na tom musel tvůrčí tým ztratit moře času. Animátorům bych ale přál, aby mohli tvořit podle lepšího scénáře. Tady bylo jedno kliše vedle druhého, Bird a Pinkava psali scénář podle zavedených hollywoodských šablon, neboť se jim nechtělo nebo neměli odvahu vytvořit něco opravdu neotřelého. Během sledování tohoto dílka jsem si totiž mnohdy připadal jako vědma, dokázal jsem totiž s naprostou přesností odhadnout, co se stane v příštích minutách. Škoda, mohlo vzniknout něco skutečně nadčasového, tady jde s dobou pouze ta animace. A tohle že bylo nominováno na Oscara za nejlepší scénář? To pak nechci vidět snímky, které na tu nominaci nedosáhli. 55%