klukluka

Tohle mě ukrutně nudilo. O to víc, že jsem si to stahoval jako komedii... :-( Nějak mi nedochází, čemu bych se tady mohl byť jen pousmát? Co nezpochybňuji, to je síla příběhu. Jako staromódní macho si dokážu představit, jak těžce ty šičky musely okolní svět přesvědčovat o tom, že si zaslouží mužské platy. Přesto uspěly. Ale kdyby se měly podobat těm chudinkám z filmu, tak by shořely jak papír. Hlavní hrdinka pořád vzdychala, jako kdyby bojovala s oboustrannou rakovinou prsu a ne s tvrdými manažery Fordu. Nevyměnil jí někdo scénář? Ten její výkon byl pro mě osobně doslova tragický, navíc mi ta paní nebyla ani trochu sympatická. A nezměnily to ani rádoby oduševnělé proslovy. Jejich obsah mě úplně míjel. Například odborářské bosse naštěstí pro šičky ty sladkobolný řečičky zasáhly, se mnou by to neudělalo lautr nic. V reálu to ale muselo fungovat. Jen se to filmařům nepodařilo dobře zadaptovat. Film má momentálně 73 procent, pro mě ale bída s nouzí.

Celej film mě iritovala ta neskutečná debilita staršího z obou bráchů- Neila, ale nakonec se mi to jako celek tak líbilo, že dávám plnej kotlík. Při titulcích jsem se culil jako Ježíšek, ale jinak to vlastně bylo hrozně smutný, bylo to totiž o totálním neúspěchu konfrontovaným s absolutním, fenomenálním úspěchem. Ten námět (based on true events) byl fantastickej, přitom je skoro neuvěřitelný, že si té marginálie v historii U2 někdo vůbec všimnul. Vznikl z ní ale krásnej, hořkosladkej film, kterej možná přežije i U2. Třeba to má být satisfakce pro členy SHOOT UP za všechna ta příkoří.

V průběhu jediného dne jsem si dal všechny tři díly Bastardů. Je pravda, že měly z hlediska kvality sestupnou tendenci. Třetí díl byl jednoznačně nejslabší. Zejména režijně už to bylo hrozně chaotické. Fakt, že dva "skutečné" režiséry nakonec vystřídal scénárista, producent a hlavní hrdina trilogie přičítám (snad) nedostatku financí. Vyjma toho, že se v Bastardech vystřídala opravdu řada známých hereckých tváří, působila tato série tak, jak to s ní nejspíš skutečně bylo, totiž že se muselo hodně, hodně šetřit. A je to možná škoda. Pokud by se Tomáš Magnusek spokojil s rolí scénáristy, a ostatní práci přenechal profesionálům, tak to celé mohlo být úplně někde jinde. Bylo to poměrně angažované a aktuální, rušení zvláštních/speciálních škol po zhlédnutí těchto filmů nevyznívá jako dobrý nápad. Čas strávený u Bastardů nepovažuji za ztracený, nedá se o nich říct, že by byly o ničem. Narozdíl od mnoha jiných (a nejen) tuzemských skvostů typu Hranaři, Westernstory, Experti, Kameňáky a dalších skutečných srágor. Hybným motorem tohoto projektu byl, předpokládám, Tomáš Magnusek. Musím mu alespoň na tomto místě vyseknout poklonu, protože s jeho vizáží dát dohromady něco takového, to už na tom musel jó zamakat. Můžete ho tady trestat ODPADy do aleluja, ale on se zasloužil o vznik stovek minut celovečeráků. Z lenosti, ani z neschopnosti ho tedy podezírat rozhodně nelze. A že si plete Inspekci ministra vnitra s Inspekcí ministerstva vnitra..? A kdo ne?

Sám tomu nemůžu věřit, ale i Bastardy dvojku beru pořád vážně a snažím se k nim přistupovat bez předsudků. Když to shrnu, došlo tady v porovnání s jedničkou k citelnému kvalitativnímu propadu. Přičítám to změně režiséra, která pro mě v případě ucelené série není zcela pochopitelná. Výrazně se zhoršila i kamera a slabší byl, jak už to u dvojek často (ne vždy) bývá, námět i scénář. Každopádně jsem ale schopen uvěřit, že na maloměstech mohou vládnout podobné poměry (rodina, která má město desítky let "pod palcem", potřeba usedat k jednomu stolu s lidmi, s nimiž k sobě navzájem chováme čistou nenávist, ...). Z toho důvodu nemůžu Bastardy 2 pasovat na odpad. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale tohle hodnocení je opravdu příliš příkré. Přece jenom mám pocit, že i tenhle film (stejně jako jednička) nastavuje naší společnosti to pověstné zrcadlo. Ano, ten pohled není moc libý, ale vyskytují se tady lidé z masa a kostí (neurotičtí, psychicky vyčerpaní učitelé, agresivní malí cigáni, nenávistní dospělí cigáni, policajti, co nějak zvlášť nepřipomínají supermany...). Filmaři se to pochopitelně snažili vyšperkovat (divoký policejní zátah na začátku filmu) a někdy záměrně přehánějí, aby film odlišili od obyčejné reality, ale úplnou sci-fi nám, obávám se, nepředvádějí. Skutečně mám pocit, že ty nuly dávají lidé, kteří tím říkají - "ne, takhle to tady přece nefunguje". Ale mají pravdu? Všechna hodnocení si procházet nebudu, ale relevantní by pro mě byla ta od učitelů, a nejlépe odněkud z Ostravska nebo ze severních Čech. Filmařsky jistě nejde o žádný klenot, ale jako sociologickou studii bych Bastardy 2 skutečně nezatracoval.

Opět se mi potvrdilo klasické schéma- jdu do něčeho s obavou (přece jen se to tady hemží ODPADy) a ono to nakonec není zdaleka tak špatné. Zdálo se mi to být poměrně realistické, i když jsem se osobně s něčím tak strašným, jako byly tyhle filmové děti, nesetkal. Bylo to dobře zahrané, a to jak dětmi, tak dospělými. Neměl jsem pocit, že by mi tady něco vyloženě vadilo, zdálo se mi to celkově spíše povedené, než naopak. Zapochyboval jsem teprve v momentě, kdy učitel shodil kluka při rvačce ze schodů, čímž ho usmrtil a policie to vyhodnotila jako nehodu. Tady to u mě procentuálně spadlo, ale hodnocení to už neovlivnilo. Každopádně se domnívám, že tomuhle filmu je tady ubližováno. Moc nerozumím tomu, čím si to zasloužil. Snad že se režisér obsadil do hlavní role..? No, Brad Pitt to zrovna není, to je pravda. Ale Brad by tomu ubral na věrohodnosti, na realističnosti. A to by byla škoda. Tedy pokud nechcete koukat na svět jen přes růžové brýle. Je fakt, že tenhle úhel pohledu není dvakrát příjemný. Tak snad proto těch hubených 44 procent?

Kdybych měl tenhle film popsat jedním jediným slovem, zvolil bych ÚLET. Chlápek, kterej je tak otrávenej pokleslou televizní zábavou, že se její aktéry rozhodne vystřílet, to je už celkem silná káva. A když mu hned při první zdařilé akci osud přihraje podobně ujetou parťačku, rozbíhá se fakt zběsilá jízda. Ta mě přitom sama o sobě nechytla, střílečky vidím dnes a denně, v součtu už jich byly tisíce a bez problémů jsem v jejich průběhu schopnej usnout. Ale tady jde o ten zvláštní motiv. Ten přitom ale tak zvláštní není. A právě proto tenhle film zřejmě boduje. Je nás (ano, do téhle skupiny patřím i já), evidentně hodně, kteří si myslíme, že televize má na společnost čím dál tím horší vliv, a kteří si dokážeme představit, že podobná násilná akce by mohla aspoň na chvíli něco změnit. Takže vrahounům z God Bless America fandíte, protože máte pocit, že vážně dělají něco užitečného a smysluplného. Ale protože je to jen fikce, zaslouží si pochvalu za nápad zprovodit ze světa všechny televizní mrdky zatím jen autor námětu a scénárista.

Stupidní slátanina s utrápenou, uvzdychanou, silikonovobotulotoxynovou E. Béart. Proč něco takového bere Harvey Keitel, to nepochopím?

Adam Sandler byl v průměru o 50 procent civilnější, než ve většině svých filmů. I tak byl ale za pablba. Stejně jako všichni ostatní dospělí (?) v tomhle filmu. Působili jako ztřeštěné děti. A děti se chovali jako zombíci. Odporně. Pointu znáte po 5ti minutách, snad jedině fakt, že to Palmer nedala dohromady s Dolphem Lundgrenem, lehce překvapil. Lásku jsem hlavním hrdinům stejně nevěřil, před prvním polibkem museli chudáci sjet ještě dialog čítající tři stránky scénáře. Na Jennifer Aniston (Devlin, nebo jak se tady jmenovala) to pak uvrhne stín podezření, že je jen další zlatokopka, která chtěla urvat plastického chirurga. Aby ne, když tady utrácel jak hollywoodský herec. Tahle profese si v USA stojí fakt dobře... Když nad tím tak přemýšlím, srazím tomu hodnocení. Dal jsem tři, ale ponížím to na dvě. Proč měl na začátku ten hroznej nos? Mělo to pro další vývoj toho filmu nějaký smysl? Ne, dvě musí stačit.

Na naše poměry opravdu velkoryse pojatý film, přičemž režisér se k nabídnuté příležitosti natočit velké kino postavil zodpovědně a po dlouhé době jsem měl u české tvorby pocit, že ty vynaložené prostředky nezahučely někam do ...pryč. Po celou dobu to mělo nádherně temnou a napínavou atmosféru, příběh nepostrádal logiku. Na to, abych ještě jednu pecku přidal, na mě Ve stínu místy působil trochu televizně, ale hlavně - jsem trochu skeptický stran možného propojení příslušníků státní bezpečnosti s lidmi z galerky. Myslím do té míry, aby se společně vydali na nějakou loupežnou akci. To mi přijde hodně přitažené za vlasy. Stejně tak považuji za sci-fi rozhodnutí řadového kriminalisty postavit se čelem té zlovolné mašinérii s vědomím, že mě kvůli tomu nejspíš zprovodí ze světa. Jasně, každý jsme jiný, ale tohle je opravdu extrém. Mám tedy lehké výhrady k formě i k obsahu, pořád ale platí, že se tenhle film skutečně povedl.

Podfuck je čirá radost. Pro diváky rozhodně, ale bůh ví proč mám pocit, že se u něj museli hrozně bavit i tvůrci, a proto že ten výsledek vypadá tak, jak vypadá. Jeho atmosféra je opravdu jedinečná a vůbec bych se nedivil, kdyby se ji Guy Ritchie snažil po zbytek života navodit znovu. Nejsem znalec jeho tvorby, ale matně si vybavuju, že v éře po Podfucku se o něco takového párkrát (neúspěšně) pokoušel. Výběr herců a jejich výkony nemá smysl jakkoliv kritizovat, člověk měl londýnský podsvětí jako na dlani. Předešlá věta mi ale hlavně měla posloužit jako takový schůdek pro samostatnou zmínku o Bradu Pittovi. Ten byl v tomhle filmu neskutečnej a přičítám to tomu, že mu Madonna (v té době Ritchieho právoplatná manželka) vařila o nedělích ty nejlepší švestkový knedlíky. Jenom sláva a prachy by totiž na takovej výkon byly coby motivace málo./// Po Gentlemanech (2020) opakovaná projekce, Podfuck jasnej vítěz, není o čem.