klukluka

Trochu mi od začátku vadila ta propastná změna oproti jedničce. Ta mi přišla do té míry civilní, že mě ani nenapadlo, že jsme v budoucnosti. Ve dvojce už se ale současnosti nepodobalo vůbec nic. Takže pro mě to byl najednou jakoby úplně jiný film a nějak jsem pořád nemohl pobrat, proč se hlavní hrdina taky jmenuje Max, resp. proč by ty dva filmy měly mít něco společného. Jediným pojítkem byla nakonec okolnost, že oba tihle Maxové přišli o rodiny, ale kvůli tomu se ještě druhý Max nemusel jmenovat Max. Ale čert to sper, dávno se to nedá změnit, nezbývá mi, než to respektovat. Jde mi ale o to, že kromě téhle výhrady bych k tomuto filmu už žádnou jinou neměl. Mělo to parádní atmosféru a závěrečná honička s cisternou byla tak vychytaná, že bych se moc divil, kdyby se mrtví kaskadéři dali spočítat na prstech. Marně přemýšlím, jestli už jsem někdy viděl něco podobně naturalistickýho. Fakt maso!

Film s velmi zvláštním, rychlým až zběsilým tempem. Jak rychle se přesypal, tak rychle skončil. Právě ten rychlý konec je jedna pecka dolů. Bylo to vysloveně useknuté, šup šup, ať už jsme hotoví. Zajímalo by mě, jestli to vzalo tak rychlý spád proto, že už počítali s dvojkou..? Druhá pecka dolů za tu šílenou symfonickou hudbu, kterou byl tenhle kousek doslova prošpikovanej. Dlouho se mi nestalo, aby mi tahle složka filmu tak moc lezla na nervy. Jak to, že tu tedy mám čtyři? Mad Max je starej 33/34 let. A k tomu chci přihlédnout. Na to, že je to taková vykopávka, šlapal moc dobře. V době vzniku to musela být petelice. O tom žádná.

Milá záležitost, možná až moc. Ale pobavila, potěšila, pohladila na duši. Jediný, co nechápu, že si veteráni domlouvali soupeře přes půl světa (2 dny jízdy autobusem). Ale kdyby měli obrážet jen sousední dědiny, tak bych dnes nejspíš nestrávil u televize tak příjemný večer.

Osobně bych to viděl jako takovej pokus o Tarantina. Tarantinův fejk. Navíc bohužel ne úplně podařenej. Plytkej příběh, plytký kecy. Brad je chodící charisma, ale stejně to nezachránil. Je to neuvěřitelný, že podobnýmu filmu dávám "jen" tři pecky, ale než bych jednu přidal, to bych raději klidně dvě ubral. Fakt mě to nechytlo.

Byl to pro mě dlouho kousek za tři pecky. Pak si ale doktor uřízl nohu, Danny Glover už už měl domnělého strůjce vší té úchylné hrůzy, a pak přišlo totální finále a s ním i nezbytné navýšení celkového hodnocení. Po dobu sledování téhle krvavé řeže jsem usrkával fernet. Dnes ani nechutnal tak hořce. Co víc k tomu dodat..?

Dávám plný kotlík, protože vytvořit něco takového, na to už musí mít člověk koule a pořádnou dávku novinářského štěstí. Sehnat si tři vory v zakoně, kteří mi na sebe prozradí kde co, to je jako sen (na tomto místě je potřeba říct/napsat, že se na tuto okolnost nedívám jako řadový divák, ale jako novinář, který se v minulosti věnoval TV publicistice, takže to skutečně dokážu docenit). Motivace aktérů byla skutečně do té míry nepochopitelná, že se na ni zeptal i tvůrce dokumentu. Jeden se přiznal k tomu, že by o vorech rád viděl nezkreslený pořad (a zřejmě se mu líbilo, že mohl odprezentovat své mecenášství- peníze na rekonstrukci pravoslavného chrámu v Cannes), jeden (Uzbek) se podle mě chtěl jen předvádět a třetí měl evidentně slabost pro filmy (sám nějaké točil). Každopádně to bylo velmi zajímavé, velmi poučné, a proto i velmi smutné- "že by se nemohl stát starostou někdo, kdo byl třeba třikrát odsouzen? Panebože, v jakém světě to žijete?" Film jsem viděl až po kauze poslance Pekárka (12/2012), takže ruské manýry už naplno dorazily i k nám. :-(

Proč šeptáš? Já nešeptám, ty šeptáš. Já? To on šeptá. Co se tak divíš? V tomhle filmu šeptáme všichni. To je takový jeho poznávací znamení. Celý je to tady jak na divadle. Když nešeptáme, tak strnule stojíme. Nebo strnule hledíme. Opisovala v tom Babčáková od Langmajera, nebo Langmajer od Babčákové? Když hovoříš, otevřeš oči buď dokořán, nebo je necháš přimhouřené, hlavně se ale nesmí pohnout. Dobrý je taky hledat jednoho konkrétního hokejistu po tréninku v šatně. Je tu už jen jeden a ejhle, je to zrovna ten, kterýho hledáme. Vylezl zrovna ze sprchy, ale asi tam jen zevloval, protože je úplně suchej. Milenku nám zabili, ale naštěstí nám těsně před smrtí stihla zavolat a tónem "dej mi svátek" stihla do telefonu (pochopitelně) ZAŠEPTAT naše křestní jméno. Vražedkyni jsme objevili v chatce v zahradní kolonii, podle ohozu a make upu se ale určitě právě chystala na lepší. Celý to bylo fakt vychytaný, málokdy se podaří navršit na sebe tolik balastu.

"Lidi si budou myslet, že jsem blázen," říká hlavní hrdina kamarádovi v reakci na to, že by měl vydat román, na který jsme my filmoví diváci předtím asi hodinu v kuse koukali. A má pravdu. Celou dobu jsem ho považoval za blázna. A za blázna/ nepříjemného podivína jsem ho považoval i poté, co se ukázalo, že jeho přítelkyně je smyšlenka, pouhopouhá představa. Závěr, kdy ji skutečně potká, byl silný, ale jen do chvíle, než se opět začal chovat jako totální mimoň. Nemám to rád. Zavání mi to pseudointelektuálštinou, ve skutečnosti je to jen hrozná, mlčenlivá nuda.

Tento film se mi nehodnotil lehce. Za akci, za urputnou snahu, za výpravu bych uvažoval i o čtyřech hvězdách. Za vykradený Matrix, agenta Bournea a mraky jiných akčňáků, za to, že měl hlavní hrdina asi stokrát z prdele kliku, jinak už by bylo po něm, nebo by mu minimálně tlačili do hlavy novej software (proč vlastně, když by to jedna kulka jistila mnohem lépe), za supermoderní vojáky, kteří padali k zemi jak mouchy, za to dvouhodinový patlámo, kdy už nemělo smysl uvažovat o tom, nakolik je ta která scéna reálná, za neustále se opakující čínský deštníčky komparsu, za hlavního obstarožního zlouna, kterej se klišovitě vlastnoručně zapojí do snahy o likvidaci Colina Farrella, za všechny tyhle berličky a nonsensy bych tomuto Totall Recallu napálil maximálně dvoječku. Ale nebudu ošklivej. Bylo vidět, že to neodflákli. Tři pecky jim ale musí stačit.

Hezký, zajímavý, uvěřitelný příběh ze života. Sympatičtí hlavní hrdinové, důsledná práce s dobovými kulisami a kostýmy, zručný kameraman, vyřádil se i maskér a Anne Hathaway naštěstí sundal brýle. Přemýšlím, co bych tomu vytknul, a nic mě nenapadá. Naopak oceňuji, jak tvůrci tohoto filmu dokázali podchytit realitu, když se například pro zlomeného Dextera stala oporou bývalá manželka, která ho před lety opustila s jeho nejlepším přítelem. Život někdy tropí hlouposti a tvůrci Jednoho dne chodí po světě evidentně s očima dokořán.