Recenze (180)
Dokonalý svět (1993)
Nemám ráda filmy se smutným koncem. Ale tento patří k mým oblíbeným, nejen díky Kevinu Costnerovi. Dokonalý svět zahýbe vašimi emocemi, protože má v sobě opravdu silný příběh o vztahu cizího muže s cizím chlapcem.
Lotrando a Zubejda (1996)
Lotrando a Zubejda je jedna z nejpovedenějších českých pohádek, co víc dodat.
TRON: Legacy 3D (2010)
Naprosto skvělá hudba, zajímavé prostředí, pro mě méně zajímavý příběh. Jako jo, dodívala jsem se až do konce, ale šálek mého čaje to tedy úplně není.
Česko Slovensko má talent (2010) (pořad)
Večer v neděli mívám zkaženou náladu, protože se blíží opět pondělí a opět se musí do práce. U tohoto pořadu však naprosto vypínám a relaxuji, protože středem mé pozornosti je skvělé moderátorské duo Prachař - Rausch mezi různorodým talentem nebo antitalentem.
Partička (2011) (pořad)
Po dlouhou dobu mě upoutávky na Partičku nechávaly chladnou. Krátké šoty jako by vystřižené z blázince mi nepřišly hodné mého drahoceného času. Sestra mě však přesvědčila, abych se překonala a něco si z Partičky pustila. Od té doby ujíždím na humoru Ondřeje Sokola a Igora Chmela zvláště. Člověk při těch jejich nesmyslech aspoň na chvíli zapomene na starosti všedního dne.
Autosalon (2005) (pořad)
Jsem žena a autům nerozumím. Dělím je na červené a modré, případně staré a nové. Přesto ráda posnídám v sobotu u tohoto pořadu. Důvod? Moderátoři sice nevylezli z modelingové agentury, ale jejich povídání o těch věcech, co mají 4 kola, je pro mě prostě zábavné. Zvláště když se ke slovu dostane můj oblíbenec Pepa Vrtal.
Den D (2008) (pořad)
Je to inteligentní, zajímavý a nenásilný pořad; inspirativní pro ty, co by rádi podnikali. Vždy se na něj ráda podívám.
Uvolněte se, prosím (2004) (pořad)
Humor a projev Jana Krause je pro mě natolik otravný a nepříjemný, že si raději přepnu telku na jiný program.
Prostřeno! (2010) (pořad)
Prostřeno přímo nevyhledávám, ale když na něj náhodou přepnu, tak u něj zůstanu. Jako asi každá ženská se alespoň podívám do jiných domácností, a nechám se inspirovat k inovaci svého zaběhnutého okleštěného jídelníčku. Někdy nevěřím svým vlastním očím, s čím se lidé hlásí do této soutěže. Je to taková 50 - minutová oddechovka bez násilí, krve a vulgarit.
Ano, šéfe! (2009) (pořad)
Díky tomuto pořadu mě na jednu dobu přešla chuť navštěvovat jakékoliv restaurační zařízení (kralupský dům hrůzy - Blue Note). Co díl, to perla. Pan Pohlreich je sice hubatý, ale vůbec mu to nezazlívám. To, co se skrývá za některými naleštěnými dveřmi restauračních zařízení, je kolikrát na facku a ne pro slabší povahy.