Idoviren

Zpočátku byl můj vztah k Partičce takový nijaký, jenže se mi časem dostala pod kůži a má na svědomí mnoho mých záchvatů smíchu. Improvizace se ne vždycky povede, ale u těchto pánů mi na tom nikterak nesejde, protože mě jejich improvizace prostě baví.

Malý Vincent je tak trochu emo pošuk, ale diváci ho milují, jelikož jeho životní příběh plný utrpení je vyprávěn ve verších a navíc nám ho vypráví Vincent Price, se svým do židle přikovávajícím hlasem. A ani já nejsem výjimka, protože příběh malého a utrápeného Vincenta považuji za jednu z nejlepších pohádek. Jen není pro děti.

Jeden z mých nejoblíbenějších animáků vůbec, navíc z něj mám vždycky hrozný hlad. Hlavní hrdina je typický nerdovský ňouma, jen trochu ztřeštěnější a možná ještě víc rozcuchanější. Navíc má sympatickou opici Steva, plno vynálezů a vlastní laboratoř. Zataženo občas trakaře je film plný barev, skvělé hudby, kopců zmrzliny, gigantických lívanců i s javorovým sirupem a lodí z toastů a plátků sýra. Je to jeden z filmů, který mi vždycky zlepší náladu a rozhodně ho budu chtít vidět ještě mockrát.

Pět hvězdiček za první řadu, která je bezchybná. Banda vězeňkyň, která má každá jiný komplex, jiný trest, jiný zločin a patří do jiného gangu. Skvělý styl vyprávění, líbí se mi ten nadhled, vtip a celková podoba. Oragne Is the New Black se tímto stává dalším z mých oblíbených seriálů. Možná se kvůli němu nechám zavřít, nebo si najdu holku a nebo se prostě začnu oblíkat jako pomeranč a šroubovák už nikdy nebudu vidět jako šroubovák.

Bezchybná atmosféra, která se postupně stupňuje od nepříjemného mrazení, přes napnutí k prasknutí a nakonec vás donutí zavřít oči. Krom skvělého příběhu se mi na The Conjuring hrozně líbí ten styl sedmdesátých let, nejvíc je to znát na oblečení a pokud chceme zacházet do detailů, mně se hrozně líbí ty noční košile až na zem. A když se všech pět, k smrti vystrašených, dcer v těch nočních košilích sejde dohromady, vypadá to prostě senzačně. A ještě něco je na The Conjuring úžasného, a to sice zvuky a pazvuky od Josepha Bishary. Zářil už v Insidious a tady to rozjížní na pištivé smyčce zrovna tak skěle a děsivě.

Můj nejoblíbenější seriál. Znám jej nazpaměť a dokážu citovat jednu repliku za druhou. Ale ani znalost každé scény a každé hlášky Red Dwarf nebrání v tom, aby mě bavil pokaždé když se na něj rozhodnu kouknout. Nestárnoucí klasika, která mě změnila když jsem se na něj jako malé škvrně koukala v televizi. Červený trpaslík je seriál seriálů a já jej miluju k zbláznění.

Můžete tvrdit, že Gondry je génius, ale on zfilmovat dokonalou knihu Borise Viana. Ale musím uznat, udělal to opravdu skvěle. Když jsem Pěnu dní četla, myslela jsem si, že se na plátno přenést nedá. A ejhle, najednou sedím v kině a pod nos jsou mi serivírovány speciality od Gouffého, obláčky voní po skořici a Ellingtonova hudba zaobluje pokoje. Líbí se mi, jak se ten báječný svět proměňuje. Jak se boří společně s tím, jak chřadne nebohá Chloé. Jak ubývá barev a světla a vše končí černobílým smutkem. Navíc se mi líbí sama Chloé. Pěna dní je báječný film, může mít dvě hodiny a může ji nechápat a odsuzovat, ale já ji chci stejně vidět znovu.

Fantastic Mr. Fox mi už od začátku na tváři vykouzlil takový ten idiotský úsměv, který se vám přihodí, když se vám něco hrozně líbí. Dostala mě skvělá animace, která je laděná do úžasných barev a strčí všechny pixarovky hravě do kapsy. Hlas George Clooneyho Foxovi parádně sedí, myslím, že jsem ho doposud nedovedla pořádně docenit. Všechno je to zabaleného do vtipného a napínavého příběhu se spoustou zvířecích hrdinů. A pro mě je největším překvapením zůstává to, že Alexandre Desplat dokáže komponovat filmovou hudbu i bez piana. Nevídané...

Já Misi Kleopatru můžu kdykoli. Hlášky z tohoto filmu se staly nedílnou součástí mého slovníku a k jejich citaci mě ponoukne i pohled na písek. Zbožňuju ty drobnosti, ty nesmysly a Caesara. Celý film je poskládaný z nadsázky, skvělých vtipů a šíleností. Všechno je tak barevné a hravé, že to nemůžu nezbožňovat. Hudba, kostýmy, čočka a písek. Být Mise Kleopatra člověk, postavím pro něj velkolepý palác za tři měsíce a budu jej až do konce svého života uctívat.

Jsem hrozně ráda, že jsem vyrůstala u Buffy, než třeba u Upířích deníků. Říkejte si co chcete, ale vždycky jsem chtěla být tak úžasná jako ona, umět ten kop s otočkou, mít ty její ostré lokty a zářivé lokny a to nemluvím o tom nosánku. V sériích můžete pozorovat jak se vaše oblíbené postavy vyvíjí (a jak v tom pokračují v Angelovi jako spin-offu) a vy se najednou nemůžete rozhodnout, kterou z nich chcete být až vyrostete. Vynikající díly střídají průměrné, aležádný díl bych neoznačila za slabý, či zbytečný. Navíc má poslední řada důstojný a velkolepý konec. Za mě pět, protože až vyrostu, chci být silná jako Buffy, chytrá jako Willow a mít Gilesův přízvuk.