Idoviren

Lanu zase tak moc neprožívám a Lynche vlastně ještě míň, ale o to víc je možná moje hodnocení objektivní. A nebo ne?... Klip si ode mě dostává zasloužené čtyři hvězdy už za tu parádní stylizaci, která má podle mě ale mnohem větší potenciál a mohli se do toho víc opřít. Skvělý námořník trhající kopretinu, to je snad nejpochmurnější věc na celém internetu. Ale fakt, mohlo to být klidně víc psycho...

Jít na Insidious Chapter 2 pro mě byla opravdu zkouška odvahy, která mě málem stála čisté prádlo a doživotní fóbii ze skříní, ale ničeho nelituju. Druhý díl je v každém ohledu perfektní hororový film, který by si dokonce zasloužil korunu, nebo alespoň vystavit v muzeu. Všechno v něm dokonale sedí, hudba je až geniálně děsivá (ta smršť smyčců mě donutila zavřít oči už u titulků), herci jsou skvělí (možná i změním názor na Patricka Wilsona), atmosféra je tak mistrovsky vybudovaná, že diváka drží ve stavu naprosté a ochromující hrůzy celou stopáž, ale nejvíc se mi líbí jak se Wanovi podařilo navázat na příběh prvního dílu. Insidious 2 jsou prostě nezapomenutelná záležitost, i když jsem dost často radši zavřela oči...

Abych pravdu řekla, jsem docela nadšená, i když nejsem zatvrzelá fanynka Jane Austen. Je to možná otravně romantické a přecukrované, ale z nějakého důvodu se mi to líbilo. Spojení doby, která je symbolem potlačování těch nejbouřlivějších emocí a dneška, kdy se neskrývá nic, je už samo o sobě hrozně zajímavé pozorovat a přitom to není vůbec tak otravné, jako kdyby se někdo rozhodl natočit "austenovku 21. století". Až do konce jsem napjatě čekala, jak tahle slaďoučká romance bude končit. Skvělé obsazení co se Stifflerovy mámy, Doktorky Quinnové týče a hlavní představitelky týče. A parádní pan Nobley.

"Hele kluci, někdo nám poslal místo scénáře čtverečkovanej papír, ale my z toho stejně natočíme biják jako kráva!!!" A tak vznikla Battleship. Vzali nějaké uniformy, nějaké čluny, nějaké důchodce a nějakou loď a pár reklam na parfém a udělali z toho takovou zvláštní slátaninu, že si nejsem jistá, jestli je mám odsuzovat a nebo je obdivovat. Co mi na Battleship přišlo nejvtipnější, byla ta povzbuzující a majestátní hudba, která podtrhovala každý moment filmu. Taky bych to tak v životě chtěla... Ale radši bych ke všemu Carminu Buranu.

Zaprášené Španělsko a mizerně strašící duchové. Má to atmosféru, má to del Tora, ale nějak to nestačí. Malý Carlos je fajn a ta bomba zapadlá na dvoře taky, ale jakoby byly všechny charaktery hrozně nalajnované a nemohly z role nijak vybočit. Kucahřka bude furt uťápnutá, zahradník (vím, že jsou v poušti, ale já vážně nevím, co tam ten chlap dělal) bude vždycky zloduch od pohledu starej pán bude vždycky hodnej a napůl mrtvej. Nemyslela jsem si, že to řeknu, ale Ďáblova páteř byl hrozně bezpáteřní film.

Je to tak trochu hrozná blbost, ale hrozně vtipná blbost. Vážně. Movie 43 se skládá z několika absurdních, vtipných, překvapivých, hvězdně obsazených a ujetých kraťasů, o kterých vlastně nemůžu ani nic říct, protože vás nechci ochudit o ten překvapený výraz, který budete mít při pohledu na dárek, který má Johnny Knoxville Seannovi Williamovi Scottovi. A vy ho mít budete. A ten smích co pak přije. A on přijde....

Komedie nekomedie. Je vám mizerně? Pusttě si It's kind of a funny story a bude vám líp. Nepřenese vás to magickým portálem barev a vtipů do absolutního veselí, ale je to jako jeden z momentů kdy si řeknete, že to nakonec není na světě tak špatný. Je to jako koukat na duhu, vypít hrnek teplého kakaa, zabalit se do velké osušky, nebo se vyhřívat v letním západu slunce. A navíc má Zacha Galifianakise.

Po první sérii jsem si těmi pěti hvězdičkami nebyla zase tak jistá, ale po druhé sérii bych tam nejraději přidala šestou. To skvělé z první série (hudba, která je vlastně variací na Sherlocka+dokonalá a detailní výprava která dokonce dává na ulice koňské koblihy+herecké obsazení, které ze mě dělá členku týmu Drake, nebo možná jeho zakladatelku+atmosféra, která se podle mého může rovnat Game of thrones) se všechno nějak umocnilo a ještě to na sebe nabalilo skvělé příběhy. Nevím, jestli jsem kdy byla napnutější u nějakého seriálu, ale u sledování posledního dílu jsem málem rozkousala stůl.

Máte rádi Mladé v partě a obzvlášť ten díl kdy jedou na vědomostní soutěž mezi univerzitami? Pak tenhle film musíte vidět, je to vlastně docela to samé, jen s vícero hereckými překvapeními a hezounem McAvoyem v hlavní roli. Průměná komedie z ostrovů, s průměrnou hudbou a předvídatelným koncem, kterou zapomínáte už v průběhu sledování, ale stejně na ní něco je.

Z Waltera Mittyho jsem docela nadšená. Většinou mě filmy o nalezení sama sebe, o následování vnitřního hlasu (toho co nechce všechny zabít), či o splnění si snů odrazují, ale Walter a jeho tajný život je něco docela jiného. Má v sobě všechny zmíněné myšlenky, ale nehlásá je tak agresivně, tolik diváka nepobízí k tomu, aby se sebou něco udělal. Jen vám úžasným způsobem naznačí, jak úžené to může být, když se přece jen za tím vnitřním hlasem (tím hodným) vydáte a prožijete všechny ty krásy, barvy, zvuky a vůně, co jen ve světě jsou. Skvělý soundtrack, parádní kamera a skvělá dobrodružství, která můžeme skoro srovnat s Bilbovými. Navíc z Bena Stillera se s věkem (vousy a větrem ošlehanou tváří) stává docela fešák.