oli009

Ačkoli by se na první pohled mohla Rebelka blížit výstavní šabloně Disney, tak v podstatě jediné, co má s pohádkami od Disneyho společné, jsou určité postavy a místa (princezna, hrad, útěk z domova, čarodějnice...). Protože udělat ze vztahu mezi matkou a dcerou animovaný film, umí jen Pixar. Film je to mimořádně povedený především co se týče animací krajiny. Myslím, že Skotsko bylo vystiženo opravdu dokonale a malebnost všech těch úžasných scenérií na nás dýchne i přesto nebo snad právě proto, že je to jen animace. Navíc je mi film mimořádně blízký, protože jak už to tak většinou bývá, tak jsem taky něčí dcera a i díky tomu jsem ho asi tolik prožívala. Takže jasný plný počet bodů, i když jak říkám, možná to není tak úplně objektivní.

Chtělo by to něco pompéznějšího. Nemyslím z hlediska peněz, ale nějaký ten lepší příběh, režie a možná i herecké výkony. Přeci jen Coco Chanel je pojem který nesmí chybět ve výčtu všech důležitých osobností 20. století a dost možná by i obsadila 1. místo v soutěži o nejvýznamnější ikony módního průmyslu. Stále tak váhám mezi 3 a 4 *, ale 4 jsem pravděpodobně dala právě kvůli významnosti této ženy. Snad se jednou dočkáme nějakého skutečně počestného filmu...

Beze slov a jak mi film krásně ubíhal! Opravdu radost pohledět, roztomilejší a dojemnější příběh z animovaných filmů jsem snad ještě neviděla. Upřímně možná by se mi to líbilo více kdyby tam nebylo tolik dáváno najevo, jak jednou lidstvo skončí a že se vlastně ženeme do záhuby atd. Většina lidí to ví a jeden film určitě nepřehodnotí názory světových gigantů aby neválčily, nevyvážely odpad do moře nebo nezabíjely ohrožené druhy... Na druhou stranu jsou mi Vall-I a EVA tak sympatičtí, že jim nemůžu dát míň než 5 hvězd, k tomu všemu ještě korunováno skvělou závěrečnou písní.

Nespoutaný Django pro mě zachránil Tarantina a jeho tvorbu. Po zhlédnutí Hanebných parchantů jsem totiž byla víc než přesvědčená, že nic dalšího už od tohohle režiséra vidět nechci, protože mi to vůbec nesedí. Django můj náhled ale úplně změnil. Jakmile se totiž jednou smíříte s tím, že pár pomocníků za kamerou cáká na plátno jeden kbelík krve za druhým, tak jste konečně připravení docenit to všechno ostatní, co Tarantinovy filmy tvoří, a co z nich dělá tak parádní záležitosti. Okouzlující scenérie, podmanivá hudba, celkově vytříbený zvukový i obrazový vkus, který se projevuje téměř v každém záběru, přesný výběr excelujících herců a především naprosto strhující finiš, k němuž se dostáváme po pomalém a pečlivém budování atmosféry. Zdlouhavé vyprávění ať už předchází jakkoli překvapivému nebo výbušnému rozuzlení, obvykle netoleruju v důsledku nedostatku trpělivosti, který mě při sledování filmů s dlouhou stopáží trápí. Ale zdá se, že u Tarantina jsem ochotná přimhouřit obě oči, protože přece bohatě stačí, když uvidí kůň.

Příjemná oddechovka, která nenadchne a nepřekvapí, zato ale výborně pobaví a především polahodí oku. Pokud zrovna nemáte náladu nad tím přemýšlet kdo stojí za sériovými vraždami, popřípadě jak jsou spletené nitky ve zločineckém podsvětí a přesto máte chuť na akční film, je tohle jasná volba, protože ne každý skvělý film musí mít hlubokou myšlenku hodnou oscara a dechberoucí režii. Stačí jen párek pěkných holek, sem tam nějaká vtipná scéna a nevšední prostředí a je z toho parádní film na páteční odpoledne...

Musím přiznat, že na tento film jsem do kina šla s hodně předsudky, zároveň jsem na něj ale byla nesmírně zvědavá. Měla jsem pocit, že jdu na přeslazenou napodobeninu Hunger Games a že při délce přes 2 hodiny se budu nudit. To, že to okopírovalo, co se dalo z ostatních teen filmů se vyplnilo, upřímně se divím, že se do svých frakcí jejich členové nedostávali pomocí skříně a nebo že tam tomu všemu nevelel bělovlasý dědula o holi. Co se druhého bodu týče tak ten se naštěstí nevyplnil. V kině jsem se nijak zvlášť nenudila, ale problémem zůstává celkový dojem a ten na víc než průměrné hodnocení nestačí.

Krásný emotivní film, kterýho je škoda jen pro tv produkci, protože by klidně mohl válcovat český kina. Nádherně zobrazuje psychickou rozpolcenost hlavní hrdinky, která se mi mimořádně líbila v podání Munzarový, vážně mě tady moc mile překvapila. Jedna scéna se mi ale líbila obzvlášť, když Kříž dal najevo Munzarový, jak vlastně vůbec nezáleží na lidských životech (alespoň ve válce ne, i když kdo ví jak je tomu teď), to se mi vážně moc líbilo, samozřejmě mimo těch skvěle zahraných emotivních scén mezi Munzarovou a Schmitzerem, ty neměly chybu. Tak nakonec jsem se rozhodla dát plný počet hvězd, protože tenhle film si to vážně zaslouží. Už jen proto, že jsem ho celou věčnost nedokázala dostat z hlavy.

Ještě lepší než 1. díl. Tenhle animák mě tak odzbrojil svojí hravostí, zábavou a roztomilostí, že jsem měla pocit, jako bych byla znovu malý dítě, co s nadšením sleduje ty žlutý potvůrky, který si každej musí zamilovat, protože mimoňové jsou snad ty nejlepší animovaný postavičky vůbec. Vážně tohle je film, kterej vám zlepší náladu nejmíň na celý zbytek dne!

Čím dál tím více zjišťuji, že pokud je český (popř. československý) film opravdu kvalitní a precizně natočený, obsazený i zahraný, tak se mě dokáže dotknout mnohem více než kterýkoli z mnoha továrních výrobků Hollywoodu. Skutečně myslím, že na některé filmy v české kinematografii můžeme být právem hrdí a leckterý z nich by si nezadal z nějakým americkým celovečerním trhákem. A přesně takovým filmem je Fair Play. Je to síla. Od začátku až dokonce sledujete přesně načasovanou emotivní bombu, která dokáže vybuchnout v tu pravou chvíli a vychrlit na vás tak najednou tolik pocitů, že nevíte který vnímat dřív. Prostě kdo tento film neuvidí, přijde o jeden ze zázračných českých filmů a především o dokonalé představení jedné tragédie trvající přes 40 let...

Sci-fi nemám moc ráda ani ho nijak zvlášť nevyhledávám pokud nejdu "na jisto". Jenže tohle podle mě není tak úplně sci-fi, alespoň ne, tak jak si ho já představuji. Pod tímto pojmem si vybavím hordu robotů, postapokaliptickou budoucnost v čele s řítící se Empire State Building a spoustu šílených vědců a nápadů, které se mi ani za mák nezamlouvají. Ne, tohle je něco jiného. Je tam od všeho co jsem jmenovala kousek, ale jen tak malý aby to divákovi připadalo úplně samozřejmé. Rozhodně se Suzanne Collins překonala. V dnešní době, kdy má člověk pocit, že již nejde napsat nic originálního, ona nám ukázala že jde a víc než jen to. Tohle podle mě ani zdaleka není obyčejný tuctový příběh pro teenagery. Hunger Games v sobě mají mnoho náznaků a varování, která by nám měla přinést poučení z minulosti a zabezpečení do budoucnosti. Mj. taky vedou k zamyšlení nad přítomností... Tak jsem to zkusila a došlo mi, že jsme na tom dost podobně, že Hunger Games nejsou tak moc vzdálené od reality. Jen nám se zdá jiná a proto nás knížka (nebo i film) překvapí. No a teď k filmu. Film je fajn, ale myslím si, že takovýhle literární formát by si zasloužil něco trochu lepšího. Prostředí pěkné, efekty taky, výprava solidní, peněz se tam asi taky narvalo dost. Ale až na skvělou Jennifer mi přijde, že z ostatních toho šlo vymáčknout trochu více (možná ještě Haymitch byl dobrej) a především by to chtělo stabilní kameru.