klukluka

Jedna hvězda je tu navíc- za ten bohulibej počin Netflixu vtěsnat to mezi všechny ty komedie a romanťárny zasazený povětšinou do úplně odlišných sociálních sfér. Navíc můžou vlastně být všechny čtyři moje hvězdičky, protože komu by se tohle mohlo líbit..? Jsem z toho down, tenhle mor plynoucí z toho, že 10 procent lidí vlastní 90 procent majetků na téhle planetě, se rozlezl do všech koutů světa. Nechci vidět, co v tomhle směru udělají s ČR lockdowny a další zásahy shora do ekonomiky v kombinaci se zdražováním energií a inflací. Nechci stanový městečka, kam se podívám, fakt ne.

Někdy k někomu můžete něco cítit a on k vám nemusí v lepším případě cítit vůbec nic. Jane Campion opět čarovala. Síla psa je skvostná. Naprosto vším.

Humor buď je, nebo není. A když je, tak pak je univerzální- funguje všude. Tady byl. Bavil jsem se královsky.

Jestlipak si Vilma někdy vzpomněla na svou první televizní roli, která shodou okolností předznamenala celý její život…

Ani krvavá, našlapaná závěrečná čtvrthodina á la Pulp Fiction (1:1) mě nezbavila pocitu zklamání. Štáfek, Kozub i Fehu se mi nezávisle na sobě v minulosti postarali o kopec zábavy, společně jim to ale neladilo. Děsná nuda, kluci… Navzdory všem těm vykrádačkám.

U první série mě to nenapadlo, snad že v Havířově bývalo v ochozech víc lidí, než ve trojce na zápasech “mistrovství světa”, ale Lajna je bizárek. Vidět to nějaký cizinec, kterej má na háku Lajngoše, Džegra i celej slavnej hokej jako takovej, tak by si patrně klepal na hlavu, jak amatérsky můžou ještě působit seriály z produkce celoplošné televizní stanice. Pravděpodobně by nikdy nezměnil názor, protože by to v něm neprobouzelo ta emoční pohnutí, která se při sledování Lajny dostavují u mě. Trojka fakt vypadala, jak kdyby ji točili kluci odvedle, ale… Takže díky všem!

Páteční útěky z podzimní, dusivé, orouškované a o to anonymnější covidové reality do krásné, sluncem zalité přírody, plné milých, usměvavých, družných lidiček se srdcem na dlani. Že to zavání kýčem a podbízením? Tak o tom žádná. Ale konkrétně v této době to byl vlastně docela balzám na naše vystresovaný duše. Mluvit o umění by bylo totálně zcestný, ale soudný člověk to musí ocenit coby ukázku promyšlené dramaturgie. Přesně tento druh naprosto nenáročné zábavy chtějí v současnosti diváci nacházet v televizi.

Kustod Franta jasná vlastizrada, po X letech to s náma zase vypadalo celkem nadějně a kvůli němu zase hovno. Jarda na hraně, mírnější trest, za Kladno do pětašedesáti- to by mohlo stačit.

Tohle byla nejlepší režie Dušana Rapoše za moc moc let. V momentě, kdy jsem z úvodních titulků zjistil, že to má na svědomí on, tak jsem přistoupil na to, že budu opět svědkem nějaké totální příšernosti, ze které mi bude smutno, nebo rovnou zle, ale tyhle pocity se tentokrát nedostavily. Povedl se mu casting (opravdu hodně se mi ve své roli líbil Jakub Kohák), kamera, lokace, chválím kostýmy, chválím nápady ohledně product placementu (Bandiho reklama v odhozených novinách), chválím snaživý, obětavý herce. Až se tomu jejich nasazení divím, na základě scénáře jim muselo být jasný, že z tohohle velký kino nevykřešou. Že půjde jen o další bezvýznamnou komedii na jedno použití. Možná je nakazil nadšením a strhnul právě Dušan Rapoš. Nedivil bych se, kdyby to před natáčením vnímal jako svoji poslední šanci na vylepšení reputace. Vzal si ale velký sousto. Komedie nevyžaduje jen maximální soustředění. Na komedii je potřeba talent, cit pro timing, pro tempo. A to se nedostaví u filmaře na sklonku kariéry, který se celý život věnoval odlišným žánrům. Nechyboval tedy on, ale zejména produkce. Já bych mu ty peníze nesvěřil. Ale jak se říká, z cizího krev neteče.

To téma má potenciál, proto se o něm tak často někde píše. Lidi přijdou k velkejm penězům a můžou s nimi naložit na milión způsobů. Ten, který si zvolil Čenda, mi přišel mimořádně nešťastnej. Iritovalo mě to a hnětlo a přebilo to všechny ostatní hrůzy, který se tu odehrávaly. Pořád věřím, že to mohlo být i dobrý. Ale nebylo.