klukluka

Dvacet minut u bedny ještě nikdy neuteklo tak rychle…. Ne nadarmo má tenhle díl 99%, a i když to na mě bylo až moc uřvaný, nebudu tomu tenhle úžasnej rating kazit.

Ta deep hole seznamka zafungovala líp, než tinder s badoo dohromady, vzešla z ní krásná love story- aspoň co jsme směli vidět. Líbí se mi snaha o důraz na detaily- zaprášenej nábytek například, ale dokonalý to v tomhle směru není- loď za 20 let nezestárla ani o den a po nepoužívaných silnicích se dá jezdit, jako by se tam nikdy nechumelilo (otázka je, jestli se tam někdy chumelí- kde že to jsme?). Tenhle díl nepřekypoval akcí, ale bavil mě ten konstrukt existence lidskosti všemu okolnímu srabu navzdory.

Tohle bylo moje první Cunk. První díl mi přivodil dlouhotrvající záchvat smíchu, ale žádnému dalšímu už se to bohužel nepovedlo. Těžko říct, jestli to bylo poklesem kvality, nebo opakováním téhož s mírnými obměnami..? Je to nicméně fajn a rád bych v tom i pokračoval, ale předchozí Cunks mi Netflix aktuálně nenabízí.

Francouzskou kinematografii mám rád, i v dobách největší slávy Alaina Delona se tam točily filmy, na které se vždycky znovu rád podívám, ale viděl jsem někdy fakt dobrej film se samotným Alainem Delonem..? Minimálně si žádnej konkrétní nevybavím, musel bych po něm zapátrat. On se mi tady líbil- jako muž a s přimhouřením oka i herecky, ale jinak to řadím mezi filmy reprezentující bohatě zastoupený žánr cool hovno, který jsem si pro podobné kusy sám vymyslel.

Nevím, jestli u toho vydržím až do konce- to znamená celých 5 dílů, ale tohle je nejvtipnější ženská na světě.

Scénárista Štěpán Hulík umí a režisér Martin Blaško pojal tuhle jeho vycizelovanou věc neobyčejně subtilně, civilně, pokorně, přitom ale precizně a vybral si pro ni vhodné herce, takže to šlapalo jak hodinky. Kdo by v reálu věřil v nevinu sestry Smrti? Nikdo. A jak taky? To, že nakonec neskončila ve vězení, považuju po téhle dokureality za zázrak.

V životě jsem neviděl tak osvalený Asiaty a už vůbec jsem jich nikdy neviděl 100 pohromadě. Hemží se to tady olympijskými vítězi a mistry světa a rozdávají si to v silových disciplínách, často i ve smíšených dvojicích. Přináší to strhující momenty, ze kterých se ale režie snažila vymáčknout maximum a na můj vkus už to trochu přeháněli- nepotřebuju na takovou situaci koukat třeba desetkrát po sobě. Ten koncept je ale výbornej, pro milovníky sportovních přenosů celkem lahůdka.

Americký paničky se nechaly na začátku 80. let klátit přímo na tanečním parketu, aby vás jejich dcery o 20 let později posílaly do lochu za to, že jste jim přidrželi dveře od výtahu. USA nutně potřebují duševní hygienu, psychofarmaka to nezachránila, to už taky víme. Zároveň platí, že západní soudnictví ještě pořád zavírá do vězení psychicky zjevně nemocné lidi, minimálně tenhle filmovej Somon Steve Banerjee byl jasnej aspik a slušela by mu spíš léčebna- byť klidně doživotní. Líbilo se mi to hodně, je to po všech stránkách pestrá a výživná story.

Jsou fanoušci mýdlových oper a pak jsme tady my, kteří oceníme spíš projekt, který si z mýdlových oper, respektive z jejich natáčení, dělá nepokrytě prdel. Boris je zatím výbornej a zachovám mu svoji přízeň.

Po kině jsem tomu dal v roce 2009 já d…l pouhý 3 hvězdy a ještě o 14 let později zvyšuji hodnocení na naprostý maximum, protože tohle je superliga filmu a je v ní jen tahle jedna věc.